Ze života aneb To se také stalo...

maris, souhlas, ale bylo to jako recept, tak to už raději zde, ale mohlo to být v prezentacích, kde dáváme videa a srandy

Já bych se moc přimlouvala, aby v této rubrice bylo jen to, co se nám, naší rodině nebo přátelům opravdu stalo a nepřidávaly se věci zkopírované z internetu.

Taky koukám, jak péro z divanu, kde že se to museli učitelům klanět? Taková ptákovina! Já jsem byla, ač je to k nevíře, docela slušné dítko, nebyly se mnou žádné problémy..až jednou...ne teda, že by to bylo k smíchu. Chodila jsem do 7 třídy, bylo mne kus i tenkrát a měli jsme příšernou dějepisářku. Ve třídě musel být naprostý klid, špendlík by byl slyšet, kdyby spadnul a pokud ne, otočila se a koho měla po ruce, tomu ubalila facku přes celý obličej a ještě musel poděkovat. Pamatuji, jak dnes, jak se vždycky uchem nahla k nějakému hříšníkovi a říkala: " neslyším..neslyším", dokod nešťastník neřekl tiše "děkuji". No i přišla taky jednou do třídy, všichni hned vyrovnaní, jak topoly, jen já jsem si odskočila pro přezůvku, která se mi někam zatoulala, obula jsem ji, narovnala jsem se a...už jsem ji měla, až se mi zajiskřilo v očích Najednou jsem měla před sebou její ucho, ale viděla jsem jen čeno před očima a příšerný vztek se mnou cloumal.. Dodnes nevím, jak jsem si to dovolila, kde jsem vzala tu sílu i odvahu, ale vyletěla mi ruka a silou, jakou by ode mne asi nikdo nikdy nečekal jsem jí takovou natáhla, že byla na zemi a ještě kus ode mne. Sklidila jsem obrovský aplaus od celé třídy a veřejnou omluvu od oné učitelky ve sborovně. Od té doby mám, ač to nerada říkám, určitou averzi k učitelům, ačkoliv moje třídní byla nejlepší učitelka v naší republice a do života mi hodně pomohla-viz můj profil

Bibi, tohle koluje po netu už docela dlouho Jinak jsem taky ráda, že to konečně doputovalo, kam mělo

h.elo-konečně BINGOa je to tu, kde to má být a můžeš psát další. To si zažila fakt ty sama zdá se mi to děsný a nedovedu si tu situaci vůbec vybavit, ale zasmála jsem se, to teda jóóó

# ----------------------------------------
#
# # Jednoho dne jsem potkala sladkého chlapa a zamilovala se do něj. Když se
# stalo
# # zřejmým, že se vezmeme, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se svých
# oblíbených
# # fazolí.
# #
# # O několik měsíců později, o mých narozeninách, se mi cestou domů z práce
# # pokazilo auto. Protože jsme žili na venkově, zavolala jsem manželovi, že
# přijdu
# # domů pozdě, protože musím jít pěšky.
# #
# # Cestou jsem míjela malou restauraci a vůni fazolí vycházející z jejich
# kuchyně
# # jsem nedokázala odolat. Abych se dostala domů, musela jsem ujít hodně dlouho
# a
# # tak jsem si řekla, že než přijdu domů všechny škodlivé následky těch fazolí
# # vyprchají. Vešla jsem do restaurace a než by řekl švec,spořádala jsem tři
# velké
# # porce fazolí.
# #
# # Celou cestu domů jsem se pak snažila vypustit všechen plyn který můj zažívací
# # systém produkoval.
# #
# # Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený, že mě vidí a s
# potěšením
# # mi oznámil:
# # Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám velké překvapení."
# #
# # Zavázal mi pak oči a zavedl mě k mé židli u stolu. Sedla jsem si a právě v
# # okamžiku kdy chtěI rozvázat šátek na mých očích, zazvonil telefon. Musela
# jsem
# # mu slíbit, že se šátku na očích nedotknu dokud se nevrátí a pak šel zvednout
# # telefon.
# #
# # Ty dobré fazole, které jsem zkonzumovala, na mě stále ještě měly vliv a tlak
# se
# # stával neúnosným. Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila
# příležitosti,
# # přesunula váhu na jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen hlasité, ale
# # zapáchalo to jako vlečka hnoje, která přejela skunka. Vzala jsem ze svého
# klína
# # ubrousek a mávala jím rázně ve vzduchu. Pak jsem přesunula váhu na druhou
# půlku
# # a vypustila tři další salvy. Zápach byl horší než když se vaří zelí. Pečlivě
# # jsem naslouchala vzdálené konverzaci ve druhé místnosti a pokračovala v
# # uvolňování tlaku ve svém zažívacím systému po dalších několik minut.Požitek
# byl
# # nepopsatelný.
# #
# # Když slova na rozloučenou z vedlejší místnosti signalizovala konec mé
# svobody,
# # ještě párkrát jsem zamávala ve vzduchu ubrouskem, vrátila jej na klín a
# složila
# # na něj ruce. Cítila jsem se uvolněně a byla jsem se sebou velmi spokojená. Má
# # tvář musela být alegorií na nevinnost, když se manžel vrátil a omlouval se,
# že
# # telefonoval tak dlouho. Zeptal se jestli jsem se dívala pod šátkem a já jsem
# jej
# # ujistila že ne.
# #
# # V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně proneslo:
# # "VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM"
# #
# # Omdlela jsem !!!!

My jsme ve škole museli mít látkové ubrousky jako prostírání,pamatuji si to jako dnes.V první třídě,nejdříve ubrousek a pak svačina.
To ještě nebyla doba igelitů

Taky dobrý... Igelity jsme neměli, ale vyhnali nás se svačinou korzovat... Taky pakárna
Simčo, aspoň, že to tak dopadlo .
Špagi, na Vinohradech v Praze. Myslím, že to klanění bylo zavedeno proto, aby žáci nepokřikovali jeden přes druhého...asi. Ale my vždy jen tak škubli hlavou...

Elizo, tos mi připomněla: postavili nám novou školu a museli jsme mít na lavicích igelitové (takové ty pevnější-ubrusové,přesný rozměr to musel být-pakárna)prostírání, když jsme svačili, abychom nezamastili lavici a nenadrobili atd. Já jsem zrovna dala pěkně zabalenou sváču od maminky na lavici a hledala jsem to "prostírání".
Vtom šel okolo učitel (takový machírek, nikdo ho neměl rád) a hned na mě, kde mám igelit. No já, že ho právě hledám a já na něj v dobrém vědomí, že dospělí/učitelé mají jít příkladem-"jakto,že on nemá igelit" (měl holý chleba jen tak v ruce.
Jak myslíte, že to dopadlo, dostala jsem facku a poznámku "Je drzá"

ty brďo chudák
Dovedu si to představit,když to na člověka přijde.Taky mám zážitek sedla jsem do autobusu a jela na Zbraslav,měli jsme tam sraz na babinec,najednou v tom autobusu mě začalo škrundat v břiše,bylo to dost rychlý,věděla jsem,že je zle a že vystupuji ještě daleko,poléval mě studený pot a já přemýšlela,co budu dělat,zda mám vystoupi v Chuchli,ale tam tedy by to bylo něco jako kasárna,tam je hlavní tah a samá auta,no šrotovalo mi to pěkně v hlavě,pak jsem si říkala,jestli se pos....,tak budu muset domů pěšky,to by byl pěkně dlouhý pochoďák.No nic,přijeli jsme na náměstí,já utíkala do restaurace,jen jsem na holky mávla a už jsem lítla na WC,ten večer,žádná večeřička nebyla,jelikož jsem měla strach co by mi mohlo potkat až pojedu domů.U mne to dobře dopadlo,ale ten pocit už bych zažívat nechtěla.

Eli, teda kam jsi chodila do školy? My sice taky museli ven na přestávku, ale o klanění nebyla ani řeč a to jsem o skoro 15 let starší, chápu jedno, jak si to škola zařídila, tak to měla , dneska je spíš v tom školství zmatek, když chci použít slušná slova. Jinak se fakt bavím a potřebuju to jak sůl

joo střevní hoňky, jsou střevní hoňky

Kdysi, když jsem pracovala v nemocnici na Interně, jsme měli bezvadnou vrchní Jiřku která byla pro každou legraci a byla moc fajn ženská. Dojížděla do práce autobusem tak 4 km, jednou se přecpala v práci nějakými luštěninami a cestou domů v autobuse, kdy už byla úplně bílá, bylo jí strašně zle přišla na ní řídká stolice, kterou už...už...nemohla vydržet, skočila na řidiče a prej pusť mě rychle ven, nebo tě poseru.... zastavil téměř na místě, už viděla zlaté i stříbrné hvězdičky a šla málem do bezvědomí.....vylítla, sedla a už to jelo...lidi nelidi z autobusu na ní koukali, bylo jí to fuk, protože ten pocit v tu chvíli vyprazdňování byl božský. Najednou slyší děsnej aplaus...tak se otočí po tom ohromném hlaholu a ona potřebu vykonávala přímo u kasáren a ve všech oknech vojáci a řvali smíchy....

jednou v práci...volala mě kámoška, co dělala vedle ve městě na nádraží...byla otrávená jak šváb...zastupující šéf protivnej, prý buzeroval celé nádražíčko....sem se zamyslela...zastřihala ušima a že mu zpříjemním den zavolala jsem mu...představila se jako okresní jednotka požární ochrany...a že se k nim chystáme odpoledne na hloubkovou kontrolu v rámci bezpečnosti pracoviště , aby si to tam dali do pořádku se mu dech zastavil, zakoktal poděkování a následně se již nikdo na tom nádražíčku nenudil začal takovej fofr...smejčili,uklízeli, pulírovali,dávali do cajku všechno, co léta nikdo nedělal, ty snad přerovnali i tašky na střeše a dlažbu v chodníku,budova samý lesk....ještě dlouho se prý o tom mluvilo

Jahodo, tk to je síla... Ale čekala jsem, že se nakonec vzali...

Teď jsem holkám (dceři a neteři) vyprávěla, že my jsme podzimní prázdniny neměli, o velké přestávce chodili dokola po chodbě se svačinou (ani najíst nás nenechali v klidu ) a když jsme potkali učitele, museli jsme se poklonit... Tak to poslední je natolik pobavilo, že tu už dvacet minut blbnou, hrají si na učitele, ředitele, kloní se a dělají pukrlata...