Ze života aneb To se také stalo...

Jani, díky, nyní mám záchvat smíchu pro změnu já Simi, mně bylo opravdu před tátou stydno, i když už jsem byla zasloužilá matka, ale asi to bylo zapříčiněno tou puritánskou výchovou, kdy u našich doma "vrchol erotiky" byla v knihovně kniha Naše dítě

JaniR

yanull, vy jste si aspoň syna všimli! My s manželem jaksi ne, najednou ho měl manžel na zádech a k tomu "maminko, tatínku, houpy, houpy..."

Yanullko,tak to jsi mi rozesmála,ale chápu tě muselo to býti velmi nepříjemné,když to synek vykládal dědovi.

Ivi, tak tím tvým příběhem, co jsi neměla dělat, abys nebyla těhotná, jsi mi dodala odvahu přidat něco na téma po 22. hodině. V době, kdy jsme ještě obývali dvoupokojový byt, byly synkovi necelé tři roky a spal s námi v malé ložnici. Tehdy byly u nás intimní chvilky přece jen častější než Vánoce a při jedné z nich, ač to zase žádný rachot nebyl, se vzbudil synek. Protože jsme s touto možností počítali, tak jsme se přece jen pro jistotu raději ještě přikrývali dekou apod. i když se to vždy odehrávalo potmě. No a synek, vida, že otec není ve své obvyklé poloze, začal volat: "Taťko, co to děláš? " Já jsem se prvně lekla, ale pak se dusila smíchy, protože mi to přislo hrozně komické, jak ho mangel začal přemlouvat, že nedělá nic, ať si zase lehne a spí. Synek ho pochopitelně neposlechl, tak jsme manželskou produkci ukončili, v domění, že to synek zaspí. Ovšem druhý den jsme jeli k našim a vše probíhalo normálně jako vždy,načež synek najednou pravil: "Dědo, chceš něco říct? " Samozřejmě děda chtěl, že? A synek pokračoval. "Dědo, já jsem se v noci vzbudil a tak jsem si stoupnul v postýlce a víš dědo, co v noci dělal taťka? Děda pochopitelně netušil, tak říkal: "No to nevím, tak mi to pověz." Tak já ti to dědo teda řeknu: "Já jsem se vzbudil a představ si, taťka ležel v noci na mamce, dělal blbiny a ještě ji lechtal."
Snad nemusím dodávat, že v tu chvíli se na nás můj otec zahleděl, smál se na celé kolo, že nebyl k zastavení a já jsem měla takový nach ve tváři, že pivoňka proti mně byla naprostá bledule. Dnes se mi to zdá úsměvné, ale tenkrát jsem si připadala, jako když mě při něčem zakázaném přistihne.

Rebeko, máš mne dneska na svědomí!!! Ta chirurgiská zpráva nemá chybu!! Cháááááááááááááááááááááááááááááá!!!

Světlano,

isu,no to je for, jsi o dva dny přesně mladší, než já a máš stejné motto.

Rebeko,

Eli,Isu,

šef evidentně neměl hroší kůži

...všechny Vás moc zdravím takto zvečera...moc jsem se nachechtala - Ivi, bezva nápad!...tak já přidám taky jednu...pracovala jsem na VÚK (Výzkumný ústav kožedělný) a psala jsem výzkumnou zprávu o zpracování a povrstvování štípenek - štípenka je HORŠÍ kůže...no a já (v době strojopisu!) jsem celou, ale opravdu celou zprávu psala o HROŠÍCH kůžích...jak se na nich ušetří, jak jsou dostupné, jak se dobře povrstvují...šéf mně skoro zabil!

jo, překlepy a přeřeky jsou krásné, o to víc mě vytáčí automatická oprava slovníku, která mi neustále při emailech obchodnímu partnerovi z pana Pejši dělala pana Gejšu a já si toho nevšimla ...po 5.emailu začínajícím slovy: "Vážený pane Gejšo..." jsme se natolik díky mým neustálým omluvám spřátelili, jsem mu začala psát pro jistotu "Vážený Marku..."

Někdy jde jen o písmenka nebo trochu překotnou řeč a jsme za... I když mi tenkrát bylo strašně trapně, zažila jsem, že horší je, když před plným sálem ztratíš řeč a zapomeneš, co jsi chtěla říct dál.
To se mi stalo, kyž jsem uváděla křest jednoho DVD. Byla jsem jeho dramaturgyně a musela jsem ho představit. Tohle není vůbec vtipná historka, prostě jsem měla poprvé v životě mluvit na mikrofon a v něm člověk slyší svůj hlas s určitým zpožděním. Tak mě to znervoznilo, že jsem prostě nevěděla jak dál, chvilku něco koktala a pak se chytla...Jenže ta chvilka pro mě trvala celou věčnost a v mozku prázdno...Mezitím asi dvě věty, které neměly hlavu ani patu, sucho v ústech... Navíc v publiku byly moje kamarádky z vejšky a připravily si pro mě květiny, které mi po potlesku (ten pochopitelně rozpoutaly ony) přinesly. To byl velký trapas a i přesto má celé moje okolí dojem, že umím mluvit před lidmi, takže mám často takové úkoly. ("Je potřeba představit práci naší katedry novým studentům..." apod. - to neplacené, co se nikomu nechce dělat...)

Za hlubokého"totáče",kdy o PC nebylo ani řeči(tedy alespoň v našem špitále)a psalo se "strojmo" jsme spolu s pacientem dostali lékařskou zprávu z interního příjmu,napsanou primářem interního oddělení(mimochodem-velmi distinguovaným a šarmantním gentlemanem),kde bylo povídání,o co jde a blablabla..a celé to končilo větou:"tímto předávám pacinta do laskavé chirurgické pí..(mělo být "péče")
další lékařská zpráva ambulantního lékaře.." a se slovy.polibte mi prdel..odchází neošetřen z chirurgické ambulance.."