Srazové perličky...CESTA DOMŮ

Dooga:Že jsem si to nemyslela, že jsi ještě po cestě domů stačil spořádat pořáné množství jídla Ale je Ti po nás smutno, co???? Ale na druhou stranu, tvoji miláčci by asi taky tesknili, kdyby ses dlouho nevracel

Má cesta domů....
Najednu stranu nic moc - odloučení se od vás.
Na stranu druhou - pohodička. Zvěsti o Isindině řidičském umu nelhaly. Skvělá řidička a navíc společnice a parťák. Takže cesta uběhla ani nevím jak. Zastavili jsme se na benzínce na opravdu, ale opravdu výborném laté a najednou vystupuju. V metru celkem nuda. Na Zličíně jsem měl ještě hoďku čas do odjezdu autobusu, tak jsem zaskáknul do Metropole. Ani jsem to nechtěl a koupil džíny, který už jsem půl roku sháněl. U toho mi vytrávilo, tak jsem to zajedl křupavou kachou, na cestu k busu ještě zmrzlinu.
V autobuse jsem chvilku dřímnul.
Pak volal kámoš kdy že už se vrátím, že by potřeboval odevzdat moje mazánky. Nahlásil jsem čas dojezdu, a ono ho dobráka nenapadlo nic lepšího, než že mi je všechny přivedl k autubusu. Největší radost měl samozřejmě Justínek, takže mě hned celého oslintal. No a to je konec mé cesty domů.

Haničko, umíš velmi poutavou formou psát. I tvé články v časopise jsou zajímavé a poutavé, tak pochvala dvojnásobná

A tak to my jsme se stavili v nějaké "Staré hospodě" na guláš a neměl chybu!!! Vynikající, tak aspoň že my měli štěstí.

Musím uznat,že Černý kůň v Hradci Králové nasadil vysokou laťkuAle opravdu ochota personálu,výborné a vkusně upravené jídlo,krásné čisté prostředí to se hned tak často nevidíTakže dovedu si představit ten šok,co následoval v motorestuVelká škoda,že se větou:"Provádíme restauraci tělem i duší dobrým jídlem a skvělým pobytem!"viz foto neřídí i jiné podniky se stravováním
Haničko,ještě jsi měla napsat název motorestu,ať víme,kam se určitě nestavovat

hanahcotton:Hani, jak vidno, máme tu úžasnou sociální úroveň a velmi skvělou obsluhu, jen tak jak natáhnout zákazníka za nic a záleží jim jen na penězíchKdepak platí heslo:náš zákazník, náš pánto je miánulost a někde to výjímečně platí jako třeba u Černého koně v HK-mohli by si z nich brát všichni příklad, tam se dělá pro hosta i to, co je nad rámec jejich práce

Tak přesně tak to bylo

Po krátkém spánku, plni dojmů a zážitků, se někteří opět scházíme na ranní kávu. Nějak se nám nechce rozejít....klábosíme a stále máme o čem. Není zbytí. Někteří odjíždějí domů, někteří ještě navštíví obří akvárium. Po krátké exkurzi v akváriu nastává loučení.
A už si to frčíme směr Ostrava...cestou ještě potkáváme JanuR s Laďou a Rebeku s panem Rebečákem. Po cestě probíráme celý sraz a na střídačku s Monikou usínáme. Nedostatek spánku se projevuje. Jen aby pan Bavlnka neusnul za volantem. No nic, stavíme se někde po cestě na polívku...taková česnekačka, nebo hovězí vývar umí dělat divy, po divokém večírku.
Zastavujeme u prvního motorestu. Já si dám česnekovou polévku, a Monča s panem Bavlnkou hovězí vývar s játrovými knedlíčky.
Už na první pohled motorest nevypadá nijak luxusně, ale je to jen motorest. Jdeme s Mončou na záchod a vracíme se zhnusené. Říká se, že podle toalet poznáš celou hospodu. Tak tady to opravdu nebude nic moc.
Mezitím už máme obědnáno. Po krátké chvilce nám číšník přináší polévku. Velmi mě mrzí, že jsem tu svoji česnekovou nevyfotila. V talíři plavala nedovařená zelenina, včetně brokolice, sice to trochu vonělo česnekem, ale vše bylo zasypáno tvrdými kousky chleba a polévka ...tedy pokud se tomu dalo říkat polévka, byla studená. Ani druhá polévka na tom nebyla o moc lépe...podle vody bylo poznat, že jde o vývar a tvrdé játrové knedlíčky tam byly také.Nemyslím si, že bych byla rozmlsaná... Tohle jsem ovšem nezvládla, přivolala číšníka, ať si to odnese, že je to studené, a že jsem chtěla česnekovou polévku, ne brokolicovou. Naštvaná jsem si vypila jahodový džus a čekala jsem až ostatní sní. Sedíme, chceme zaplatit, ale nikdo si nás nevšímá. To už jsem se opravdu vytočila, šla jsem k baru a houknu na první osobu, která se tam mihla.
,, Můžu zaplatit???Dva hovězí vývary a 3 džusy.“
Baba dlouho počítá, možná chyběla v matematice, když na mě vychrlí konečnou částku. Dávám ji docela velký peníz a ona opět hodnou chvíli hrabe v kase, v domění, že jí nechám dýžko. Nic ji nenechám, za tak mizernou obsluhu Po 5 minutách mi vrací nazpět. Já už jsem rudá jak rak a nechci nic víc, než vypadnout z této hnusné hospody.
Vezmu si vrácené peníce a štěknu na ženskou:,, A máte ucpané hajzlíky“ Otočím se na podpatku a mizím.
Ani netušíte jak ráda jsem si u Monči dala kafe, které jsem si mohla vychutnat přímo uprostřed krásné přírody, kde Monika bydlí.
V pohodě jsme dorazili domů a nemluvili jsme s manželem o ničem jiném, než o srazu...ostatně, asi tak, jako všichni ostatní.........