Příběh sifonové láhve: Z lékáren na jídelní stoly aneb Jak se perlivá voda stala součástí každodenního života
28. 2. 2026 Historie a zajímavosti
Sifon, sodovka, perlivá voda. Co mají společného? Jsou nasyceny bublinkami oxidu uhličitého a právě díky těm bublinkám jsou hojně vyhledávanými nápoji, ať už jako čistá voda nebo ve formě sycených ochucených nápojů. Tak co si trochu nezavzpomínat na starou dobrou sifonovou lahev, která měla své místo v nejedné domácnosti.
Bublinky z láhve
Sifonovou láhev, pěkně opletenou skleněnou nádobu v drátěném obalu s plastovou „hlavičkou“, do níž se našrouboval malý náboj (bombička) a páčkou se spouštěl mechanismus, zná asi spousta našich čtenářů. V 60.–80. letech minulého století byly tyto láhve běžnou součástí domácností a možná ji doma ještě někdo opatruje jako poklad, i když tyto původní už dnes nahradily modernější Sodastreamy.
Sifonová lahev ovšem byla převratným vynálezem. Co vlastně o jejím vzniku víme?
Mohlo by vás zajímat
Proč vlastně sodovka čili sifon?
Už v 16. století se lidé snažili napodobit vyvěrající prameny minerálních vod, které jsou syceny oxidem uhličitým. Minerální vody, jež se vyskytují téměř na celém světě, obsahují spoustu látek, díky nimž je označujeme jako vody léčivé. Tyto minerální vody se proto používaly jako léčivo a podávaly se při opulentních hostinách na královských dvorech, stejně jako je používali lékaři a léčitelé pro své pacienty. Problém byl s jejich distribucí, protože oxid uhličitý při dlouhé cestě vyprchával a skleněné nebo keramické nádoby se ukazovaly jako neefektivní.
Když se v 18. století povedlo vyrobit „umělou“ sodovou vodu, byla považována za léčivou jako vody minerální a k dostání byla v lékárnách. Její výroba byla značně riskantní, protože oxid uhličitý vznikal chemickou reakcí vápence s kyselinou solnou. Sodová voda s označením zdravotní se dostala také do Prahy.
Počátek 19. století přinesl zlom a sodová voda se začala vyrábět průmyslově téměř po celé Evropě. Výroba se rozjela i v českých zemích, kde se objevily první sodovkárny. Jednou z největších továren na výrobu sycených nápojů a sodovek v Rakousku-Uhersku byla ta dr. Ferdinand Zátka v pražském Karlíně.
Z lékáren do restaurací
Zkapalnění oxidu uhličitého mělo za následek zjednodušení celé výroby a možnost převážet kovové nádoby se zkapalněným CO₂ znamenala dostat sodovou vodu více do podvědomí lidí. Hospodští, pivovarníci či lihovarníci se chytili příležitosti, sodovku tak bylo možné čepovat přímo v lokálech nebo v krámcích s koloniálním zbožím.
Sodovka se rovněž stáčela do skleněných lahví a obchody je pak nabízely už ne jako zdravotní vodu, ale jako osvěžující perlivý nápoj. A od obyčejné sodovky už byl jen krůček k ochuceným syceným limonádám.
Konstrukce uzávěrů se neustále zdokonalovaly, až se dostaly do podob, které můžeme znát i my. Velké skleněné lahve, opletené drátěným obalem (ochrana proti výbuchu), se koncem 19. a na počátku 20. století zmenšily tak, aby bylo možné je v restauracích, barech nebo kavárnách podávat hostům přímo u stolu. A souběžně s tím se do domácností začaly dostávat do domácností i sifonové láhve.
Domácnosti, které jely na sifon
Sifonové lahve dobyly domácnosti už koncem 19. století. Klasická domácí sifonová láhev se skládala ze samotné silnostěnné skleněné nebo kovové nádoby, kovové hlavice s ventilem a bombičky s oxidem uhličitým (CO₂).
Stiskem páčky se otevřel ventil a tlak vytlačil perlivou vodu ven. Díky uzavřenému systému voda neztrácela perlivost. V mnoha domácnostech běžně začal fungovat i systém výměnných bombiček nebo rozvoz sodovky ve velkých tlakových lahvích.
Láhve opletené drátem
Při zmínce o sifonové láhvi si dnes každý vybaví skleněné nádoby opletené drátěným pletivem, který fungoval jako ochrana před nenadálým zvýšením tlaku uvnitř lahve a jejím prasknutím či dokonce před výbuchem. Výrobcem této nadčasové vychytávky bylo u nás družstvo Kovočas v Děčíně. Kromě těchto opletených sifonových lahví se ujaly i lahve hliníkové, které byly nerozbitné a vyráběly se v národním podniku Sandrik.
Ačkoliv se před nástupem milénia sifonové lahve poněkud stáhly do ústraní a svou cestu nastoupily moderní PET lahve, již brzy se objevily moderní SodaStreamy, které plně a v designovém duchu nahradily sifonové lahve. Současnost ovšem také preferuje retro styl, kterému staré skleněné a kovové sifonové lahve plně vyhovují. Výměnné bombičky na CO₂ se dají opět bez obtíží koupit i vyměnit.
Pokud tedy máte někde na půdě sifonovou lahev z minulého století, vyneste ji na světlo a beze studu ji opět používejte. Retro je momentálně in a třeba máte doma sběratelský kousek, který má velkou cenu.
Na to, jak vypadaly sifonové lahve v 19. století i v období první republiky, se můžete podívat do naší fotogalerie.
Zdroje informací: stare-lahve.cz, Wikipedia, Deník Blansko
Témata
Mohlo by vás zajímat
Přečtěte si Zobrazit více
Přečtěte si Zobrazit více
