Herce Lukáše Hejlíka žena doma k vaření moc nepouští, ale dokonalé italské dýňové rizoto má „povoleno“

Nejlepší restaurace najdete v Gastromapě

Gastromapa je jedním z mnoha projektů herce Lukáše Hejlíka. Podniky po celé České republice začal obrážet před devíti lety s cílem přinášet lidem tipy na místa, kde se mohou dobře najíst, napít nebo si vychutnat kvalitní kávu. Za tu dobu navštívil více než 1500 podniků a 1000 z nich zařadil do stejnojmenné aplikace, vydal dvě knihy s tipy nejen na restaurace, ale i místa, kam se vydat na výlet. Kromě toho natočil na stejné téma 111 podcastů, seriál Kudy, foodie?!, na který se můžete podívat na Stream.cz, a další seriál Spolu a hladoví, který natočil pro HBO společně se svou dcerou Klárou. 

V současnosti připravuje podcast Velká žranice, a když k tomu připočtete ještě cyklus scénických čtení Listování, s nímž rovněž objíždí republiku, a natáčení seriálu Ordinace v Růžové zahradě, je jasné, že moc volného času Lukáš nemá.

Na křest projektu Extrakurzy, který moderoval, si ale Lukáš našel čas velmi rád. Konal se totiž v  restauraci U Matěje v pražských Dejvicích. Vyhlášený podnik oblíbeného šéfkuchaře a jednoho z porotců soutěže MasterChef Česko Jana Punčocháře, který je i hlavní tváří projektu Extrakurzy, samozřejmě na Lukášově seznamu nejlepších českých restaurací nesmí chybět. A my jsme se aspoň Lukáše zeptali, zda by si také rád nějaký kurz vaření vyzkoušel.

Lukáši, cestujete po celé republice, vyhledáváte nejlepší restaurace a další podniky. Máte vůbec čas vařit doma?
Jedna věc je, zda stíhám nebo nestíhám, ale spíš jde o to, zda mě k tomu doma žena vůbec pouští. Já jsem totiž při vaření hodně vzletný a docela rád improvizuji, a to zase moje žena úplně ne. Ta má totiž ráda řád a přesný postup a recept. Snaží se držet se něčeho a dál na tom stavět a sebezdokonalovat se. Takže usoudila, že bude lepší, když budu doma vařit co nejméně. Nechávám to proto spíš na ní. Navíc mám na to stále méně času, ale nebojím se toho. Myslím, že něco zvládnu.

Když se tolik o gastronomii zajímáte, vyzkoušel byste si i nějaký kurz vaření?
Já bych rád vyzkoušel snad úplně všechny kurzy, které jsou v rámci projektu Extrakurzy v nabídce. Třeba se mi líbí kurz Sváteční oběd s Honzou Punčochářem. Když chceme pro své blízké uvařit něco opravdu extra, tak si na tom přece chceme dát záležet. Ať už vaříme pro naši drahou polovičku, celou rodinu nebo prarodiče, kamarády, sousedy, tak na ně chceme většinou zapůsobit. Takže je dobré se tomu dostatečně věnovat a udělat to kvalitně a takový kurz se pak hodí. Stejně tak si myslím, že lidé ocení lekci filetování ryb, to také není úplně jednoduchá záležitost. Líbil by se mi i kurz omáček, ty přece miluje každý Čech. Málokdy ale jdeme do úplně hloubky a přitom ta hloubka a dlouhé vaření jsou v jejich případě hodně důležité.

Když byste šel na nějaký kurz, pak byste se postupu držel?
To ano, jednou jsem dokonce absolvoval kurz dýňového rizota na italský způsob přímo u jednoho Itala a přesně od té doby se toho držím a tam najednou neimpriovizuji. Je pravda, že si člověk o něčem říká, že to výborně umí a zvládá a pak najednou dostane noty a slyší, jak ta hudba hezky hraje a řekne si, tak jí nechme takhle hrát. Třeba rizoto mě zrovna žena nechá doma vařit, protože ví, že mi jde, stejně jako třeba jehněčí.

Je něco, co jste někdy v kuchyni zkazil během svého experimentování?
Já vedu takové sdružení foodblogerů a nadšenců, kteří se setkávají při společném vaření, jmenuje se Gastrokroužek, a tam jsem několikrát zabodoval nějakým totálním trapasem. Třeba jsem dělal kokosovou rýži a nepřinesl jsem si rýži, zkrátka se mi stalo hodně faux paux, nebo jak my z legrace říkáme - foie gras.

Podědil vaši lásku k jídlu i váš syn?
No, asi bych to řekl takto: Je to zatím jablko, které padlo hodně daleko od stromu a my se snažíme ho nějakým kouzelným magnetem přitáhnout k tomu našemu kmenu. Zatím to jde ale hodně pomalu a v oblibě jsou u nás jídla jako rýže s rýží na rýži a suché těstoviny, jenom trochu omáčky, žádné kousky, nic zeleného. Na druhou stranu, já se gastrem zabývám poměrně dlouho a dělal jsem spoustu rozhovorů s kuchaři a oni mi velmi často říkají, jak jako děti byli totální nejedlíci. Tak doufáme, že se to třeba někdy změní. Můžete být prostě sebevětší fanda do gastronomie, ale ne vždy to znamená, že se pro to nadchnou i děti.

Vaše dcera Klára ale s vámi natočila cestopisný seriál Spolu hladoví, kdy jste také cestovali po restauracích. Ta se asi o gastronomii zajímá?
To ano, moje patnáctiletá dcera to nadšení se mnou docela dost sdílí a chodí se mnou od street foodů až po hezké stolování. Myslím, že si to snad užívá.