Julius Caesar snídal vinný střik, k večeři měl kuře na rozmarýnu s dušenou zeleninou. A zřejmě si pochutnával i na pizze

Zápisky gurmána Apicia

O tom, co se jedlo v prvním století před naším letopočtem, podal svědectví římský gurmán Apicius, který sestavil první sbírku receptů. Na základě této kuchařky dnes můžeme zmapovat stravovací návyky bohatých Římanů, tedy i významného politika Caesara.

Ráno začínalo snídaní (ientaculum), která se většinou skládala z kousku chleba, několika oliv a sýra a zapíjela se ředěným vínem.

Lehký oběd a vydatná večeře

Oběd (prandia) byl ve znamení rychlých, lehkých a jednoduchých jídel. Často šlo o zbytky studeného masa z předchozího dne s chlebem a ovocem, nejčastěji to byla jablka a hrozny.

Stejně jako dnes i před více než dvěma tisíciletími nejdůležitějším jídlem na Apeninském poloostrově byla večeře. Večeře (cena) byla v rodinách zámožných Římanů samozřejmě bohatá a skládala se z několika chodů. Začínalo se obvykle listovým salátem s vejci a octovou zálivkou, následovaly mořské plody, které se podávaly s rybí omáčkou garum.

Hlavní chod bylo maso

Hlavní chod, to bylo samozřejmě maso. A co bylo běžné? Určitě maso kančí, zvěřina, drůbež a různí ptáci. Z Apiciovy kuchařky víme, že oblíbené bylo kuře nebo jiný pták na rozmarýnu s citronem, česnekem, olivami a olivovým olejem.

Ve starém Římě také připravovaly pokrmy z jednoho hrnce, konkrétně maso (nejčastěji drůbeží) s kousky chleba a datlemi, ochucené kmínem, zalité vínem a olivovým olejem a zapečené s krustou z vajec.

Zelenina čerstvá i dušená

Přílohou k masům kromě chleba byly různé druhy zeleniny – mohl to být dušený pórek, dušené zelí s cibulí, ředkvičky, ale i chřest. Zapomenout nesmíme na různé druhy luštěnin, především cizrnu, hrách a čočku.

Už tehdy se pěstoval například hlávkový salát, sklízely se okurky, zelí, česnek a cibule. Oblíbená byla i červená řepa, kromě kořene se konzumovaly i její listy.

Závěr stolování patřil dezertu, což bylo ovoce, většinou datle a fíky a ořechy. Pokrmy se zapíjely vínem, které se vždy ředilo vodou.

Placka à la pizza 

Už tehdy se pekly placky, o kterých historici zabývající se gastronomií někdy mluví jako o předchůdci pizzy. Například tehdejší známý básník a spisovatel Publius Vergilius Maro v knize Aeneis popisuje obilnou placku obloženou zeleninou a sýrem.

Když se nad tím zamyslíme, vytvořit tenké placky nebyl určitě problém ani tenkrát. Otázkou ale je, čím se zdobily. Pro pizzu typickou „červenou“ omáčku sugo nebo jinou omáčkou z rajčat rozhodně ne, protože rajčata tehdy v Evropě nerostla a lidé si tu na ně museli počkat ještě víc než 15 století.  

Stejné je to i s paprikou, i ta přišla do Evropy až po objevení Ameriky. Pokud si tedy Caesar pochutnával na placce, byla zřejmě ochucená omáčkou garum, olivovým olejem, ančovičkami a olivami.

Náš tip: Nadýchanou a křupavou pizzou podle našeho videorecetu by nepohrdl ani slavný Julius Caesar.

Zdroje informací: 

devourtours.com: Pizza alla Romana: Everything You Need to Know

carlinosrestaurant.com: Did Julius Caesar Eat Pizza?

piattorecipes.com: What Julius Caesar Ate in Ancient Rome