Whisky amerického západu 19. století chutnala jako petrolej a kovbojové jí říkali lak na rakev nebo zamotané nohy

Limonádový Joe a whisky

 „Whisky, to je moje gusto, bez whisky mám v srdci pusto“, prospěvuje si v úspěšné české parodii na filmové westerny Limonádový Joe Květa Fialová coby Tornádou Lou hlasem Yvetty Simové. Kovbojové a další návštěvníci Trigger Whisky Saloonu tam kromě whisky popíjeli mj. i „kolaloku“.

Mnohé lahve současné americké whisky často zdobí právě etikety s tematikou Divokého západu, například buvolů či divokých krocanů. Napadlo vás někdy, že  dnešní slavné značky by kovbojům z Divokého západu moc nechutnaly? A naopak: pijáci whisky by dnes pravděpodobně zlatavý nápoj konce 19. století podle chuti nepoznali a asi by ho nechtěli popíjet. Zdál by se jim totiž dost nechutný.

Smrt z nadměrného množství „živé vody“ 

Whisky nejvíc spojujeme se Skotskem či Irskem, ale obecně znalosti o destilaci alkoholických nápojů v Evropě rozšířili Maurové počátkem prvního tisíciletí. Destilací vína se zabývali i křesťanští mniši. Mniši, kteří pak na britské ostrovy přicestovali z kontinentální Evropy, tu postrádali vinice. Hrozny tak nahradili obilím.

První písemná zmínka o whisky pochází z roku 1405, kdy podle irské kroniky Annals of Clonmacnoise jakási hlava rodiny zemřela poté, co o Vánocích „vypila  nadměrné množství aqua vitae“, tedy živé vody, jak se nápoji říkalo.

Kovbojové pili „lak na rakve“ nebo „strychnin“

Podívejme se ale za whisky do Ameriky. Přistěhovalci z Evropy si s sebou přivezli znalosti z mnoha oborů, patřila mezi ně i výroba alkoholu. Zrodila se i nová kategorie lihovin: americká whisky.

Majitelé palíren se radovali, protože úrodná údolí severu Ameriky poskytovala dostatek obilí, zároveň tam byla k dispozici i sladká čistá voda. 

Nedělejme si iluze o obyčejných kovbojích, co chodili do saloonů. Rozhodně neměli pověst sofistikovaných znalců kvalitního alkoholu. Pro whisky měli různé přezdívky, například lak na rakve, strychnin či zamotané nohy. 

Kvalita jen pro pár znalců

Kvalita a chuť jednotlivých druhů whisky na konci 19. století se značně lišily. Na té opravdu kvalitní si možná pochutnávalo pár opravdových znalců. 

Neexistovala žádná pravidla výroby, předpisy, ochranné známky na receptury. Nic nebránilo tomu nazvat produkt například „Pure Kentucky Bourbon Whisky, stará 10 let“, i když téměř každé slovo na etiketě byla lež a nápoj chutnal jako petrolej. 

Dlouhou cestu k pravidlům přerušila prohibice

Obří lihovary chrlily ve velkém chuťově neutrální lihoviny z obilí, glycerinu, šťávy ze švestek i cukru. Nápoj se následně „vylepšil“ namícháním různých ochucovadel a přírodních barev, takže minimálně barvou tak trochu vzdáleně připomínal whisky.

Standardy kvality včetně požadavků na to, co má být na štítku lahve, byly zavedeny zákonem až v roce 1906. Ale už v roce 1920 nastalo třináctileté období prohibice, kdy veškerá výroba, prodej a konzumace alkoholu byly zakázány. Jedinou výjimkou byl prodej léčivé whisky v licencovaných lékárnách na základě vystavení lékařského předpisu.

Ale to je už je minulost. Dnes si whisky v dobré kvalitě koupíte běžně. A pokud by vás lákalo i typicky americké jídlo, například hamburger, můžete si jej připravit  podle našeho video receptu.

Zdroje informací:

diageobaracademy.com: American Whiskey

bottleneckmgmt.com: The History of Whiskey

seriouseats.com: The Whiskey That Won the Wild West