Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Jen málokteré jídlo z dob socialismu budí takové emoce jako smaženka. Problém tkví hlavně v tom, co vlastně smaženka je. Někdo tak totiž označuje chléb ve vajíčku, jiný speciální placičku se sýrem a další vaječnou omeletu podávanou na chlebu. Poslední verze je asi nejběžnější a když ji uděláte podle normy, bude chutnat tak jako kdysi. 

Kde se vařilo podle norem?

Gastronomie v dobách socialismu nesázela rozhodně na kreativitu, ba právě naopak. Cílem bylo připravovat jídla podle univerzálních receptů, které byly závazné pro všechny a měly být zárukou, že všechna jídla chutnala stejně, ať už jste si je dali v závodní či školní jídelně, restauraci nebo v bufetu na stojáka. Všude ve veřejném stravování se tak vařilo „podle norem“ - všichni se zkrátka museli řídit československou státní normou (ČSN)

Tyto normy přesně určovaly, jaké suroviny se použijí a v jakém množství na jednu porci. Základním dokumentem byly Receptury teplých pokrmů, později i studené kuchyně a moučníků. Každý recept měl přiřazené gramáže všech surovin na porci, přesně daný technologický postup přípravy a číslo normy a někdy i nutriční hodnoty. 

Smaženka je z bufetu

Jedním z oblíbených pokrmů té doby, který si většina lidí vybaví, byla smaženka. Ta byla hlavně tradiční specialitou klasických „bufáčů“, mléčných barů i „nádražek“ z dob předrevolučních, spousta lidí si ji ale připravovala i doma.

Šlo vlastně o takovou socialistou fastfoodovou pochutinu, která se výborně hodila na snídani při cestě do práce, jako rychlá svačinka během dne nebo i večeře, na níž se využil i starší chleba a další zbytky v domácnosti. 

Co je vlastně smaženka?

Smaženky mívaly více podob, jak jsme psali výše, většina lidí si ale při zmínce o této specialitě vybaví tu, která měla podobu krajíce chleba potřeného hořčicí, obloženého vaječnou omeletou a ozdobeného proužkem kapie, kyselou okurkou a nakrájenou cibulkou.

V knize Normy mléčných nápojů a jídel byla specialita označována jako vaječný řízek zdobený a slovo smaženka se používalo pro jakési malé sýrové karbanátky, nicméně spousta lidí za smaženku považovala ony vaječné omelety a dodnes se stále v některých bufetech i lahůdkářstvích pod tímto názvem prodávají. 

Jak na vaječný řízek zdobený?

Jestliže si pamatujete ty původní z dob socialismu a chcete si je připomenout, připravte si vaječné řízky nebo smaženky, chcete-li, podle normy. Můžete si být jisti, že ta chuť vás aspoň na chvíli přenese do minulosti a možná budete mít pocit, jako byste si je dávali třeba ve slavném pražském automatu Koruna. Jak na ně? 

Budete potřebovat: 4 vejce, 10 g strouhanky (strouhané housky), 2 g soli, 20 g hořčice, 26 g cibule, 36 g kyselých okurek, 18 g papriky kapie, stolní olej na smažení, 4 krajíce chleba (jeden o váze cca 50 g).

  1. Talířek posypejte čtvrtinou strouhanky, na ni rozklepněte vajíčko, osolte je a promíchejte vidličkou. Vše pak opatrně setřete stěrkou na pánev s rozpáleným olejem a smažte po obou stranách dozlatova. Tak osmažte postupně všechny tři vaječné řízky. Směs vlévejte na pánev opatrně, aby byl tvar řízku hladký, ne roztřepaný.
  2. Chleby potřete vrstvou hořčice a každý pak obložte připravenou omeletou. Ozdobte nakrájenou cibulí, vějířkem okurky a kouskem kapie. Podávejte nejlépe horké. Už tehdejší norma pravila, že smaženka by se neměla dělat do zásoby, nicméně často se tak děje. Nad tu domácí tak proto není. 

Recepty k tomuto článku