Srazové perličky...JSME TU SPRÁVNĚ?

No a vzpomenu na odjíždění domů.. Loučí se poslední mohykáni, Anička Kociková uroní slzičku.. Nasedáme do vyhřátých aut směr "Obří akvárium". Ŕíkáme si, to si nemůžeme nechat ujít, když už jsme zde. Vylezeme z auta a ejhle hned nás v trávě vítají kačenky. No a vytřeštěné oči Ládi, který povídá: "Sakra, nechal jsem tam kabelku se všemi doklady" Hmm, tak naskočil do auta a já doufala, že trefí tam i zpět-s mou orientací nemožná věc.. Mezitím telefón, volá kamarádka z Petřvaldu: "Jano, dostala jsem zprávu, že Láďa někde u výčepu zapoměl všechny doklady!" "Kde to sakra jste? " Ŕíkám.."v klidu, už pro ně jel!" Za chvíli další telefon..koukám sakra, bývalá přítelkyně mého syna, nevolala mi už snad rok.. "Janíííí, psal mi někdo zprávu, že Láďa zapoměl kabelku s papíry někde u výčepu..kde to vlastně jste?" Tak jsem jí to vysvětlila. Mezitím se Láďa vrátil s papíry a úsměvem na tváři.. Uff, dobře to dopadlo. Pak teda lezem do "obřího akvária" Nejdřív po schodech někde nahoru, prostor tak pro 2 lidi vedle sebe. Okoukli jsme ptáky a šli jsme dolů. Zaplatíme tučné vstupné, dostaneme poučení o tom, že pokud chceme fotit, musíme si připlatit a bez blesku!! Pááč všechny exponáty jsou živé!! Tak to jsme si oddechli, za ty peníze! No, obří akvárium..opravte mne, pokud se pletu..5x2m? Ale dostali jsme i průvodkyni! Ryby však byly nádherné a opravdu se bylo na co podívat

K těm telefonům od mých známých. Pohotová paní šéfová vytáhla Láďův telefon a okamžitě napsala sms na čísla, která měl Láďa v seznamu. I za to jí patří velký dík

Z celého srazu by to myslím bylo i na román bude pokračování příběhu "Tak jak to vlastně bylo v tom Hradci ... " ?

Hani, neminula jsi se profesněnéé perlička, ale perla

Po dlouhé cestě a bloudění přímo v Hradci jsme konečně našli místo, kde budeme ubytovaní. Zaparkovali jsme auto, ubytovali se, trochu se opláchli a honem někam na jídlo. Černý kůň je kousek, tak se nejdříve najíme. Někteří z hladu, někteří ze zdravotních důvodů. Utahaní a hladoví míříme do penzionu, kde slyšíme ze zahrady družnou zábavu. A kdopak to tam sedí???? Rebeka s panem Rebečákem, Isahu a Dooga. Právě uspokojili své potřeby hladu a mají malou siestu. Také my si obědnáváme, protože hlady nevidíme. Nenápadně se dáme do řeči s paní, která nás obsluhuje. Paní nám neustále tvrdí, že sraz sice uvnitř penzionu je, ale pro 40 lidí a budou to senioři ve věku kolem 70. Koukáme jako blázni.
,, Paní a nespletla jste se??? Možná, že večer už budeme vypadat jako senioři, ale ten sraz je opravdu náš..."
Nato paní provozní kroutí hlavou...,,Opravdu můžete zůstat jen na zahrádce, ale dovnitř nemůžete, tam je to zadané"
No nic, nezbývá, než počkat na Severinku, která vše organizovala. Snad se vše vysvětlí. Možná je tu v Kuklenách ještě jiný Černý kůň.... Netrpělivě očekáváme příchod ostatních.A konečně jsou tady......První otázka patří Severince.
,,Prosímtě jsme tady správně? Paní provozní tvrdí, že tu mají sraz nějací senioři a já tady žádného nevidím ."
Severinka okamžitě zvládá situaci a pohotově vysvětluje paní, jak to vlastně je....sice nás nebude 40, senioři také nejsme, ale zadané je to opravdu pro nás. Hurá...můžeme se družit. Mimochodem paní provozní se o nás po celou dobu staralo jako o vlastní a za to jí patří veliký dík.Stejně jako Severince za celou organizaci.