Vzpomínáte někdo?

tady jsem nasla absolutne super vzpominkovy odkaz, kliknete si na sortiment a kochejte se dobre znamejma vecma, jako ja
http://ekonomika.idnes.cz/ekonomika.aspx?y=ekonomi...

isindy:jeeeee pivicko z pouti,na to bych zapomela. . .mivala jsem pak pro panenky pulitricek
i tu polevecku pamatuju, chodila jsem z ni mame uzdibavat

Otavanka: Ano, smutný muž byl fantastický. Pamatuji si jeden jeho vtípek - vyprávěl ho kolem 7.listopadu:
Otevřu noviny - tam Lenin. Otevřu rádio - tam Lenin. Mám doma ještě konzervu - bojím se ji otevřít!
Isi, myslím, že bych půllitříček ještě někde našla (ale prázdný) - děti ho měly na hraní. A byly 2 velikosti.

Jé, holky, vy máte hezké téma!! Kdo by z nás starších nevzpomínal. Na pochutiny, které jste vyjmenovaly si také dobře vzpomínám, Ale co Silvestry? Pamatuje někdo na pořady v rádiu? Pan Štercl a Štuchal a jejich anekdoty. Vždycky to začínalo: Ane, ane anekdoty, ty má každý rád, ane, ane, anekdoty, dovedou rozesmát! A nebo "Smutný muž?"

Tedy vy jste zase nahodily téma chtěla jsem jít něco dělat a místo toho sedím a vzpomínám

Nejlepší hrachovou polévku dělávala moje babička, z kostky malá kostka jako dneska Masox, tuším nažloutlý obal a na něm namalovaný hrachový lusk...to byla polévka

A pivíčka na pouti...malý plastový půllitřík, v něm tuhé želé nahnědlé barvy a nahoře kopeček cukrové tvrdé pěny. Než jsme se prolízali k želé, jazyky jsme měli krásně odřené

srettka: a vieš, že keď si všímam v obchode, tak tým malým dávajú ľudia prednosť ? Tie zmiznú prvé. A tie LIPO cukríky, ktoré tam máš na obrázku, tak tie u nás dostať balené v takých malých hranolčekoch.

tejaja: Terezko, to bych se snad pro něj i rozjela!
srettko, kam na ty fotky chodíš - snad doma nemáš zásoby?

Nadja: tomu mäkkému sa u nás hovorí košický med, ale na trhoch občas zvykne byť aj ten klasický turecký, tvrdý, ale to tak raz do roka, obyčajne keď sú dni mesta Košice, tak chodí jeden pán zo stredného Slovenska a ten ho nosí

Severinko, ty šumáky byly TIKI a připoměla jsi mi turecký med z Matějské pouti - to ještě bývala v Dejvicích u Matěje (v Praze).
Ten med ale byl !!! To byly takové obrovské kusy, prodavač je měl na špalku a sekerou odsekával kusy a dával je do kornoutů. To byl med, který se nenechal vůbec ukousnout, musel se jen cucat, a jak byl slaďoučký !!! Nejradši jsem měla, když mi do kornoutu shrnul i pár drobků, které vznikaly při sekání. Ty mohl člověk vzít do pusy celé a převalovat je hodně dlouho, než se rozpustily.
Na nějaký čas pak turecký med úplně zmizel, potom se zase na poutích objevilo něco, čemu prodavači říkají turecký med, ale je takový měkký, dá se ukrojit, i ukousnout a s tím původním nemá vůbec nic společného, snad jen tu sladkou chuť.

tejaja:a voněj děkuji

srettka: tak osobne ti moja tie malé, voňavé, bez kôstok doniesť nemôžem, ale aspoň vo forme foto ti ich posielam, máš pravdu, sú oveľa chutnejšie ako tie veľké, často suché

trochu vzpomínání

Nevím, zda je to totéž, co má na mysli Jana R., ale my jsme chodívali na mejdlíčka - takové malé sladké kousky velikosti hotelových mýdel, byly buď žluté nebo růžové. Po letech jsem je objevila ve stánku na pouti, ale už to nebylo ono.
Fialky jsem také milovala - opravdu voněly po fialkách a jsou skutečně nezapomenutelné.
A nejlepší snad bylo TIKI - šumák slisovaný do kostiček, v balení byly 2 kostičky - ty jsme olizovali, jazyky celé barevné, buď žluté nebo červené a stačila 1 kostička, aby byl jazyk pěkně rozedřený. A když si člověk kousek kostičky ukousl, tak to šumělo, až pěna lezla z pusy ven.
Také jsme rádi baštili jedlý papír, byl jen bílý.
A macesy - také dobrota.
Na to vše jsme chodili do takového malinkého krámečku, v němž babka prodávala, na co jsme si jen vzpoměli. Byla moc milá, nikdy nás nevyhnala, i když se nás tam několikrát denně nahrnulo plno a jen někdo si koupil něco za pár haléřů, nebo jsme k ní chodili na lák z okurek nebo ze zelí - lák byl zadarmo, i hrnek nám půjčila. A cucavé bonbóny prodávala i po jednom.