Jákého zvířete se bojíte? :-)

Jano - je teprve březen
Amiro - chápu. Můj otec choval krajtu. Přinesl si ji domů jao 70 cm tkaničku a když jsem jí viděla naposledy měla 5 metrů!!! Choval k ní i papání. Nejprve myšky - jedla ze začátku myší holátka, pak velké myši, pak potkany a končili u králíků !!! Měla jsem z hadů hrůzu, myslela jsem jak jsou slizký. Ale on byl na omak hrozně příjemný a překvapilo mne, jak byl inteligentí. Když mu byla zima namotal se na trubku od topení, a když se chtěl svlíkat, tak si vlezl do vany a čekal, až mu někdo napustí studenou vodu - ono mu to pak šlo líp. Někde mám i fotku, jak si ho chovám (to měl asi 3m), zkusím jí najít.
Jinak veškerou havět nesnáším. Můj přítel pro období hojnosti hmyzu je RAID.

Jani, je to taková celkem malá ještěrkahttp://www.google.cz/imgres?imgurl=http://www.biol...

Amira, co je to gekončík?

Tak mě zůstal strach jen z pavouků, nebo spíš odpor. Dcera před pár lety začala chovat ještěrky - gekončíky a k 18. narozeninám si přála hada. Teď má dva gekončíky, dva hady, dvě agamy, samozřejmě tomu chová i žrádlo, tzn. myšky, cvrčky, šváby... Naštěstí se s tím nadělením už odstěhovala, ale asi 2 roky jsme to měli doma. A co teprve, když jí utekl had a my ho nemohli asi týden najít a on, mrška, byl v psacím stole mezi pastelkami. A bílá myš jí utekla k nájemníkům pod námi, to taky bylo dobrý, jak ji tam šla honit. Gekončíka jednou našla o dvě patra níž v botě.

Samozřejmě, už teď se stydím-POTKAN" Ne podkan

Já mám hrůzu z myší a podkanů a je mi šuma fuk, jestli jsou to bílé myšky, neno šedé. Vadí mi jejich ocas, ale je to tak 5 let a můj Brian našel v trávě malou bílou myšku a moje dcera, která byla ve zverimexu svědkem toho, jak dávali malou myšku hadovi, do mne tak hustila, že jsem si tu myšku nakonec vzala, ale vlastně já do ruky ne, to bych asi v tu dobu umřela, ale někdo, už nevím kdo mi hned dal malé terárečko a už byla mrcha u mne. Jmenoval-byl to on se Armando, zrovna šla ošklivka Katka. Jednou ráno vstanu a Armando fuč. Byla jsem šílená hrůzou, že po mně v noci poleze a když jsem asi za 3 dny otevřela lavici, kde mám tašky, no, co myslíte? Koukal na mne vyjevený Armando a já měla takovou radost, že jsem ho chytla do ruky byla šťastná, že je živý a zdravý. Měl se u mne dobře, byl vyžraný, že jsem mu sem tam říkala i "budho"

My jsme měli pár let pavouka ve futru dveří u záchoda (čím se živil, to je mi záhadou - centrum Prahy, nikde ani muška. Měla jsem s ním dohodu (manžel se jich bojí, tak o něm nesměl vědět), chodil na procházky kolem záchoda a když jsem šla vytírat, klepla jsem na znamení a on rychle zalezl do své díry, abych ho nepochroumala . Pak nějak zmizel, přemýšlela jsem, jestli jsem na něj nezapomněla a v nějakém úklidovém záchvatu ho nevyluxovala, ale asi ne - nejspíš zemřel přirozenou smrtí...

Ta diskuze mi nahrává na jednu krásnou příhodu s pavoukem křižákem. Měli jsme ho loni venku pod altánem s krásně utkanou pavučinou. Začali jsme mu říkat Leopold (ani nevím, jak jsme na to jméno přišli) a do té pavučiny jsme mu házeli všelijakou havěť, mouchy, hovada atd. Neumíte si představit, jak jsme ho ochočili- zavolali jsme Leopolde a on vylez z úkrytu. Nemusel se jinak ani hýbat, aby lovil potravu, jen si skočil proto, co jsme mu naházeli do té pavučiny. No holky, tak jsme ho vykrmili, že Leopold byl velikostí jak ta jedovatá tarantule (trochu přeháním, ale jen trochu), táááák tlustej, až si nebyl s křižákem ani podobnej Na zimu se někam schoval..já nevím jak dlouho žijou pavouci, ale byla bych ráda, kdyby se tu zase objevil Když máme nějakého pavoučka doma(přináší štěstí), tak ho zachraňujeme a dáváme ven, nikdy jsme žádného nezabili, ani nezabijem.

bojim sa chrustov
http://fotky.sme.sk/fotka/437/chrust
a hnusia sa mi potkany...hlavne ich chvost..brr mam zimomriavky po celom tele

Jsem na tom stejně jako Bibinka, pavouci mi kupodivu nevadí. Jsou mi protivné můry, když mě v létě otravují při čtení u lampičky, ale nezabila bych je. A velký respekt mám z velkých psů.

Já taky vyloženě strach nemám, ale respekt třeba k neznámým psům, nebo velkým zvířatům (na pastvě krávy, koně apod.). Ale mám fobii a štítím se pavučin, takových těch hustých špinavých - brrr!!!Takže se jednak snažím doma žádné nemít a když někde pavučinu vidím, tak se mi úplně zvedá žaludek a musím jít pryč. Ale zajímavé je, že takové ty lehounké pavučinky v přírodě. když je vidím třeba mezi stromy a svítí na ně sluníčko, ty mi nevaděj.

Milá Lenko. Dobrá otázka. Mám vcelku rád všechno živé a nedokáži krom ryby někomu zkrátit život. Ale jako Bibinka nesnáším mouchy, klíště, komáry a tuhle havěď a pronásleduji ji. Oproti tobě nemám nic proti pavoukům, ale to neznamená že se s nimi mohu mazlit a hejčkat je. Vcelku se žádného zvířete nebojím, ale mám velký respekt před hady a koně raději obeju z větší dálky.

Ne že bych se až tak bála, ale nesnáším do morku kostí: klíšťata, sršány, moli, komáry, takové ty malé mušky (muchničky) ono by se možná ještě něco našlo

ano, veškerých pavouků a červů, brrr...

No já osobně se nejvíce bojím pavouků a te nejen těch velkých, ale i těch malých