Sardelová pasta u nás nikdy za posledních čtyřicet let nechyběla. Nejprve u rodičů a nyní také u nás. Tato pomazánka je klasika, stačí přidat rajčátko nebo okurku navrch a nevadí, že je to recept snadný, právě proto je úžasné, jak z mála může být něco tak dobrého. Někdy v polovině osmdesátých let jsem coby dorostenka hlídající si přísně figuru objevila "křupavé kukuřičné chlebíky" a hned jsem je nahradila pečivem. Na nich je našlehaná sardelová pasta s troškou másla a plátkem citronu velká pochoutka.
To je těžké, každý má někde hranici, co už ne a co ještě ano. A není to dáno inteligencí zvířete. A stejně často polemizuji sama se sebou, zda obecně maso ano, nebo ne, tedy abych si já uvařila oběd, zvíře musí být neživé. Takže jím drůbež, ryby a vepřové s hovězím jen výjimečně, králík je na hraně a nepozřela bych zajíce a vše další ..... srnčí, kančí, koňské. Potom se někdy zadívám na naši kočku a řeknu si, jsou země, kde by Tě snědli. Recept vypadá zajímavě, ráda vyzkouším, jen maso dám hovězí.
Tento recept milujeme, jen nedávám balkánský sýr či Fetu (manžel má vysoký tlak, šetřím sůl, kde se dá) a místo toho dávám kozí čerstvý sýr. Velká lahůdka.
Tak jsem vyráběla, bylo to ze tří balení Selského mléka, dva dny kyslo, třetí se podle postupu udělal nádherný a velice chutný tvaroh, jen se po něm zaprášilo.
Přidávám další nadšený komentář. Rychlý recept, s těstem se báječně pracuje a tyčky jsou vynikající. Sypala jsem sezamem, mákem a lněným semínkem a jen se po nich zaprášilo. Děkuji za skvělý recept.
Předchozí 1 2 3 Další