Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Recept na jednoduchý domácí margarín bez „éček“: Zdravější než z obchodu a připravený do půl hodinky
zdroj: Needpix, photo 294589

Mezi konzumenty existují zarytí odpůrci máslové náhražky stejně jako ti, kteří na ni nedají dopustit. Třeba proto, že se lépe maže na chleba. Odborníci se dodnes neshodnou, jestli je margarín zdravější než máslo. Ani my se nebudeme pouštět do věčných máslovo-margarínových polemik a vypravíme se po stopách margarínové historie.


Za vším stojí Napoleon III.

Už v roce 1813 francouzský chemik Mechel Eugéne Chevreul objevi novou mastnou kyselinu. Protože obsahovala lesklé perleťové usazeniny nazval ji podle řeckého slova „margarita“ (perla) acide margarique – tedy kyselina margarová.

Na tyto výzkumy navázal Hippolyte Mége-Mouriés. Ten vyslyšel výzvu Napoleona III., synovce slavného vojevůdce, který v době francouzsko-pruské války (1870–1871) potřeboval pro armádu a poddané levnou náhražku drahého másla a slíbil odměnu za recept na její výrobu.

Chemik Hippolyte Mége-Mouriés vyvinul metodu, která spočívala v procesu stloukání hovězího loje s mlékem. Mége-Mouriés si tuto látku, které se říkalo nejprve oleomargarín (později se ujalo kratší margarín), nechal patentovat.

A protože byl nejen dobrý chemik, ale i dobrý obchodník, ještě v roce 1871 prodal patent nizozemské společnosti Jurgens (dnes je součástí koncernu Unilever).

První továrny na margarín

Ve stejném roce německý lékárník Benedict Klein založil v Kolíně nad Rýnem první továrnu na výrobu margarínu – Benedict Klein Margarineweke, vyrábějící značky Overstolz a Botteram.

Další továrnu postavil v Německu roku 1888 Holanďan Simon Van Bergh, který uvedl na trh značku Vitello. Do stejného podnikání se roku 1895 pustil i Emanuel Khuner z Vídně a jeho Kunerol se stal součástí stravy vojáků za první světové války.

Pozadu nezůstali ani továrníci v českých zemích a Jan Schicht zahájil v roce 1904 v Ústí nad Labem výrobu umělých tuků.

Amerika se bránila

Od doby, kdy Hippolyte Mège-Mouriès poprvé zpracoval hovězí lůj, prošla receptura margarínu mnoha změnami. Postupem času se receptura margarínu měnila. Už se nevyráběl z hovězího loje, ale z rostlinných olejů, jako jsou řepkový a sójový olej.  Přestože byl margarín užitečnou alternativou másla, protože vydržel déle a chutnal podobně, nebyl vždy vítán a v některých historických obdobích byl dokonce předmětem zdanění a zákazů.

Zatímco margarín vítězně táhl Evropou, za velkou louží se na něj dívali s nedůvěrou. Levnější margarín byl vnímán jako hrozba pro celkem lukrativní mlékárenské odvětví. Byly přijaty zákony na ochranu spotřebitelů, kde bylo jasně definováno, za jakých podmínek se margarín smí vyrábět a prodávat, aby nedošlo k jeho záměně s máslem.

Zákon o margarínu

Některé vyráběné margaríny obsahovaly malé množství mléka a většina z nich obsahovala různé konzervanty a emulgátory. Aby se margarín více podobal máslu a byl tak lépe prodejný, přidávaly některé společnosti do margarínu žluté barvivo. V červenci 1886 přijal Kongres USA zákon o oleomargarínu, který na prodej margarinu uvalil značnou daň. Vyžadoval také, aby výrobci měli licenci.

Prodej margarínu byl výhodný a jeho výroba levná. Někteří lidé mu dávali přednost před máslem, protože byl obvykle levnější, dostupnější a trvanlivější. Byl důležitou surovinou zejména v dobách hospodářských potíží, kdy lidé potřebovali levný zdroj tuku k jídlu a vaření.

Velký rozmach zažil margarín v dobách druhé světové války, vytlačil drahé a nedostatkové máslo. To u nás pokračovalo i v padesátých letech, kdy byl součástí přídělového systému.

Dnešní průmyslově vyráběné margaríny obsahují minimálně 80 procent tuku. Přidávají se do nich emulgátory, které zajišťují stabilitu výrobku a zabraňují rozkladu na vodu a olej. Nejčastějším emulgátorem je lecitin. Do margarínu se přidává také beta-karoten, který mu dodává sytě žlutou barvu. Máslové aroma zase zaručí příjemnou chuť. Většina výrobců doplňuje margaríny vitaminy  A a D.

Domácí margarín

Vyrobit doma margarín není zase až tak složité. Pokud byste to chtěli zkusit, budete potřebovat:

  • 200 ml kokosového oleje rozehřátého v mikrovlnce
  • 60 ml rostlinného oleje (slunečnicový, řepkový, olivový nebo kombinace dvou)
  • 100 ml ovesné smetany (běžně k dostání )
  • ½  lžičky soli
  • ½  lžičky kurkumy

A jak na to? Ovesnou smetanu vlijeme do vyšší nádoby na mixování. Přidáme 200 ml rozehřátého kokosového oleje a 60 ml rostlinného oleje. Osolíme a obarvíme kurkumou. Pořádně promixujeme, aby se všechny složky spojily. Směs přelijeme do kleněné uzavíratelné sklenice. 

Do velké mísy dáme led a trochu vody a do toho postavíme sklenici se směs a ihned začneme metlou míchat tak dlouho, dokud margarín neztuhne.  Sklenici uzavřeme a dáme na půl hodiny do mrazáku. Pak vyndáme a skladujeme v lednici. Domácí margarín by měl vydržet asi měsíc.

Zdroje informací: mentalfloss.com, vitalia.cz a recipereminiscing.wordpress.com

Témata: máslo, tuk

Recepty k tomuto článku

Komentáře

RadiVarime RadiVarime

7. 1. 2023 17:36

Tvl, tak to je dobrý hnůj!!!

Odeta Wollmanova

7. 1. 2023 15:12

Možná bez „ éček ”, ale jestli mám mít kornatění cév, tak raději z másla. Když už to přijde na stejné peníze jak máslo.

Přidat komentář

Přidat komentář