Historie a lidé kolem pražské kavárny Slavia: Na absintu si tady pochutnával Seifert, na kafe sem chodili i Werich a Horníček
26. 4. 2023 Historie a zajímavosti
Chodili sem známí spisovatelé, malíři i hudební skladatelé. Ve Slavii se scházeli známí herci nejen z protějšího Národního divadla. Nad šálkem kávy a sklenkou absintu se tu diskutovalo o umění i o politice, a jak ve své básni věnované slavné kavárně napsal Jaroslav Seifert – pod vlivem zeleného nápoje se jim Praha měnila v Paříž.
Kavárna se zelenou vílou
Proslulá lihovina z pelyňku, anýzu a fenyklu známá také jako zelená víla, která sloužila jako inspirace mnohým francouzským umělcům k naší nejslavnější kavárně Slavia patří a patřila odjakživa.
Absint tu často pili místní literáti, aby se, jak popisoval Seifert přiblížili svým francouzským vzorům. Kromě toho, že jednu ze stěn zdobí známý obraz malíře Viktora Olivy Piják absintu, je dodnes místní specialitou Café de Absinthe – espresso s absintovým likérem a mlékem.
Neméně populární je také koktejl Zelená múza s absintem a zázvorovým pivem, jenž je lákadlem převážně pro turisty. Právě jim totiž kavárna po znovuotevření roku 1997 patří nejvíc. Ještě před revolucí však u stolků kavárny Slavia vysedávali hlavně významní umělci, jejichž odkaz se tu vznáší dodnes.
Mohlo by vás zajímat
Dřív než Národní divadlo
Kavárna na začátku Národní třídy v paláci Lažanských hned u Vltavy odjakživa přitahovala slavné osobnosti. Svůj podíl na tom měla určitě i blízkost Národního divadla, které stojí hned naproti. Současnou kavárnu Slavia na místě, kde sídlí i dnes, založil roku 1884 restauratér Václav Zoufalý, který zde už tehdy chtěl vybudovat luxusní podnik.
Kavárna ovšem byla v paláci Lažanských už dřív. Původně prý ale sídlila v jiné části paláce v Divadelní ulici, říkalo se jí Bendlova kavárna a fungovala od roku 1870. Zajímavostí je, že samotný palác Lažanských byl postavený již v letech 1861-1863, takže tu byl mnohem dřív než samotné Národní divadlo, jehož základní kámen byl položen až roku 1868.
Slavia - kavárna herců a spisovatelů
Od počátku existence kavárny sem chodili herci z Prozatímního divadla, předchůdce divadla Národního. Tehdy tu vysedávali slavní herci své doby, kupříkladu Jindřich Mošna či Eduard Vojan. Ve Slavii to ovšem žilo i v dalších letech a dalo by se říct, že se ty vystřídaly snad všechny generace herců Národního divadla. Rád sem chodil třeba i Jan Werich, Miroslav Horníček nebo Jiří Sovák. Navštěvoval ji ale například i Waldemar Matuška.
Nejen herci tu však byli stálými hosty, vedle postarších dam, které do Slavie chodily na kávičku a dortík, se tu setkávaly všechny významné osobnosti kulturního života. Rád sem chodíval třeba skladatel Bedřich Smetana nebo režisér Jaroslav Kvapil, autor pohádkového libreta k opeře Rusalka.
Chodilo sem i mnoho slavných spisovatelů, vedle již zmiňovaného Jaroslava Seiferta třeba i další významní básníci, například Vítězslav Nezval nebo Jiří Wolker, ještě později Josef Škvorecký, Bohumil Hrabal, Ludvík Vaculík nebo Václav Havel. Návštěvu kavárny si nenechaly ujít i významné zahraniční osobnosti, když zamířily do Prahy, třeba Hillary Clinton.
Káva nebyla ve Slavii to hlavní
Právě na slavných hostech byl půvab Slavie založen. Ostatně, jak popsal Jaroslav Seifert ve svých vzpomínkách Všecky krásy světa „Jenom na kávu do kaváren nikdo nechodil. Bývala pověstně mizerná. Ty dvě koruny za ni, to bývalo v zimě vstupné do tepla a v létě do hustého kouře. Ale přátelské prostředí za to vždy stálo.“
Samotná Slavia se ovšem na počátku dvacátého století prezentovala jako podnik na úrovni, který nabízel, jak uváděl dobový inzerát, výtečné nápoje, pečlivou obsluhu, hojný počet kulečníků a pohodlné herny.
Kavárnu její věhlas neopustil ani poté, co byla zestátněna. Pravda ani tehdy úroveň místní kávy nestála za nic, kouzlo místa ale tento nedostatek vyvážilo. Po revoluci byla kavárna načas uzavřena, otevřena byla opět roku 1997.
Dnes se z kavárny stala spíš restaurace s širokou nabídkou většinou klasických českých pokrmů. Dát si tu můžete svíčkovou, pečené kachní stehno, a třeba i halušky s brynzou. Ale u kávy a dortíku si tu můžete posedět i dnes. Nezměněný zůstává i překrásný výhled. A když si objednáte kávu s absintem, možná si i vy budete připadat, jako byste seděli na břehu Seiny.
Na to, jak kavárna Slavia vypadala před mnoha lety se můžete podívat i v naší fotogalerii.
Fotogalerie - Místo, kde se psaly dějiny i domlouvala herecká angažmá: Jak šel čas s naší nejslavnější pražskou kavárnou Slavia
Zdroje informací:
Cafeslavia.cz: Historie kavárny
Wikipedia.org: Kavárna Slavia
Dörflová, Y., Dyková, V.: Kam se v Praze chodilo za múzami
Kavárny a spol.- Pražské literární kavárny a hospody
Témata
Mohlo by vás zajímat
Přečtěte si Zobrazit více
Prvorepubliková Praha byla rájem kaváren. Do Slavie chodili vlastenci, do Louvru smetánka
Nejoblíbenější kavárny a cukrárny v Praze podle recenzí: Nejlepší větrník mají ve Světozoru, pro punčák si zajeďte na Žižkov
Dušičkové kosti: Staročeské cukroví nadchne svou křehkostí a nadýchaností, stejně jako boží milosti se smaží a obaluje v cukru