Svatý Martin očima farářky Martiny Kopecké a autorky knih Martiny Boledovičové: Původ známé tradice

Svátek pohledem farářky

Kniha Vánoční tradinář od Dušiček po Hromnice, kterou napsala Martina Viktorie Kopecká společně s Martinou Boledovičovou se zabývá zvyky a obyčeji, spojenými s předvánočním obdobím, ale nabízí také skvělé recepty na vaření a pečení nebo návody na zajímavé tvoření. Téma svatomartinského posvícení nabízíme bez redakčních úprav.

Hody a posvícení

V listopadu se na vsích ve městech konají poslední posvícení (na Moravě zvané spíš hody) - v polovině listopadu to asi nejznámější, martinské, a na konci listopadu poslední posvícení, kateřinské. Pak přichází advent – čas půstu a ztišení.

I když se posvícení nazývá podle slova „posvěcení“ a slaví se v termínu vysvěcení místního kostela (tedy na svátek patrona kostela), smyslem posvícení bylo a je oslavit úrodu. Zvyky, které posvícení doprovází, sahají mnohdy až do pradávných dob.

Posvícení je svátkem celé vesnice, komunity a rodu, jak nám to ukazují moravské hody dodnes. Pro dávné předky byly oslavy spojené s přípravou na zimu. Rituálně se zabíjela a pekla větší zvířata jako prosba za další úrodu a rozmnožení domácího zvířectva.

Svatý Martin

Svátek svatého Martina býval i hospodářským předělem – končil vegetační rok, vyplácelo se za práci a platily se daně, prodlužovaly se pracovní smlouvy nebo uzavíraly nové.

Na koledu chodily nejen děti, ale i obecní zaměstnanci. Hospodyně pekly rohlíky (připomínající tvar rohů skotu nebo podkovou) - místy zvané Martiny.

Bylo to pečivo pro koledníky, ale i výslužka na cestu pro čeleď. S tímto dnem souvisí i přísloví „Svatomartinská podkova, oře oková“, které odkazuje právě pečení svatomartinských plněných rohlíků.

Od té doby známe i zvyk věšet na dveře pro štěstí podkovu. Už od 15. století je doložen také zvyk péct v tento den ke svátečnímu obědu svatomartinskou husu.

Martinské víno

Tradice martinského vína je spojena s tím, že svatý Martin sloužil ve francouzském městě Tours, známém svou vinařskou tradicí. Také proto se od 13. století na svátek svatého Martina vždy ochutnávalo nové víno.

Mniši kdysi svatého Martina opěvovali proto, že jim jeho svátek přináší právě hojnost vína a veselou náladu, ale tento zvyk se stal známějším až později, v 18. století, kdy si mladým vínem připíjeli na zdraví také lidé na dvoře císaře Josefa II.

Oslavy dříve a dnes

V období socialismu se konaly v tomto období lampionové průvody pro děti, někde i s velkým ohněm. Ale místo Martina, Samhainu či Dušiček oslavovali velkou říjnovou socialistickou revoluci (podle pravoslavného kalendáře 7. listopadu).

Dle starší německé tradice se o svatém Martinu pálily takzvané martinské ohně, které prý dokázaly sežehnout zášť a nenávist a očistit tak srdce před nastávajícím adventem.

Dnes se slaví svátek svatého Martina čím dál častěji – o svátku nás informují nabídky husích menu v restauracích, husy se pečou i k nedělnímu obědu, poprvé se prodává a pije nové víno tohoto roku – svatomartinské, u dětí se oblibě těší lampionové průvody. Tento svátek tak stále doprovází světlo a někdy se také objevuje první sníh, což dokládá pranostika, že Martin přijíždí na bílém koni.

Ukázka z knihy Vánoční tradinář od Dušiček po Hromnice byla použita s laskavým svolením nakladatelství Smart Press, které vydává knihy českých autorů s tématikou tradic, koloběhu přírody, kuchařky pro zdravý životní styl, publikace zaměřené na hubnutí, osobní růst a přírodní zahradničení.