Co jedla kněžna Ludmila? Kaše z hrachu nebo chleba solený popelem zapíjela vodou a možná i vínem z vlastních vinic

Co víme o kněžně Ludmile?

Ludmila přišla na svět kolem roku 860, historici se však rozcházejí v místě jejího narození. Podle tzv. Kristiánovy legendy šlo o hradiště Pšov, což je dnešní Mělník, a jejím otcem byl tamní kníže Slavibor. Další variantou je Srbská Lužnice v dnešním Sasku.

Zřejmě jí nebylo ještě ani 15 let, když byla provdána za přibližně třiadvacetiletého Bořivoje I. Pár žil na Levém Hradci a postupně se jim narodilo šest dětí.

Bořivoj, první historicky doložený český panovník z rodu Přemyslovců, přijal později na Moravě křest z rukou věrozvěsta Metoděje. Po návratu nechal v Levém Hradci postavit kostel svatého Klimenta, kde byla zřejmě pokřtěna i Ludmila. 

Jak žil knížecí pár?

Jejich život nebyl jednoduchý, protože politická situace přelomu 9. a 10. století v Čechách nebyla stabilní. Ludmila podporovala Bořivoje v jeho snaze rozšiřovat křesťanství a byla nejen oddanou manželkou, ale také jeho rádkyní.

Knížecí rodina samozřejmě nestrádala a mohla si užívat (v kontextu tehdejší doby) hojnost jídla a pití. A to i proto, že vlastnila půdu, na které rostlo obilí, a chovala hospodářská zvířata, resp. měla poddané, kteří se o to starali.

Co se pěstovalo?

Určitě pšenice, ječmen, žito, oves a proso – tedy různé druhy obilí. Z nich se drtila mezi kameny mouka, která byla základem pro přípravu chleba a různých placek či kaší. Kaše se podávaly často nasladko, ochucené medem a ovocem stejně jako tehdejší „dezerty“, což byly jakési obilné sušenky. 

Pěstovaly se luštěniny, čočka, bob a především hrách, který se konzumoval i čerstvý, ale především se sušil, aby se uchoval na zimu. Pak se namočil do vody, uvařil a připravovaly se z něj kaše. Na políčkách rostlo zelí, červená řepa, mrkev, pastinák, ale i tuřín nebo vodnice, pěstovaly se i okurky.

Maso na stole nechybělo

Knížecí rodina nestrádala a mohla si dovolit pravidelně konzumovat maso. Proto se choval hovězí dobytek, prasata, ovce a kozy. Samozřejmostí byla zvěřina a říční ryby. 

A jak se maso připravovalo? Oblíbeným způsobem bylo rožnění nad otevřeným ohništěm. Nad ním také byly zavěšené kotle, které sloužily na vaření – ať už masa, polévek nebo již zmíněných kaší. Pokrmy se dochucovaly divoce rostoucími bylinkami. Sůl tehdy byla vzácná, do pokrmů včetně těsta na chléb a placky se někdy přidával popel! Popel z lesních stromů, dubů a buků, měl lehce nahořklou chuť, z ovocných zase slanou.

Zakládala Ludmila vinice?

Jídlo se zapíjelo pramenitou vodou, běžně se popíjela medovina a na stole mohla Ludmila mít i pivo nebo víno. Ludmila prý založila první vinici v Mělníku. Kde je pravda, se už dnes nedozvíme. Ačkoli vinařství je spojeno se jménem Ludmilina prapravnuka Karla IV., někdy se uvádí, že vinice založil Ludmilin vnuk kníže Václav, někdy se zase o víně mluví už v souvislosti s Ludmilou.

Kněžna Ludmila brzy ovdověla, přesto se jí podařilo udržet sílu rodu Přemyslovců. Kromě smrti manžela musela překonat i smrt svých synů Spytihněva a Vratislava. Život jí naplňovala péče o vnuky Václava a Boleslava. Spory se snachou Drahomírou (vdovou po Vratislavovi a matkou Václava a Boleslava) vyvrcholily otevřeným nepřátelstvím. 15. září 921 Drahomíra nechala Ludmilu uškrtit.

Jako první Češka a první žena byla Ludmila v roce 1144 svatořečena.

Zdroje: Zdeněk Váňa: Svět dávných Slovanů, Artia 1983, svataludmila.cz, ludmilavinohrady.cz, reflex.cz, magazinuni.cz