Ze studia korejštiny zběhla k pečení a teď vede cukrárnu 5* pražského hotelu. Andrea Kubiňanová jde vlastní cestou

Síla hor

Andrea Annie Kubiňanová ráda chodí pěšky. S tátou vyráží na dlouhé přechody, denně ujdou 40–50 km s plnou výbavou. Společně absolvovali trek za polárním kruhem, přechod Korsiky od severu k jihu a dvěma různými cestami došli do Santiaga de Compostely. V plánu mají ještě několik přechodů a treků. 

Před sedmi lety to však na další společné výpravy nevypadalo. Annie odmaturovala a přání rodičů, aby pokračovala na vysokou školu, se jí moc nezdálo. Sebrala proto všechny své úspory a odjela do Jižní Koreje. „Bylo to nejdál, ráda chodím pěšky a v Koreji je úžasná příroda,“ vzpomíná Annie.

Po měsíci a půl jí došly peníze, a tak se vrátila. Aby udělala rodičům radost, přihlásila se na korejštinu. Vzali ji do Olomouce a Andrea brzy zjistila, že s kamarády nemůže jít ani na pivo a potřebuje brigádu.

Okouzlení v pekárně

Nastoupila tedy do hostelu Long Story Short jako pokojská a když se uvolnilo místo na myčce v pekárně, neváhala ani minutu, protože tam platili o 20 Kč na hodinu víc. Když pak vypadl pekař na směně, přihlásila se.

„Šéfová mě naučila základy a předala mi spoustu receptů. Co jsem potřebovala, to mi ukázala. Štve mě, když lidé nedělají dobře svou práci, a tak jsem si v každé volné chvíli četla o pečení, dívala se na videa, hledala si inspiraci a trávila v pekárně čím dál víc času,“ vypráví Annie.

Po roce a půl její nadřízená odešla a doporučila Annie na své místo. Majitel hostelu a pekárny jí dal šanci a nechal ji, ať si zkouší různé recepty a experimentuje, jak potřebuje. To se Annie stalo osudným.

Dvě směny

Většinu dní vstávala ve dvě ráno, aby zadělala chleba a upletla housky, při tom všem ještě pokračovala v denním studiu korejštiny a po přednáškách se vracela zase do pekárny a večer domů napsat úkoly a eseje.

Brigádu si původně našla, aby mohla chodit ven se spolužáky, ale pak je paradoxně kvůli svému pracovnímu nasazení vídala jen v lavicích. Ale nelituje. V Long Story Short objevila lásku k pečení, kvůli které se nakonec odhlásila ze školy týden před magisterskými státnicemi.

„Věděla jsem, že chci péct a k tomu mi bakalářský titul stačí,“ usmívá se Annie, která ale v Olomouci nezůstala a vydala se s přítelem na cestu po Evropě.

Vojenský dril v kuchyni

Tři měsíce cestovali po různých evropských státech, až se rozhodli odjet do Norska a najít si práci. To se ale ukázalo jako nemožné a po měsíci spaní v autě a kempech a rozesílání životopisů do nejrůznějších restaurací, kaváren, bister a pekáren a obvolávání farem se rozhodli změnit destinaci. 

Odjeli do Irska, kde Annie našla místo v restauraci The Bishop’s Buttery v Cashelu. Cukrařinu sice neuměla, ale přijali ji proto, aby jim upekla svůj vyhlášený chléb, s tím, že zbytek se doučí za pochodu. Doučila, ale bylo to tvrdé. První dva týdny žili s přítelem ve stanu v kempu, další dva v hostelu, než sehnali bydlení. 

„V kuchyni panovala přísná hierarchie a vojenská disciplína, pořád na mě někdo řval, spoustu věcí mi nešlo a musela jsem je stále dokola opakovat,“ vzpomíná Annie. Naštěstí se pořád zlepšovala a ani ne za půl roku se stala zástupkyní šéfcukráře pro celý hotel. Restaurace mezitím získala michelinskou hvězdu a protože rok v Irsku se chýlil ke konci, hledala Annie nové působiště.

Návrat k přírodě v centru města

Našla ho v restauraci The Artisan pražského hotelu Prague Marriott. „Líbil se mi klid a přímé jednání šéfkuchaře Davida Rejhona a jeho filozofie zero waste. Přemýšlí o každé surovině a hledá cesty, jak ji celou zužitkovat a dostat z ní maximum chuti. To mě oslovilo, stejně jako to, že na střeše hotelu chováme včely a jejich med můžeme používat do dezertů,“ usmívá se Andrea.

Ač jí je teprve 28 let, stala se hlavní cukrářkou a vede tým cukrářů. Peče chleba, housky a sladké pečivo na snídaně, do restaurace The Artisan, na konference i na další akce. Každý víkend chystá nové dezerty na nedělní brunch a hlavně stále experimentuje s různými surovinami a jejich kombinacemi a hledá zajímavé recepty. To jí totiž na její práci nejvíc baví a pak samozřejmě, když jsou hosté spokojení a navzdory svým předsevzetím si jdou pro další sladkou dobrotu. 

Možná vám při čtení příběhu byla Andrea povědomá. V létě naší redakci Magazínu Toprecepty.cz prozradila recept na svůj medový koláč s rakytníkem naloženým v medu. Díky medu v těstě je nadýchaný piškot nádherně karamelový a kyselkavý rakytník ho chuťově parádně vyvažuje. Obměníte-li ovoce, můžete si ho připravit kdykoliv během roku. 

Kdo je tady Andrea?

Lámete si hlavu nad jejím jménem? Původně se jmenovala Andrea Kubiňanová, ale když se v první třídě sešly se stejným jménem čtyři, rozhodla se pro přezdívku Ení.

„Studovala jsem bilingvní gymnázium a v 15 letech jsem šla na rok do Ameriky. Zjistila jsem, že si za 5 euro můžu nechat napsat další jméno do občanky a pro americké úřady a školu už budu rovnou Ení. Musela jsem ale doložit, že to jméno existuje a to bylo v podobě Annie,“ vysvětluje cukrářka, která má od té doby dvě křestní jména, ale slyší hlavně na Annie. A jak zjistila, to může být problém. 

„Do Marriottu jsem se ohromně těšila, protože mi šéfkuchař David Rejhon připadal sympatický a jeho kolegové také. O to víc mě zarazilo, že se mnou nikdo nemluvil. Až asi po dvou měsících mi moje kamarádka řekla, že mě ostatní považují fakt za nevychovanou a nafoukanou, protože se s nikým nebavím. Došlo mi, že mě všichni oslovovali podle jména na vizitce – Andrea – a já jsem vůbec netušila, že jsem to já,“ směje se sympatická naděje české cukrařiny, na jejíž zážitky z cest se můžete podívat v naší fotogalerii. 

Fotogalerie - Andrea Annie Kubiňanová cukrářka Mariott

Dalších 12 fotek

Ukázat 15 fotografií