Václavky chutnají fantasticky, když se správně upraví, jinak jsou tyto krásné houby jedovaté

Houby sv. Václava

Jakmile se listí začíná barvit do pestrobarevných tónů, zhruba v době svátku sv. Václava (28. září), můžeme v lese najít trsy medově zbarvených václavek. Sbírat je můžeme i v říjnu a listopadu, pokud nejsou mrazy. Po mrazících jsou houby toxické. 

Václavky obecné obvykle najdeme na pařezu, starém kmeni nebo u kořenů stromů. Jsou to paraziti, které označujeme za dřevokazné houby. Rozrušují kořeny a kmeny stromů, až je zcela rozloží.

Vyrůstají v bohatých trsech, někdy až překvapivě početných, takže jediný nález dokáže zaplnit celý menší košík. Václavku obecnou najdeme hlavně v listnatých lesích, v jehličnatých lesích se vyskytuje častěji václavka smrková. Oba druhy se sbírají, ačkoliv se jedná o jedovaté houby. Stravitelné se stávají až po dostatečné tepelné úpravě. 

Jak bezpečně poznat václavky 

Typickým znakem václavek je jejich hnědavý až medově zbarvený klobouk s drobnými šupinkami. U mladých plodnic je klobouk vyklenutý, později se narovnává. Třeň václavky bývá bělavý, nažloutlý nebo narůžovělý, s bělavými chomáčky závoje, později rezavě-hnědý. Pod kloboukem bychom měli na třeni najít bělavý prsten, může být i nažloutlý, nebo se žlutým okrajem.

Stejně jako u ostatních hub platí, že sbíráme pouze ty houby, které bezpečně poznáme. Václavka obecná se především podobá ostatním druhům václavek. A všechny jsou jedlé, jak už jsme naznačili, za určitých podmínek. 

Nejedlou podobnou houbou je čirůvka kravská, kterou najdeme především v jehličnatých lesích, ve vlhkých mladých smrčinách na vápencích. 

Jak správně zpracovat václavky 

Co je ale nezbytné, je důkladná tepelná úprava. Václavky je třeba vařit alespoň půl hodiny. Tyto houby totiž obsahují termolabilní látky, které mohou způsobovat trávicí potíže. 

Václavky nejprve očistíme a pak spaříme. Teprve poté s nimi pracujeme dál. Václavky jsou skvělé na dušení, do polévek, do houbového guláše nebo na topinky. Výborně se hodí i do směsí lesních hub, protože mají pevnější strukturu a výraznou chuť. Pochoutkou pak jsou i houbové škvarky. V každém případě je třeba václavky vařit, smažit, dusit nebo péct alespoň 30 minut při teplotách nad 100 °C. 

Na václavkách oceňujeme i jejich univerzálnost při uchovávání. Můžeme je naložit do sladkokyselého nálevu, díky kterému se z nich stává vynikající příloha k masu. Pak je třeba je sterilovat alespoň 30 minut od bodu varu. Václavky tak nejsou jen sezónní radostí, ale dají se s trochou práce uchovat na delší dobu.

Houby

Houby, kam se podíváš Houbaření patří k jedné z nejoblíbenějších činností Čechů. A není divu; projít se po lese a nasbírat košík dobrot na smaženici nebo do bramboračky je přece skvělé! I přesto…

Jak zavařit václavky

Na jednu dávku potřebujete: 1 kg kloboučků václavek (spíše menších), 2 čerstvé papriky, 2 mrkve, 3 cibule, sůl dle chuti, bobkový list dle chuti a 1 balení Deko.
Jak na to? 

1. Očištěné hlavičky václavek povařte 3 minuty v osolené vodě.
2. Zeleninu očistěte a oloupejte. Cibuli a mrkev nakrájejte na kolečka, papriky na kousky.
3. Houby sceďte a spolu s cibulí, mrkví, paprikou a bobkovými listy je naskládejte do čistých zavařovacích sklenic.
4. Deko připravte podle návodu a nalijte do připravených sklenic.
5. Hrdla sklenic otřete a zavíčkujte čistými víčky. Sterilujte 30 minut od bodu varu.

Zdroje: myko.cz, nahoubach.cz, vitalia.cz