Jaké spropitné dát v restauraci: S „dýškem“ se všude počítá, v Americe je i 18 %, říká Ladislav Špaček, expert na etiketu

Jak dávat spropitné?

Dát v restauraci spropitné je takové nepsané pravidlo, jímž by se měl, aspoň u nás, řídit každý návštěvník restaurace, kavárny nebo jakéhokoliv podniku s obsluhou. Je to projev slušnosti, ocenění a respektu k lidem, kteří se starali o to, abyste si odnesli z návštěvy restaurace jen příjemné zážitky. 

Přesto mnoho lidí pořád volí nejjednodušší cestu a částku jen zaokrouhlí – přidají pár korun navíc a považují tím věc za vyřízenou. Ve skutečnosti však u nás existují poměrně ustálené zvyklosti, které je dobré znát. Jaká výše spropitného je považována za běžnou a jak to vidí etiketa, vysvětluje expert na společenské chování Ladislav Špaček.

Žádný úplatek, ale projev slušnosti

U nás je dýško v restauraci stále mnohými vnímáno jako způsob, jak si zajistit lepší služby, což přetrvává z dřívějších dob, případně ho někteří berou jako drobnou finanční výpomoc personálu s nízkými výdělky.

Pokud tedy nejsme úplně spokojeni, míváme tendenci zaplatit útratu přesně „na korunu“. To je ovšem ta nejméně vhodná varianta. Ačkoli u nás dýško nepředstavuje žádnou povinnost, považujeme je za běžný projev slušného chování a ohleduplnosti.

Dýško jako poděkování

„Spropitným oceňujeme namáhavost profese číšníka či servírky a péči o naše osobní potěšení, na té se podílí veškerý personál, kuchyně, manažer, someliér,“ uvedl už dříve pro Toprecepty.cz Ladislav Špaček. V České republice se přitom za standard ve výši spropitného považuje 10-12 % z celkové částky a je dobré s tím počítat. Přesto se stále najdou lidé, kteří dávají třeba jen pouhých 7 %.

Pro srovnání, například v Americe je většinové spropitné 15 %, v mnoha restauracích dokonce 18 %. A všichni s tím počítají. 

Pokud si nejsme jisti, je naprosto v pořádku se zeptat. „Můžeme přidat, když jsme byli nadmíru spokojeni, nebo ubrat, když jsme byli zklamáni, ale nedat spropitné vůbec, je neobvyklé. To by musela být absolutně výjimečná situace, kdy se přihodilo něco, co nás mimořádně rozladilo,“ dodává Špaček.

Spropitné jako část mzdy

Při rozhodování o dýšku je dobré mít na paměti, že spropitné v gastronomii nefunguje jen jako milé poděkování za obsluhu. V mnoha podnicích představuje významnou součást příjmů zaměstnanců.

Číšníci a servírky s ním reálně počítají jako s částí svého platu. Právě proto může být důležité i to, jak spropitné zaplatíte. Pokud platíte kartou, stojí za to se ujistit, jakým způsobem má restaurace nastavený elektronický systém. Ne všude totiž technika dokáže dýško správně rozdělit mezi personál.

„Některé restaurace mají zaveden systém elektronického účtu, manažer to dokáže separovat a předat personálu. Někde to neumějí a přivítají spropitné v hotovosti,“ objasňuje Ladislav Špaček. Jde tedy nejen o výši dýška, ale i o jeho formu. Způsob, jakým spropitné předáte, může ovlivnit, zda se skutečně dostane k těm, kdo vám během návštěvy podniku věnovali svůj čas a energii.

Změna ohledně spropitného

V souvislosti se spropitným se v Česku nyní řeší zásadní změna, která by mohla výrazně ovlivnit pracovní podmínky zaměstnanců v gastronomii. V praxi totiž dýška tvoří 20 až 50 procent příjmů obsluhy, přičemž ve velkých městech často převyšují i oficiální mzdu.

Připravovaný návrh počítá s tím, že dobrovolné spropitné, zapojené jak z plateb kartou, tak z hotovosti, by se stalo plně oficiálním a zároveň osvobozeným od daní i odvodů. Dýška by se tak stala součástí čistého příjmu obsluhy, což by servírkám a číšníkům pomohlo například při jednání s bankami, které zajímají oficiální příjmy.

Díky tomu by tak lépe dosáhli třeba na hypotéku. Cílem změn je zjednodušit systém spropitného, snížit hotovostní chaos a postupně přivést zpět do oboru ty, kteří gastronomie opustili kvůli nízkým výdělkům a nestabilitě.

Restaurace tak budou mít jasnější pravidla a zaměstnanci větší jistotu. Pokud by změny prošly, třeba v centru Prahy by se oficiální výdělky obsluhy mohly vyšplhat až na 60 až 80 tisíc korun měsíčně.