Retro okénko: Pro školní svačinky za socializmu byly typické chleba v ubrousku, mléko v sáčku a na výletech přesnídávky

Nejoblíbenější svačina - chleba s pomazánkou

Pokud patříte k těm, kteří povinnou školní docházku absolvovali ještě před revolucí, určitě si pamatujete, že na nějakou nápaditost se při přípravě svačinek moc nehrálo.

Fantazie i možnosti tehdejších maminek končily u dvou krajíců chleba spojených taveňákem či pomazánkou a v lepším případě u rohlíku se šunkou nebo se salámem.

Pokud si nějaké dítě přineslo něco lepšího, třeba nějakou sladkost v podobě loupáku nebo Termixu, stalo se hvězdou třídy a méně šťastní spolužáci se s ním snažili směnit svou méně atraktivní „sváču“ a jako bonus navíc přihodit i pár céček.

Asi nejčastější svačinkou té doby ale byly právě chleby s různými druhy pomazánek, obvykle zabalené v ubrousku, který se často stal součástí svačiny, neboť se na chleba nalepil tak, že nešel sundat.

K dostání ale byly i papírové sáčky, v nich se svačinky přenášely lépe. Z pomazánek byla nejoblíbenější papriková „budapešť“, lučina smíchaná s pažitkou, rybičková pomazánka či uherská nebo šunková pěna. Ti, kteří si na slané moc nepotrpěli, pak jásali, když mezi dvěma krajíci objevili medové máslo neboli máslo prošlehané s medem. 

Aby byly děti zdravé

V dobách minulých ovšem školáci nebyli odkázáni jen na to, co jim do aktovky zabalily maminky. Svačinky se ve školách i fasovaly, hlavně tedy mléko v rámci projektu „mléko do škol“, jehož cílem bylo zajistit zdravou výživu socialistické mládeže a zvýšit i spotřebu mléčných výrobků.

Mléko se tehdy neprodávalo v krabicích, ale ve skleněných lahvích nebo v plastových sáčcích, jimž se kdysi přezdívalo „igelitové vemeno“.

To z láhve bylo mnohem lepší, pod víčkem se totiž obvykle vytvořila úžasná smetanová zátka, která byla možná z celého nápoje to úplně nejlepší. Mléko bylo většinou obyčejné, občas ale bylo i kakao a to teprve byla sláva.

V podobných menších sklenicích se tehdy prodávaly i jogurty s vrstvou džemu na dně, k níž bylo nutné se nejprve nějak probojovat. Vzpomíná na ně i Daniela ve FB skupině Retro - jak se nám dobře žilo: „Tohle si pamatuji i jogurty s džemem ve skle. A pamatujete na šátečky plněné džemem a mákem?…mňamka.“ 

Mléko v sáčku nebo Jovo koktejl?

Častější než mléko v láhvi bylo to „z pytlíku“.  „Každej měl v lavici plastovou misku z domova, do ní se to postavilo, učitelka prošla třídou s nůžkami a každému ustříhla růžek… no a brčkem jsme to vypili. Nejradši jsme měli jahodové, nebo banánové, ale to bylo jen občas... většinou obyčejné,“ vzpomíná v diskuzi ve stejné FB skupině Romana. 

I když napít se z pytlíku vyžadovalo notnou dávku zručnosti, se sáčkem bylo možné si aspoň užít spoustu zábavy. Prázdný sáček se dal báječně nafouknout a když se něj duplo, byla to pořádná rána.

A pamatujete na JOVO koktejl? Populární kysaný nápoj s jahodovou příchutí kdysi zbožňovala většina dětí, jen bylo třeba dát si pozor na záměnu s kyselým neochuceným Biokysem.

Místo ovoce přesnídávka

Někdy se fasovalo i ovoce, kubánské pomeranče však tehdy dětem moc radost nedělaly – dobré moc nebyly a navíc se špatně loupaly. Protože čerstvé ovoce bylo vzácné, nahrazovalo se často přesnídávkami.

Ty tehdy nebyly vyhrazené jen batolatům, ale běžně si na nich pochutnávaly o odrostlejší děti. „Přesnídávky si pamatuju hlavně ze škol v přírodě. Kromě těch klasických nám na sváču dávali i karotkové pyré s medem. Vzpomínám, že o něj nikdo nestál a já sem byla jediná, kdo si ho vždycky vybral,“ vzpomíná redaktorka Hanka. 

Rybí tuk na lžičce

Podle pamětníků se prý mléko dávalo dětem zadarmo, někteří vzpomínají, že mléčné svačinky stály kdysi 1 Kčs. V rámci lepších svačinek se k mléku dostávaly i další dobroty: „Pamatuju si, že ve středu byla houska s máslem a šunkou a někdy jindy zase kobliha a pytlík mléka,“ vypráví šéfredaktorka Šárka. Občas se na tácku roznášely společně s mlékem i chleby s pomazánkou.

Ti dříve narození si možná ještě pamatují i časy, kdy všechny děti povinně dostávaly i rybí tuk na lžičce na podporu imunity. Děti ho většinou nesnášely a nepomohlo ani, když se k němu později dávala na zajedení aspoň kostička chleba. Mnoho takto zocelovaných tehdejších školáků tak kvůli rybímu tuku dodnes nemusí ryby. I když našli se i tací, kteří jej zbožňovali.