Jídelníček šlechty 19. století: K snídani stačil jen hrnek kávy, oblíbeným předkrmem byli šneci, na čtyři porce jich bylo třeba 48

Obžerství už není „in“

Vrcholný středověk se u šlechty po celé Evropě často nesl doslova ve znamení obžerství.  Ať už šlo o francouzské či „naše“ domácí rakousko-uherské šlechtické rody, bez rozdílu si potrpěly na obrovské množství jídla. 

K výrazným změnám stravovacích návyků docházelo od 18. století, a to nejen u šlechty. Na stůl se dostaly plodiny původně z Ameriky, především brambory, kukuřice, ale i nové druhy zeleniny (rajčata, papriky). Z nápojů to pak byl například čaj dovážený z Číny. 

Nejdůležitější je servírování

Vzdělanější lidé, kterých vzhledem k jejich možnostem mezi šlechtou bylo dost, se také víc zajímali o skladbu jídelníčku. Dámy chtěly být štíhlé a šněrovačky všechna kila nezakryly. Víc než na kvantitu se bohatí lidé začali zaměřovat na kvalitu a také na způsoby servírování.

Pokrmy se podávaly na stříbře, postupně se přecházelo na alpaku (slitina mědi, zinku a niklu), která se stříbru svým leskem podobala. Luxusem byly jídelní servisy z míšeňského porcelánu, na výsluní se postupně dostával ten z Horního Slavkova nebo Klášterce nad Ohří.

Služebnictvo jedlo víc

Šlechtici někdy jedli jen dvakrát denně. Po ránu si vychutnávali kávu nebo čokoládu většinou bez pečiva. Oběd (resp. hlavní jídlo) se podával podle toho, jaký program panstvo mělo. Bývala to polévka a kaše.

Pokud se zámečtí obyvatelé chystali do společnosti, měli jet do divadla nebo navštívit ples, nejedli nic. Teprve po návratu měli menší večeři, což byly chleby či housky obložené masem, sýry a sezónní zeleninou.

Paradoxně lépe na tom někdy býval personál, protože služebnictvo dostávalo jídlo třikrát denně. 

Co bylo na talíři?

Když se podávala běžná večeře, na jídelníčku byl předkrm, polévka a maso s omáčkou. Je zajímavé, že z předkrmových jídel se na výsluní dostali šneci, původně jídlo chudých. Na čtyři porce bylo potřeba asi 48 šneků!

Polévky byly zeleninové nebo vývary, do kterých se začala přidávat kořenová zelenina. Sezónní zelenina byla součástí večeří, a to čerstvá nebo tepelně upravená. 

Maso bylo na jídelníčku vepřové, hovězí a drůbež. Pokud měl zámecký pán honitbu, podávala se zvěřina včetně různého ptactva. Favoritem byli slaninou prošpikovaní bažanti nebo koroptve na víně a divokém koření.

Postupné změny jídelníčku

Od druhé poloviny 19. století se pomalu měnila skladba jídelníčku (a to nejen u šlechty) ve prospěch méně zdravých surovin. Celozrnná žitná mouka ustoupila do pozadí a nahradila ji méně zdravá bílá pšeničná.

Jak můžeme číst v dobové kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové, oblíbené byly sladké pokrmy, tedy ovocné knedlíky, plněné buchty a koláče nebo bábovky. Z nápojů byly v oblibě husté pivo, víno a sladké likéry. Na opětovný návrat k zdravějším jídlům a jejich propagaci si lidé museli počkat více než sto let.

Náš tip: Kaldounová polévka podle našeho videoreceptu by klidně mohla jít na šlechtický stůl.

Zdroje informací:

ferpotravina.cz: Historie lidské stravy aneb co jsme jedli v letech dávných a minulých

vysocina.rozhlas.cz: Šlechtické služebnictvo jedlo v 18. a 19. kvalitněji než šlechta

flowee.cz: Jak se jedlo v 19. století? Za biopotraviny si nemuseli připlácet a zelenina byla součástí každého jídla