Bílá paní Perchta z Rožmberka: Pod taktovkou despotického manžela hladověla a často jídávala jen kaše a nekynuté placky

Hojnost jídla a pití

Hned na začátku je třeba upozornit, že příběh o šlechtičně, která nenašla klid ani po smrti, je tak trochu pohádkou. Vychází sice z osudu dcery Oldřicha z Rožmberku a jejího nešťastného manželství v polovině 15. století, ale do báje zasáhl o dvě století později historik Bohuslav Balbín. Teprve ten spojil tradiční pověst o rožmberské Bílé paní právě s Perchtou.

Perchta (vlastním jménem zřejmě Berta) byla zvyklá na život v šlechtické rodině a na hostiny, kdy se stoly prohýbaly jídlem. Hojnost jídla a pití byla na Českém Krumlově samozřejmostí. Maso nikdy nechybělo a připravovala se především zvěřina z rožmberských lesů, na stole byly pečínky z telecího a vepřového masa nebo různé druhy nadívaných ptáků.

Zapomenout nesmíme ani na ryby, oblíbené byly štiky, ale také pstruzi či candáti. K rybám se podávala sladká omáčka zahuštěná perníkem. Jako příloha se jedl chléb nebo placky, servírovala se čerstvá zelenina a ovoce.

Tvrdá realita na mikulovském hradě

Rožmberkové si ale odmítli vzít na vědomí, že na svůj nákladný život nemají dost peněz. V roce 1449, kdy byla Perchta provdána za Jana z Lichtenštejna, stál Oldřich z Rožmberka před bankrotem. 

Přesto se zavázal vyplatit dceři na svou dobu poměrně velké věno – 1000 kop (60 000) českých grošů. Teprve po svatbě přiznal, že vlastně tolik peněz nemá, a slíbil svému zeti, že mu částku bude postupně splácet. To se ale moc nedařilo a Jan z Lichtenštejna si vyléval zlost na své mladé ženě.

A nebyl na to sám. Pro jeho matku a sestry se tehdy dvacetiletá dívka stala doslova služkou. Za „odměnu“ jí byla přidělena malá studená hradní komůrka, kde doslova živořila o hladu. Ze zoufalých dopisů, které psala otci i bratrům, lze usuzovat, jak těžce žila.

Místo masa chleba a kaše

Perchta, zvyklá na vybrané pokrmy a dostatek jídla, na tom byla hůř než mnozí poddaní jejího despotického manžela. Zatímco rodina si dopřávala vše, na co měla chuť, tchyně Perchtě přidělovala jen minimum jídla. Občas bratři nebo otec poslali menší obnos a Perchta, matka dvou malých dětí, si potraviny pořizovala na trhu. Její strava většinou byla stejná jako těch nejchudších.

Nějakou dobu u sebe mohla mít služku, kterou si přivezla z domova. Ta Perchtě pomáhala a připravovala pro ně jídlo z toho, co sehnaly. Často to byly jen různé nekynuté placky z mouky a vody, polévky ze zeleniny nebo kaše z obilí a luštěnin.

Když Jan z Lichtenštejna služku své manželky vyhnal, byla Perchta fyzicky a psychicky na dně. Navíc jí zemřely obě děti. Oldřich z Rožmberka se nakonec trochu obměkčil a dceru zval na své panství nebo do Vídně. Tam se také dozvěděla pro ni radostnou zprávu, že její manžel zemřel. To bylo roku 1473. Životem zničená Perchta ho přežila jen o tři roky.

Bílá paní vařila chudým kaši

Podle pověstí ji manžel na smrtelném loži prosil o odpuštění. Když odmítla, údajně ji proklel, že nenajde po smrti klid. A tak se podle pověstí i stalo. Protože jsme se právě přenesli do světa pohádek, budeme pokračovat pohádkou.

Perchta se po smrti vrátila na rožmberské panství a jako duch v podobě Bílé paní procházela hradními zdmi a ochraňovala malé děti svých příbuzných.

S Perchtou je spojeno i rozdávání kaše chudým. Zvyk vařit na velikonoční Zelený čtvrtek sladkou kaši chudým byl dlouho dobu rozšířený v Jindřichově Hradci. Kaši prý v kuchyni pokaždé připravovala sama Perchta.

Náš tip: Paní Perchtě i jejím poddaným by mohla chutnat i krupicová kaše z našeho videoreceptu:

Zdroje informací:

Pavel Juřík, Encyklopedie šlechtických rodů

hradeczije.cz: Pověsti o Bílé paní

hodoninsky.denik.cz: Tajemná a prokletá Bílá paní nebyla jen Perchta z Rožmberka

dotyk.cz: Skutečný příběh Bílé paní: Krásná Perchta prožívala poníženi a muka kvůli věnu