Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Zdeněk Pohlreich je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností naší gastronomie. K této metě ovšem vedla dlouhá cesta, kterou obávaný „šéf“ započal v roce 1975, kdy nastoupil na svou první kuchařskou praxi. Od té doby toho spolumajitel tří pražských restaurací zažil mnoho, jak u nás, tak v zahraničí. Redakce webu Toprecepty.cz se pokusila poohlédnout za cestou renomovaného šéfkuchaře až na samotný vrchol.

Táta jako předobraz

Za zrodem kuchařské legendy ovšem nestál promyšlený plán, ale neúspěšné zkoušky na střední školu, kvůli nimž mladý Zdeněk zvolil učební obor kuchař. Svou roli při výběru zřejmě sehrál i jeho otec, který byl hostinským. O tom se šéf Café Imperial mimoděk zmínil v díle Ano, šéfe!, věnovaném restauraci Na Kačabce.

„Já jsem v Hostivaři pečenej, vařenej. Můj tatínek měl na hostivařském nádraží hospodu. Byl to vlastně první z herců v naší rodině. Hrál ve filmu, kterej se jmenuje Pozor, vizita! Hrál tam sám sebe,“ prozradil Zdeněk Pohlreich, který po tátovi kromě nadání pro „kšeft“ údajně zdědil i smysl pro humor.

Emigrace pomohla ke zdokonalení

Zkušenosti sbíral Zdeněk Pohlreich v letech 1975-1989 v několika hotelech a restauracích v tehdejším Československu. Na konci osmdesátých let pak také v Nizozemsku, kam emigroval. Zde se ještě k vaření nedostal, ale jako umývač nádobí pracoval v čínské restauraci.

Po přesunu do australského Adelaide se už postupně uplatnil jako sous-chef (u nás se tato pozice označuje jako zástupce šéfkuchaře - pozn.red.) v restauraci La Guillotine, kde se nakonec stal i šéfkuchařem.

Počátek legendárního podniku

Po návratu domů si vyzkoušel šéfování kuchyně v několika uznávaných pražských hotelových restauracích. Patřil mezi ně například hotel Renaissance (dnes Hilton Old Town), Villa Voyta, Radisson SAS nebo Marriott. V roce 2007 se však rozhodl, že půjde „do vlastního“, a tak s Lukášem Koubkem otevřeli dnes již renomovaný podnik - Café Imperial.

O dva roky později se Zdeněk Pohlreich představil i v tehdy pro něj netypické roli moderátora, když jako nekompromisní hodnotitel kvality vybraných českých restaurací představil českou verzi pořadu Gordona Ramsaye Kitchen Nightmares, nazvané Ano, šéfe!

Televizní hvězda

Nový koncept diváky uchvátil a tím začala stoupat i hvězda moderátora, který pro vulgárnější výraz nešel daleko a často nazýval věci pravým, pro majitele podniků leckdy nechtěným, jménem.

Některé hlášky dokonce zlidověly, a tak jsou pro nás často věci „jednoduché jako žebřík“, občas něco „hodíme do šachty“, máme žízeň, že bychom „mohli pít ve dvou hospodách najednou“, jsme zmatení jako „bába v turniketu“ nebo upozorňujeme, že „strach a peníze jsme nikdy neměli“.

K sedmi sériím Ano, šéfe postupně přibyly i další pořady jako Na nože!, Už dost, šéfe!, Rozpal to šéfe!, Superšéf: 24 hodin do pekla a zpět, První večeře, Pohlreichův souboj restaurací nebo naposled Česko na grilu. V blízké budoucnosti se diváci mohou těšit na další, tedy již osmou řadu Ano, šéfe!, kterou televize Prima začne natáčet během letošního roku. 

Pokud se chcete se Zdeňkem osobně potkat, máte možnost na Prima Fresh food festivalech, které startují tento víkend v Plzni a pokračují v Brně, Pardubicích a Kroměříži. 

Jak se „zrodil“ Šéf

A tak je možná právě teď ideální chvíle ohlédnout se prostřednictvím fotografií nejen za „šéfovým“ životem. Podívejte se do naší galerie na to, jak Zdeněk Pohlreich vypadal, když chodil do školy nebo jak moc se „potatil“, a ohlédněte se s námi i za již natočenými legendárními díly jeho pořadů. 

Fotogalerie - Jak šel čas se šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem

Ukázat 33 fotografií

Náš tip: Vyzkoušejte si podle našeho videoreceptu připravit hráškovou polévku, jak ji dělá Zdeněk Pohlreich:

Recepty k tomuto článku