Bude to určitě výborné. Jedl jsem podobný sýr (tomino) zabalený v sušené šunce a pak upečený v roce 2012 v itálii v Toskánsku v městě Montecatini Terme. Podávali ho s podušeným listovým špenátem a ochucenými těstovinami podobnými lasagním. Bylo to tak dobré, že na to vzpomínám dodnes.
Dělávali jsme už před mnoha lety povidla v hrnci s octem a bez míchání. Je to jednoduché, není to pracné, dělá se to samo. Teď už nemáme žádnou švestku, ani višeň či hrušku, takže povidla nevaříme.
Tento recept je okopírovaný z dříve zveřejněného receptu 39350, dokonce i popis postupu je doslovně převzatý. Autorka jen změnila koření - červenou papriku nahradila kari. Nemyslím, že se jedná o nový recept, spíše jen o variantu toho původního, takže stačilo do komentářů u původního receptu zmínit možnost záměny koření a tím i chuti.
Tímto způsobem se celé "topky" stávají nepřehlednými a vyvolávají dojem, že u některých kuchařek jde o soutěž, kdo víc.
vybusna: V Nizozemí, přesněji ve Frísku na severu jsem se setkal s hořčičnou či hořčicovou polévkou jako s místní specialitou. Servírovali ji s opraženou slaninou a jakýmsi zvláštním (a výborným) chlebem. Chuť polévky i chleba byla pro našince nezvyklá, ale obojí bylo výborné. Marně jsem pak recept na tuto polévku na internetu hledal.
Pro marockou kuchyni je asi nejtypičtějším kořením cumin, česky zvaný římský kmín. Naopak náš středoevropský kmín jsem tam nikde nezaregistroval (a mám v Maroku pár příbuzných a známých, kteří výborně vaří). Myslím, že i v tomto receptu má být správně římský kmín; asi došlo k záměně při několikerém překladu (do maďarštiny, z maďarštiny do slovenštiny).
Anamor: Hranolky se v Maroku dělají jen pro turisty a pro Maročany, kteří žijí v Evropě a do Maroka přijeli na návštěvu. Ani brambory či bramborová kaše není jako příloha obvyklá. Nejčastěji se používá kuskus, rýže nebo nějaký druh pečiva, např. khobz.
Přečetl jsem si všechny komentáře a napadlo mě na některé reagovat:
1/ Pár pekařek si stěžuje na suchou a tvrdou kůrku. Proti tomu je nejlepším opatřením péct tzv. s párou, tj. dát do trouby kastrůlek s trochou horké vody nebo zapařit troubu postříkáním vodou ručním postřikovačem. V případě nouze je také možné ještě stav trochu napravit tak, že na upečený a ještě horký chleba stříknete trochu vodní mlhy.
2/ Jakmile chleba na mřížce už není horký, ale je ještě dost teplý, přikryjte ho (suchou) utěrkou a nechte vychladnout pod utěrkou. Trvá to sice trochu déle, ale chleba bude vláčnější, kůrka neztvrdne na kámen.
3/ Několika kuchařkám nakynutý bochník splaskl při nařezávání nebo po vložení na plech. S největší pravděpodobností se jednalo o překynuté těsto; je třeba příště dát bochník do trouby o trochu dříve.
4/ Pár diskutujícím tento chléb připomínal buchtu. Použijte proto příště více kmínu nebo chlebového koření a hlavně přidejte do těsta 1 - 2 polévkové lžíce octa; já doporučuji ocet jablečný.
5/ Samozřejmě, že je možné péct i celopšeničné chleby, ale pokud se část (např. 1/3) pšeničné mouky nahradí moukou žitnou, bude výsledná chuť "chlebovější". Všimněte si, že velká část zkušenějších pekařek to tak dělá a zmiňuje to i v komentářích. Nelekněte se však toho, že těsto s přidáním žitné mouky bude lepivější.
6/ Z vlastní praxe můžu doporučit tzv. překládání těsta. Tento krok při zpracování těsta vede k lepšímu vykynutí, má to vliv na strukturu lepku v těstě, který "udržuje" bublinky CO2 v těstě stabilní.
7/ Všiml jsem si, že někteří začátečníci pekaři nerozlišují kvásek zadělaný z droždí (kvasnic) a kvásek žitný. Oba mají při pečení stejnou funkci, tj. vytvořit v těstě bublinky a tím těsto nakynout. U pečení s žitným kváskem se však droždí vůbec nepoužívá. A má to i vliv na kvalitu výsledného chleba. Chleba nakynutý droždím některé lidi nadýmá a má krátkou trvanlivost (na pečivu v obchodech je uvedeno, že se má spotřebovat do 48 hodin), po této době většinou pečivo zplesniví. Naopak chleba vyrobený s požitím žitného kvásku je lépe stravitelný a má dlouhou trvanlivost, dá se jíst klidně i po 5 dnech a nezplesniví, ale ztvrdne.
casino: Casino, pokud máš rád spíše kůrku než střídku a děláš proto někdy chleby placaté, zkus upect francouzský fougasse, to je samá kůrka, střídu tam snad ani nenajdeš. Já ho občas dělám (někdy s olivami) a moc nám chutná.
spagetka: Grundle a ančovičky jsou úplně jiné rybky. Společné mají jen to, že jsou malé. Grundle (mřenka) je sladkovodní, ančovička (též sardel či sardelka) je mořská rybka a má podstatně jinou chuť.
Klariska: V salátu je olej a vejce, takže tvrzení, že je zdravý, protože v něm není majonéza, je poněkud zavádějící. Majonéza je totiž směs oleje a vaječného žloutku.
Tímto způsobem se celé "topky" stávají nepřehlednými a vyvolávají dojem, že u některých kuchařek jde o soutěž, kdo víc.
1/ Pár pekařek si stěžuje na suchou a tvrdou kůrku. Proti tomu je nejlepším opatřením péct tzv. s párou, tj. dát do trouby kastrůlek s trochou horké vody nebo zapařit troubu postříkáním vodou ručním postřikovačem. V případě nouze je také možné ještě stav trochu napravit tak, že na upečený a ještě horký chleba stříknete trochu vodní mlhy.
2/ Jakmile chleba na mřížce už není horký, ale je ještě dost teplý, přikryjte ho (suchou) utěrkou a nechte vychladnout pod utěrkou. Trvá to sice trochu déle, ale chleba bude vláčnější, kůrka neztvrdne na kámen.
3/ Několika kuchařkám nakynutý bochník splaskl při nařezávání nebo po vložení na plech. S největší pravděpodobností se jednalo o překynuté těsto; je třeba příště dát bochník do trouby o trochu dříve.
4/ Pár diskutujícím tento chléb připomínal buchtu. Použijte proto příště více kmínu nebo chlebového koření a hlavně přidejte do těsta 1 - 2 polévkové lžíce octa; já doporučuji ocet jablečný.
5/ Samozřejmě, že je možné péct i celopšeničné chleby, ale pokud se část (např. 1/3) pšeničné mouky nahradí moukou žitnou, bude výsledná chuť "chlebovější". Všimněte si, že velká část zkušenějších pekařek to tak dělá a zmiňuje to i v komentářích. Nelekněte se však toho, že těsto s přidáním žitné mouky bude lepivější.
6/ Z vlastní praxe můžu doporučit tzv. překládání těsta. Tento krok při zpracování těsta vede k lepšímu vykynutí, má to vliv na strukturu lepku v těstě, který "udržuje" bublinky CO2 v těstě stabilní.
7/ Všiml jsem si, že někteří začátečníci pekaři nerozlišují kvásek zadělaný z droždí (kvasnic) a kvásek žitný. Oba mají při pečení stejnou funkci, tj. vytvořit v těstě bublinky a tím těsto nakynout. U pečení s žitným kváskem se však droždí vůbec nepoužívá. A má to i vliv na kvalitu výsledného chleba. Chleba nakynutý droždím některé lidi nadýmá a má krátkou trvanlivost (na pečivu v obchodech je uvedeno, že se má spotřebovat do 48 hodin), po této době většinou pečivo zplesniví. Naopak chleba vyrobený s požitím žitného kvásku je lépe stravitelný a má dlouhou trvanlivost, dá se jíst klidně i po 5 dnech a nezplesniví, ale ztvrdne.
Předchozí 1 … 24 25 26 27 28 … 42 Další