Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Zdroj: Unsplash.com, Peter Secan
Zdroj: Unsplash.com, Peter Secan

Vypadá divně, zato chuť má skvělou. Zejména, když si vyberete správný druh, kterých je dnes k dostání poměrně velká spousta. Hořčice patří k párku stejně jako ke grilované krkovičce, dochutit maso ale není zdaleka to jediné, co umí.

Dijonská legenda

Hořčičná semínka se pěstovala už v dobách starověké Alexandrie. První recept na přípravu jedlé hořčice, které se říkalo mustum ardens neboli pálící šťáva, zaznamenal v roce 42 n. l. římský spisovatel a také zemědělec Lucius Moderatus Columella. O hořčici se ve svých zápiscích dokonce zmiňuje i Hippokratés, který ji doporučoval k léčebným účelům. Ve střední Evropě se hořčice začala rozmáhat někdy kolem roku 800 n. l. Svou zásluhu na tom má i Karel Veliký, který nařídil svým zemědělcům, aby kromě jiného seli také hořčici.

Francouzská hořčice má stále zvuk, a ta dijonská obzvlášť. Není divu, protože její historie se táhne už od 14. století, kdy byl dokonce ustanoven výnos, jenž zaručoval jakost dijonské hořčice. Psalo se v něm, že dobrá semena mohou být namočena do jediného schváleného typu octa. I přes dobrou pověst ale tato hořčice stále zaostávala za produkty z jiných regionů. Do gastronomického nebe se jí podařilo vystřelit až v roce 1752, kdy výrobce hořčice Jean Naigeon nahradil ocet moštem z nezralých hroznů.

Příbuzná ředkvičky

Hořčice patří do čeledi brukvovitých stejně jako například ředkvičky. Existují dvě odrůdy, které se různě míchají, aby se dosáhlo požadovaného stupně ostrosti. Jemnější Sinapsis alba dává výsledné hořčici jemnou chuť, zatímco Brassica nigra zajišťuje ostřejší tóny. Semínka se nejprve mírně rozdrtí, pak se smíchají s octem, vodou, solí a nechají několik hodin odstát. Po smíchání s kořením se následně rozemelou. Působením enzymu myrosinu a vody vznikne hořčičný olej, který dává hořčici ostrost. Ta ale mizí při průmyslovém mletí s vysokými otáčkami. Proto se do hořčice přidává také křen.

Naši předkové používali hořčici k léčbě kožních onemocnění. Obsahuje vitamín C, hořčík, vápník a flavonoidy. Pokud si dáte pořádně opečeného buřtíka, ze kterého pokape tuk, přidejte k němu i hořčici, která zaručí, že vám nebude špatně. Jde totiž o to, že hořčice zlepšuje funkci žlučníku a střev, takže uleví zatíženému zažívání. Kvalitní hořčice se zpravidla nepřislazuje, proto se jí ve výsledku nemusíte bát ani, když zrovna hubnete.

Témata: hořčice, koření a dochucovadla, ředkvička, zelenina, zajímavosti, historie, francouzská kuchyně, světové kuchyně

Recepty k tomuto článku

Komentáře

Ke článku nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář

Přidat komentář


Související obsah

Každé ráno pro Vás vyberu osvědčené recepty a pošlu Vám je e-mailem. Vaše Marie

Přidejte se k více jak  100 000 odběratelům