Moučník, který má připomínat Ježíška v peřince. Znáte historii drážďanské štoly?

Nemusíte ji zaplétat

O štole by se dalo říct, že je jakousi příbuznou naší vánočky. Přestože na štolu existuje mnoho různých receptur, ta originální je z kynutého těsta. Její příprava je oproti vánočce o trochu jednodušší, neboť nemusíte vytvářet prameny a pak je složitě splétat. Těsto na štolu se jen překládá, navíc do jejího středu můžete vložit kousek marcipánu, což jí dodá ještě lepší chuť. Jedinou její nevýhodou je, že je lepší se do její přípravy pustit dřív než den před Štědrým dnem. Štolu je totiž třeba nechat aspoň týden odležet nejlépe zabalenou v alobalu, aby se v ní lépe propojily jednotlivé chutě a vůně. Když jí ale necháte odpočívat až čtyři týdny, odvděčí se vám větší vláčností a vynikající chutí.

Ať je plná rozinek

Štola je jedním z nejznámějších německých moučníků, nejvyhlášenější je přitom ta drážďanská. Ostatně z tohoto saského města, kam se s oblibou jezdí na předvánoční trhy a nákupy, tedy z Drážďan, moučník pochází. Podobné pečivo z kynutého těsta se sušeným a kandovaným ovocem se na svátky peče i v jiných zemích. Kromě naší vánočky se jí podobá i italské panettone, polský keks, norský julekake nebo portugalský královský koláč Bolo Rei. Štola (německy Christstollen) je z nich ale nejslavnější a známá snad po celém světě. Drážďanská štola Dresdner Christstollen má dokonce i známku chráněné zeměpisné označení, tímto názvem tak může být označována jen štola upečená v Drážďanech nebo v jejich okolí. Tu pravou také poznáte podle pečeti se zlatým jezdcem – saským kurfiřtem a polským králem Augustem II. Silným, který měl významnou roli v dějinách tohoto pečiva. Štolu s ochrannými známkami tak smí prodávat podle webu Drazdany.info kolem 130 pekařů, kteří splňují nejpřísnější nároky na kvalitu. Originální štola se musí připravovat z poctivých surovin a je plná rozinek – na 1 kg mouky se musí použít až 650 g rozinek.

Máslo jen do štoly

Drážďanská štola se chlubí dlouhou historií. Podle webu Dresden.de se podobné pečivo peklo již na počátku 14. století. Tehdejší štola ale vypadala trochu jinak. Protože se podle nařízení katolické církve nemohlo v postní době používat na pečení mléko ani máslo, šlo o tvrdé postní pečivo mdlé chuti. V 15. století pak saský kurfiřt Ernst Saský požádal papeže o možnost dávat máslo do pečiva i v postní době. Papež žádost nejprve odmítl, ale nakonec bylo máslo do drážďanské štoly přece jen povoleno. V roce 1730 již zmiňovaný král August II. pověřil drážďanské pekaře, aby upekli obrovskou štolu, na niž pozval významné hodnostáře z celé Evropy, aby je získal na svou stranu. Obří štola se tradičně peče dodnes na Slavnosti drážďanské štoly, které se konají vždy v sobotu před druhou adventní nedělí. Krájí se obrovským nožem a výtěžek z jejího prodeje jde na dobročinné účely. Tato slavnost je jednu z nejdůležitějších událostí vyhlášeného drážďanského adventního trhu Striezelmarkt, který se podle webu Daringgourmet.com pořádá již od roku 1434 a štóla je tak trochu jeho symbolem a nejlepším dárkem, který si odsud můžete odvézt.  

Jako Ježíšek v plenkách

Štola je výjimečná pořádnou vrstvou cukrového posypu, který na máslem potřeném pečivu vytvoří voňavou cukrovou krustičku. Právě díky tomu vypadá štola jako krajina zapadaná sněhem. Má ale také připomínat miminko - Ježíška zabaleného v peřince. Štola by se měla stejně jako vánočka nakrojit až na Štědrý den. Pro štolu je typické, že se do ní na rozdíl od české vánočky nedávají jen rozinky a mandle, ale třeba také sušené brusinky, meruňky a ještě navíc kandovaná citrusová kůra nebo koření jako vanilka, kardamom či skořice. Některé štoly se navíc vylepšují marcipánem nebo mákem. Ti, kteří si netroufnou na přípravu kynutého těsta, mohou zkusit štolu z těsta s kypřicím práškem nebo tvarohovou štólu, která je příjemně vláčná a díky tvarohu i trochu odlehčená.