Chutě posledních Rožmberků: Oblíbený byl bobří ocas s omáčkou i štičí jikry nebo medvědí tlapy na víně

Velkolepé hostiny Petra Voka

Bezdětný Vilém Rožmberský (1535-1592) neměl velkou radost z toho, že celé panství zřejmě jednou zdědí o čtyři roky mladší bratr Petr Vok (1539-1611). Ten byl totiž nechvalně proslulý bohémským životem. Pravidelně pořádal pro své přátele velkolepé hostiny, kde se stoly prohýbaly vybraným jídlem, a bujaré pitky, až se zadlužil. Vilém nakonec dluhy za nezdárného bratra zaplatil, protože dbal na dobrou pověst. Nepomohlo ani manželství Petra Voka s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Po Vilémově smrti se sice Petr trochu usadil, ale úpadek kdysi slavného a mocného rodu už nezastavil.

Někde kaše, jinde medvěd a bobr

Nejběžnějším masem bylo tehdy vepřové a hovězí, zpracovávalo se také kozí nebo i koňské. Pro drtivou většinu lidí bylo maso pokrmem, který se podával jen v neděli nebo o svátcích. Jinak se museli spokojit s kaší z ovesných krup nebo z hrachu.

Na šlechtických sídlech se ale maso servírovalo téměř denně a důležitou součástí jídelníčku tam byla zvěřina z panských lesů a luk.

Šlechta si mohla dopřát i méně obvyklé druhy masa, populární například byly veverky. Lahůdkou byly medvědí tlapy. Ty se dusily s vínem a sladily medem nebo tehdy vzácným třtinovým cukrem.

Neobvyklou pochoutkou byl bobr, hlavně jeho ocas! A protože se do našich zemí postupně začalo dovážet různé koření z asijských zemí, připravoval se dušený s omáčkou z chleba s pepřem, zázvorem, hřebíčkem, muškátovým květem, někdy se ještě dochucoval rozinkami a medem.

Ryby a zase ryby

S Rožmberky je spojeno zakládání rybníků v jižních Čechách. Není tedy divu, že ryby – a to nejen chované v rybníku, ale dostupnější  říční – měli běžně na talíři nejen šlechtici a bohatší měšťané, ale i chudší lidé. A jaké ryby byly oblíbené?

Méně majetní rolníci a řemeslníci připravovali nejčastěji mihule říční (někdy se jim taky říká okatice), což je ryba podobná úhoři, ale bez šupin, běžný byl losos. Za luxusnější rybu, tedy pro bohaté, byla považována štika. Pochoutkou byly i štičí jikry. A samozřejmě se hojně konzumovali kapři z vlastního rybníka!

Ryby se většinou pekly a servírovaly se sladkými omáčkami, často zahuštěnými perníkem.

Chleba, víno a pivo

Brambory v té době ještě do Čech nedorazily a rýže se teprve začínala pěstovat (a to jen místy a okrajově), nejběžnější přílohou tedy zůstával chléb. Toho se peklo mnoho druhů. Chléb sloužil i k zahuštění omáček nebo polévek.

Hlavním sladidlem byl med, který se přidával například do perníku. V kuchyních zámeckých pánů už byl i třtinový cukr. Šlo stále ještě o vzácnou pochutinu a nebylo nijak výjimečné ho přidávat jako koření k masu či rybám. Šlechta si cukr užívala i v marcipánu nebo v různých cukrovinkách. Při slavnostních příležitostech kuchaři vyráběli stromy z perníku zdobené cukrovím.

Nejoblíbenějším nápojem bylo pivo, ale na šlechtických dvorech ho „dohánělo“ víno. Pivo se vařilo z pšenice nebo ječmene a bylo obvykle husté. Víno se pilo sladší, výjimkou nebylo ani ovocné. Popíjela se i medovina.

Symbolickou tečkou za rožmberskou dobou byla smuteční hostina po smrti Petra Voka, kterou uspořádali dědicové, rod Švamberků, a která trvala celé tři dny! Jak se uvádí v knize Pavla Juříka Encyklopedie šlechtických rodů: „Hosté snědli 200 kusů hovězího dobytka, 2 200 kusů drůbeže, 300 skopců, 30 kusů jelení zvěře, 200 zajíců, okolo 5 000 ryb a dalších pochoutek. To vše zapili asi 100 hektolitry vína a 90 hektolitry piva.“

Zdroje informací:

Pavel Juřík: Encyklopedie šlechtických rodů

1zs.jhnet.cz: Stravování v období renesance