Eliška Krásnohorská musela dodržovat dietu, tučné maso a kořeněná jídla jí škodily, na jejím stole kralovala zelenina

Co víme o Elišce Krásnohorské?

Narodila se v Praze 18. listopadu 1847 jako Alžběta Dorota Pechová. Otec Andreas byl lakýrník a musel se ohánět, aby uživil manželku a osm dětí. Brzy zemřel a svobodomyslná a umělecky založená maminka Dorota Kateřina se snažila zajistit dětem aspoň vzdělání. A to se jí podařilo, protože mj.  jeden ze synů se stal lékařem, jeden byl hudebním skladatelem a další se věnoval malířství.

Eliška (tehdy ještě Alžběta) ukončila školní vzdělávání ve 12 letech, protože dívky druhé poloviny 19. století měly omezené možnosti vzdělávání. Vědomosti si rozšiřovala za pomoci bratrů a jejich přátel.

Jak se z Alžběty Pechové stala Eliška Krásnohorská

Pokud jde o křestní jméno, Eliška je jen jinou podobou Alžběty. Údajně ji tak začal oslovovat ve škole učitel s odkazem na královnu Elišku Přemyslovnu. A příjmení Krásnohorská? Její otec věřil, že pochází z rytířského rodu Pechů z Krásné Horky – nebyla to ovšem pravda.

Nebudeme se teď zabývat spisovatelskou činností, založením spolku pro ženské studium Minerva a dalšími aktivitami této pozoruhodné a činorodé ženy. Podíváme se na to, jak a čím se živila.

Od mládí byla nemocná

Eliška se už od mládí potýkala s revmatoidní artritidou, tehdy poměrně závažným onemocněním, na které nebyly léky. Chronické bolesti jí výrazně omezovaly pohyb. Lékaři jí údajně proto nedoporučili vdát se a mít děti. Léčba spočívala pouze v doporučeních na různé bylinné koupele a zábaly. Obecná dietní doporučení se týkala omezení těžkých a dráždivých jídel, tedy tučnějšího masa, uzenin a výrazně kořeněných pokrmů, a kyselého ovoce.

Opékané bramborové slupky

Lze předpokládat, že Eliška v rámci svých finančních možností konzumovala především lehčí stravu. To byla drůbež, ryby a zelenina, jako příloha nejčastěji brambory. A když už mluvíme o bramborách, za zmínku stojí jejich tehdejší kompletní využití.

Brambory byly oblíbenou surovinou na stolech měšťanů 19. století. Zatímco slupky z nich na venkově sloužily jako krmivo pro hospodářská zvířata, ve městě hospodyně uměly využít bramborové slupky pro zpestření jídelníčku. Přidávaly se spolu se zeleninou do vývarů, jemně nakrájené nebo nastrouhané do pečiva, sušené se využily v polévce. Opečené na sádle posloužily například jako příloha.

Sdílela domácnost se ženou

Eliška v dospělosti patřila mezi ty měšťany, kteří si mohli dovolit pestřejší stravu. Navíc několik let žila ve společné domácnosti s poměrně movitou Annou Lauermannovou-Mikšovou. Dcera významného pražského lékaře se postarala o společenský skandál, když i s dcerou opustila agresivního manžela. Život Elišky s Annou v jedné domácnosti dodnes vyvolává spekulace o jejich lesbickém vztahu.

Důležité je, že pro Elišku to znamenalo mj. právě kvalitnější skladbu jídelníčku. Mohla si tak dovolit tradiční měšťanskou stravu, pro kterou byl typický dvou až tříchodový oběd. Polévka mohla být zeleninová, ale také drůbeží nebo hovězí vývar se svítkem nebo játrovými knedlíčky. Hlavních chodem bylo maso, a to na různé způsoby připravené a případně omáčkami doplněné drůbeží, vepřové nebo hovězí, k němu se podávaly většinou brambory, někdy knedlík. 

Eliška Krásnohorská se na tehdejší dobu dožila vysokého věku 79 let. Zemřela v 26. listopadu 1926. Před smrtí byla odkázána na pomoc přátel a poslední roky života strávila na invalidním vozíku.

Zdroje informací:

Magdalena Dobromila Rettigová: Domácí kuchařka, Odeon 1986

epochtimes.cz: Tradiční život městské rodiny na přelomu 19. a 20. století. Porovnejte sami, jaká práce, jaké časy

vitalia.cz: Eliška Krásnohorská kvůli nemoci skončila na vozíku. O muže nestála, bojovala za práva žen