Lucie sekla s prací ve firmě, aby mohla vařit marmelády. Za dva měsíce dostala za džemy z receptů po babičce ocenění

Babiččina škola

Posledních 9 let pracovala Lucie jako asistentka generálního ředitele. Dobrý plat i zázemí stabilní firmy by jí asi kdekdo záviděl, jenže ona to tak necítila. „Už delší dobu jsem věděla, že tam nejsem šťastná, ale rozhodnutí odejít jsem odkládala, až jsem to udělala ze dne na den,“ popisuje pro Toprecepty mladá podnikatelka, která už jako malá ráda s babičkou dělala zavařeniny a později na mateřské si přivydělávala sběrem bylinek, které vozila do výkupu.

„Zavařovala jsem vše, co šlo, dělala dětem domácí přesnídávky do zásoby na zimu, vždy mě to bavilo, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se tím mohla živit. Až loni jsem občas nějakou skleničku mého výrobku poslala jako dárek kamarádce, ta dala ochutnat své kamarádce a už jsem slýchala: proč to neprodávám?“ vzpomíná Lucie, které nápady na prodej přišly zpočátku k smíchu.

Začátky od nuly 

Neměla provozovnu, neměla zkušenosti s podnikáním a možná ani odvahu pustit se do toho naplno. Tak začala při práci. Zařídila si provizorní provozovnu a myslela si, že bude vyrábět sem tam něco pro známé.

„Nabralo to ale dočista jiné obrátky a během týdnů a měsíců se nám povedlo dodat první kousky do obchůdků, kaváren, hotelů… Obrat to samozřejmě nebyl takový, aby nás to uživilo, ale byli jsme ve stadiu, kdy jsme pro to ani víc dělat nemohli,“ popisuje Lucie, která tehdy po práci zavařovala ve výrobně džemy a po nocích s manželem doma stříhali cedulky na jejich označení.

„V této fázi jsme nevěděli, co s tím, ale bylo nám jasné, že musí přijít nějaké rozhodnutí,“ vzpomíná mladá podnikatelka. Rozhodnutí padlo, když do firmy nastoupilo nové vedení. Najednou věděla jistě, kudy má jít a kudy už ne. Letos v červenci podala v práci výpověď a začala podnikat naplno. A protože se jmenuje Jelínková, vznikla značka Mlsný jelen. 

Bez rodiny by to nešlo 

Největší oporou jí jsou maminka, která kvůli podnikání dcery odešla do předčasného důchodu, a manžel, který i přes svoji náročnou profesi pomáhá, jak se dá. „Můj muž pracuje v kamenolomu jako vedoucí dělník. Práce je to náročná, za každého počasí je venku. Po příjezdu domů ho ale čeká další služba. Většinou mi jde něco někam poponášet, navazovat cedulky na hotové výrobky, nebo plnit skleničky,“ popisuje Lucie a dodává, že třeba na jaře chodili celá rodina i několikrát za den s košíkem na pampelišky, kopřivy, heřmánek či bezinky. 

Pomáhali nejen manžel s maminkou, ale i švagr se švagrovou, děti nebo neteř. „Sama bych to nezvládla. Je těžké dělat výrobu, obchodního zástupce, účetní, IT technika, skladníka, marketing a další věci, vše v jedné osobě,“ vysvětluje Lucie s tím, že ostatní členové rodiny jí pomáhají až po své práci, tedy kromě maminky, s níž zastane nejvíc práce. 

„Vaříme v naší malé provozovně, jako sklad využíváme část našeho domu, ale jak se rozrůstáme, tak už řešíme i možnost výstavby haly, kam by se výroba mohla přesunout,“ popisuje Lucie, které záhy došlo, že při tak velké poptávce už ani její zahrádka tolik ovoce nevyprodukuje. Nakupuje tak přebytky ze zahrádek místních farmářů. Bylinky si trhají výhradně sami.

„I když ovoce nakoupíme, je nutné ho ručně připravit, očistit, nakrájet, vypeckovat…  Na nesehnatelné ovoce v našem místě máme svého dodavatele, nic nekupujeme v supermarketu,“ popisuje Lucie, která v září letošního roku od hejtmana kraje Vysočina převzala ocenění kvality regionální produkt.

Od malin po opilou švestku 

Malinový, borůvkový nebo jahodový džem jsou klasika. Lucie ale vyrábí taky hrušku se zázvorem, jahodu s čokoládou, nebo džem cuketový či rajčatový. V nabídce má i bylinkové cukry, bylinkové soli, pečené čaje a sirupy. O ten smrkový je velký zájem, stejně jako o netradiční chutě. Dali byste si třeba opilou švestku? 

Koupit výrobky od Lucie teď můžete na adventních trzích, v malých obchůdcích nebo na jejím eshopu. Značku s tak divným názvem, jak sama Lucie říká, si každý zapamatuje. „I když se k nám někdy na stánek hrnou s tím, jestli máme zvěřinové paštiky,“ směje se Lucie, která má v nabídce kromě klasického džemu z červeného rybízu také džem z toho bílého. Linecké na letošní Vánoce tak může být pro mnohé zákazníky zase o kapku jiné. 

I když sama Lucie pečení cukroví moc nedá. „Nebaví mě to,“ přiznává se a raději se vrací ke svým hrncům a vařečkám, kde to miluje. 

Na Lucii i její výrobky se můžete podívat do galerie: 

Fotogalerie - Sekla s prací v korporátu, aby mohla vařit marmelády. Dnes Lucii z Vysočiny pomáhá celá rodina

Dalších 9 fotek

Ukázat 12 fotografií