Eliška z Peče celá země se učila od svých babiček: Doma mají nejraději moje buchty s vymazlenou makovou náplní, říká

Z farmy do televize

Přestože by to na první pohled do Elišky málokdo řekl, žije na farmě, kde jí nedělá problém nasednout do traktoru a jet pracovat na pole. Když se ovšem dostane k troubě, stane se z ní cukrářská a pekařská kouzelnice. Jak předvedla v prvních dílech letošní soutěže Peče celá země, dokáže si poradit stejně dobře s koláči jako s náročnou technickou výzvou. Kde se Eliška naučila tyto dovednosti i mnoho dalšího, prozradila v rozhovoru pro Toprecepty.cz.

Jistota i náznaky nervozity

Eliško, kdo vás přivedl k pečení? Pomáhala jste už jako malá v kuchyni?
K pečení mě přivedly obě babičky. Jedna celý život pracovala v gastronomii, druhá se starala o domácí úrodu a pekla pro rodinu. Myslím, že mám od každé něco – od cukroví až po zavařování okurek jsem jako dítě musela být u všeho. Kuchyně pro mě byla přirozenou součástí dětství.

Dnes žijete a pracujete na farmě. Co se v takovém prostředí peče nejčastěji? Co si od vás rodina žádá nejvíc?
Na farmě se nejčastěji pečou poctivé klasiky. Rodina si ode mě jednoznačně nejvíc žádá makové buchty. Makovou náplň mám už vymazlenou podle sebe – je krásně vláčná, voňavá, s poctivým mákem, lehce doslazená a dochucená domácími jablíčky tak, aby nebyla těžká, ale příjemně plná chuti. Jsou to buchty, které voní celým domem a vždycky zmizí jako první.

Zdá se, že zatím nemáte problém s žádnou výzvou. Existuje disciplína, které se přece jen trochu obáváte?
Ráda se vrhnu do čehokoliv nového a výzvy mě baví. Potřebuji ale mít věci předem nastudované – ráda si o dané technice nebo receptu něco načtu, zjistím si souvislosti a pochopím, proč věci fungují tak, jak fungují. Nemám vyloženě disciplínu, které bych se bála, spíš respekt. A ten mě motivuje učit se nové věci a posouvat se dál.

Eliščiny cíle v soutěži

Co vás tedy přivedlo k tomu přihlásit se do Peče celá země?
Ten první impulz přišel z rodiny. Partnerova teta Alena mi několikrát při různých setkáních řekla, že bych se měla přihlásit. Ze začátku jsem se tomu spíš smála, ale ta myšlenka se ke mně pořád vracela, až jsem si řekla, proč to nezkusit.

Zároveň jsem Peče celá země sledovala od úplného začátku. Ten pořad mám moc ráda, baví mě jeho atmosféra a to, že pečení není jen o receptech, ale i o emocích, příbězích a tradicích.

S jakým cílem jste do soutěže šla?
Upřímně, už samotné zařazení do TOP 12 pro mě byl obrovský úspěch. Přihlášku jsem poslala spíš ze srandy. Říkala jsem si, že kdyby mě pozvali aspoň do prvního kola castingu a jeden z porotců by ochutnal mé výrobky, budu spokojená. Ve chvíli, kdy jsem věděla, že jsem v soutěži, se můj cíl změnil a nejdůležitější pro mě bylo nevypadnout hned v prvním díle.

A jak reagovala rodina na to, že o vás na čas „přijde“?
Rodina mě od začátku podporovala, ale spolu s podporou přicházely i obavy a napětí. Nikdo z nás nevěděl, co přesně od soutěže čekat a jak zasáhne do našeho soukromí. Přesto mi fandili od začátku – bez jejich podpory bych do toho asi ani nešla.

Jak jste se na soutěž připravovala? Navštěvovala jste třeba nějaké kurzy?
Žádné speciální kurzy jsem nenavštěvovala, za celý život jsem absolvovala jen dva. Moje příprava vycházela hlavně ze mě samotné, z rodiny a z našich chuťových preferencí. Chtěla jsem, aby moje pečení bylo autentické a osobní.

Inspiraci jsem hledala v kuchařkách i u různých pekařek a cukrářek, ale recepty jsem si vždy upravovala podle sebe. Když jsem měla něco hotového, snažila jsem se to co nejvíc napéct, vyzkoušet a doladit.

V té době ale nejvíce času potřebovaly naše dvě malé děti – dceři byl zhruba rok a synovi tři roky. Většinou jsem pekla po nocích, když spaly. Když jsem pak zjistila, kolik kurzů mají za sebou někteří další soutěžící, byla jsem upřímně trochu vystrašená. Říkala jsem si, jestli můžu být dost dobrá, když se učím hlavně doma.

Jak vyzrát na porotce 

Soutěž sledujete dlouhodobě. Je vám styl pečení některého vítěze nebo účastníka obzvlášť blízký?
Baví mě sledovat, jak každý peče po svém. Nejvíc mě oslovují pekaři, kteří pečou poctivě, s respektem k surovinám a dávají do pečení kus sebe. Velkou inspirací je pro mě Petra Burianová. Její pořad Pečení na neděli, kde propojuje pečení s historií a krajovými tradicemi, mě hodně přitahuje.

Dávala jste při sledování pozor na to, co porotcům vadí a na co si potrpí?
Když už jdete do soutěže s vlastními recepty, je těžké předvídat, co porotcům bude vadit. Snažila jsem se zůstat věrná sobě. Pokud ale během soutěže přišla nějaká výtka, vzala jsem si ji k srdci a snažila se příště chyby neopakovat.

Co pro vás bylo během soutěže nejtěžší – časový tlak, stres, nebo konkrétní úkol?
Nejtěžší pro mě bylo odloučení od rodiny. Nejsem zvyklá být tak dlouho pryč a myšlenkami jsem se k nim pořád vracela. Bylo to hodně náročné. Co se týká výzev, už při první kreativní jsem bojovala s časem. Vzala jsem si velké sousto – rozhodla jsem se udělat dva úplně rozdílné dorty s různými krémy i technikami zdobení. Byla to velká lekce v plánování.

Náročné natáčení

Jaký moment z natáčení vám nejvíc utkvěl v paměti?
Když jsem podruhé volala partnerovi, že jsem získala titul Pekař týdne. Byl to okamžik radosti, úlevy a hrdosti, na který nikdy nezapomenu.

Překvapilo vás něco v zákulisí soutěže?
Věděli jsme, že natáčení je časově náročné, ale dokud to člověk nezažije, neumí si to představit. První natáčecí den nám doslova vyrazil dech.

Jak pracujete s nervozitou před hodnocením poroty? Máte nějaký rituál?
Žádný rituál nemám. Pokaždé je to pro mě silný zážitek a snažím se, aby to na mně bylo co nejméně vidět.

Co byste poradila lidem, kteří uvažují o přihlášení do další řady Peče celá země?
Určitě do toho jít. Nejhorší je váhat. I když se člověk cítí nejistě, účast mu může hodně změnit život – nejen kvůli pečení, ale hlavně díky lidem, které potká.

Jak vypadá dosavadní Eliščino působení v soutěži, uvidíte v naší fotogalerii:

Fotogalerie - Eliška Hlaváčová - účastnice 4. řady Peče celá země

Dalších 12 fotek

Ukázat 15 fotografií