Ze života aneb To se také stalo...

"akce kurník" ještě svobodná jsem zjistila,že máme v kurníku čmelíky a já úplně nesnáším tuto verbeš. S odporem jsem chodila pro vejce - tak jsem se rozhodla, že jim tedy nandám.
Prohlídnu kurník, je prázdný, tak jsem zapálila sirné knoty, zavřela, pořádně zacpala všechny díry a nechala 2 hodiny působit. Potom si říkám, čím déle, tím lépe. Další 1 hodina.
S dobrou náladou, že bude konečně klid, jdu otevřít nejdříve malé okýnko, a málem mě trefil šlak zachrčela na mně slepice, celá modrá, prostě byla k nepoznání. Normálně bych tuto aférku samozřejmě zatajila, ale slepice pořád chrčela, tak ji uslyšel můj nynější manžel, no a od té doby, jak je akce s přáteli, tak v pozdějších hodinách touto historkou vždycky zaperlí,
Slepice přežila, ale jestli snesla ještě nějaké vajíčko, to tedy nevím

Drahu,ani si nedomýšlím,kdyby stál vedle tebe např.urolog..za co bys ho držela

Mizsa,Hello

Tak já přidám taky jednu historku z MHD.Naspoupila jsem do docela našlapané tramvaje.U zadních dveří se chytla tyče a spokojeně,že jedu jsem ujela tři zastávky.Na Kubáňi mě osloví vedle stojící pán,jestli bych se nepustila té instalatérské trubky,že vystupuje.

Děti mezi 3 - 4 rokem jsou jako neřízená střela. Začínají sami myslet a mluvit a jsou zcela bezelstné. Později už jsou přece jen rozumově jinde a přemýšlí nad tím, co a jak říct. Dnes jsme hlídali Adélku, než si její máma dojela nakoupit. Když si pro ní dcera přijela, už jí vítala slovy. "To je dobře, že jdeš, už tady na ně nemám nervy."

za dob totality dělal manžel v JZD..jednou jel s naším synkem(tehdy mu byly asi 3 roky) na výstavu dobytka,mimo jiné i plemenných býků..nevím,jestli jste to někdo viděli..oni je tam(ty býky)vodí v ohradě a porota boduje a obecemstvo žasne a tleskásynečka to velmi zajímalo,neustále pobíhal kolem dokola,pak si přidřepl a zcela bezelstně(jak to jen děti umí)a pěkně nahlas s hlavinkou pod ohradou pronesl:júúúúúú,ten má ale šulinaa už ve soje dodal:tati,ty takového nemášnaštěstí jsem u toho nebyla

Helli, už vidím tu malou roztomilou treperednu a celý autobus pod palbou smíchu.

Vyprávění yanul mi připomnělo jednu historku, kterou mi minulý týden dcera vyprávěla. Naše Adélka nemá ráda, když se ušpiní a my jí říkáme, že je prase. A tak jí děda začal říkat, že je naše malé kanče. Dcera s ní jela autobusem a najednou se Adélka ptá: "Maminko a je náš táta kanec....? Pro výbuch smíchu lidí v autobuse nebylo slyšet, že věta pokračovala ... "když já jsem malý kanče?" Když smích ustal a přestala smát i dcera, tak se Adélka "pro jistotu" zeptala: "A mámo, nemáš z toho smíchu mokrý bombičky?"

misza

misza Chááááááááááááááááááááááááá!!!!!!

Míšo,tak tohle mě rozesmálo nahlas...

Míšo, však ta tvoje také. Tady aspoň vidíme, co vše se může stát, když má někdo tzv. "před našima"

Holky ty vaše historky nemají chybu

Co dokážou velká prsa
To jednou sedím u počítače…máme výsuvnou polici na klávesnici. A tak brouzdám po netu a koukám na monitor. V tom mi v prohlížeči začne běhat z leva do prava rychle kurzor a ne a ne přestat. Manžel kouká na telku. Já celá vystrašená volám…miláčku rozbil se nám počítač. Manžel se s ledovým klidem na mě otočil a říká: Pokažený? hmmm… Tak zvedni ty kozy z mezerníku. Nad tímto jsme se smáli ještě celé odpoledne. Od té doby koukám a dávám pozor jak u počítače sedím.

Ach božínku, tohle je fakt výborný diskuzní vlákno...jen mám pocit, že jsem buď všechny historky z mého života zapomněla nebo jsem žila zoufale nudnej život. Chtěla jsem přispět, ale už druhý den si tu svou hlavu namáhám marně, zato se směju, pořád