Kdo má v supermarketu u pokladny položit dělítko? Jednoduché pravidlo předejde zmatkům

Jak se chovat u pokladního pásu?

I přes existenci samoobslužných pokladen dává většina zákazníků pořád přednost těm klasickým. Zejména u větších nákupů. A právě u nich se často stává, že zboží jede po páse a nákup jednoho a druhého zákazníka může pokladní splývat dohromady, pokud mezi ně nedají zákazníci dělicí lištu. Jenže tady nastává zádrhel: Kdo má sáhnout po dělítku? 

Právě toto téma otevřel instagramový profil Holky z kaufu. Jde o účet, na kterém dvě sestry, dvojčata, sdílejí zážitky ze své práce ve známém supermarketu. A přesně 11. července letošního roku položily Katka a Maru svým sledujícím jednoduchou otázku: Kdo má u pokladny položit dělítko? 

Přestože jde o zdánlivou maličkost, příspěvek vyvolal docela živou debatu. Z komentářů je jasné, že se na tom zákazníci vůbec neshodnou a kolikrát se řídí jen tím, kdo na plastovou lištu právě dosáhne. 

Nejvíce diskutujících pod příspěvkem se přiklánělo k tomu, že dělítko patří za vlastní nákup. Zákazník, který na pás položil poslední položku, tím ostatním jasně ukáže, kde jeho zboží končí, a zároveň umožní člověku za sebou začít vykládat zboží na pokladní pás. 

Diskutující Martina měla úplně jasno. „Ten, co končí nákup. Nesnáším, když to tam lidi nedávají,“ napsala. Podobně reagovali i další: „Každý, kdo vyloží nákup, ať může vykládat další.“ 

Tato varianta dává pochopitelně smysl i z praktického hlediska. Dělítko bývá obvykle blíž člověku, který stojí vpředu, a položením lišty zároveň dává ostatním najevo, že už na pás žádné další zboží přidávat nebude.

Ale nejde o oficiálně stanovené pravidlo supermarketů, spíše o nepsaný zvyk, který navíc nedodržují všichni. 

Hlavně ať ho položí někdo 

Někteří zákazníci totiž vůbec nechtějí u pokladního pásu řešit, kdo to má dělat. Asi proto jedna z diskutujících zavtipkovala: „Ten, kdo tam dosáhne.“ Další zákaznice přiznala, že někdy položí dělítko před svůj nákup i za něj. Zvlášť pokud je u pokladny lišt málo, nemá podle ní smysl čekat, jak se zachová někdo jiný. 

Nejpodstatnější argumenty ale přidávali ti, kteří mají zkušenost přímo z práce za kasou. Pokladní při dlouhé frontě nemusí poznat, ke kterému zákazníkovi jednotlivé položky patří, a zbytečně to pak vyvolává zmatky. 

„Zrovna v pátek si na mě stěžoval zákazník manažerce, že ho odmítám obsloužit. Domarkuji nákup, vezmu peníze, rozloučím se, kouknu po lidech, kdo je další, pozdravím, začnu markovat nákup a když mám namarkovaných asi 5 položek, ozve se chlap, že ten nákup není jeho…,“ svěřuje se Petra a dodává, že když je fronta, nemá bez dělítka šanci poznat, ke komu patří. 

Stejnou zkušenost popsal i bývalý pokladní z Kauflandu. „Už se mi stalo, že když jsem pracoval na pokladně v Kauflandu, začal jsem markovat nákup druhému zákazníkovi, protože si tam někdo nedal přepážku,“ napsal Tom. 

Co je ještě horší než chybějící dělítko?  

Některým lidem přitom nevadí ani tak samotná chybějící lišta, jako chování zákazníků, kteří začnou vykládat zboží na pás ještě ve chvíli, kdy člověk před nimi nemá svůj nákup vyložený celý. „Nejlepší jsou ti, co vůbec nepočkají, až vyložím svůj nákup. Nějaké dělítko je jim jedno a rovnou tam rvou svoje zboží,“ postěžovala si Lucie. 

Základní pravidlo by proto mohlo znít docela jednoduše: Nejdříve nechte předchozího zákazníka v klidu vyložit a teprve pak začněte skládat vlastní nákup. A pokud ten, kdo je před vámi, zarážku za svůj nákup nepoloží, buďte velkorysí a udělejte to místo něj.

Odpověď na otázku, kdo má dělítko mezi nákupy položit, je totiž zcela jasná: Má to vždy udělat zákazník. Ideálně ten, který právě dokončil vykládání svého nákupu. Jestliže na dělítko nedosáhne nebo zapomene, udělejte to místo něj. Ušetříte nervy sobě i pokladním.