Jak na dokonalé škvarky? Záleží na typu sádla i teplotě. A chce to jedno malé kouzlo...

Není nad domácí sádlo

Jedním z důležitých zabijačkových produktů je také sádlo, při jehož škvaření vznikají jakoby mimochodem také škvarky. I když nejde většinou o hlavní "výrobek", máme je rádi a většina z nás si na nich občas ráda pochutná. Dobře prosolená škvarková pomazánka namazaná na čerstvém chlebu - kdo by protestoval?

Jak na to, abychom při škvaření sádla zároveň dostali i ty nejlepší škvarky? Nejprve je nutné si uvědomit, že není sádlo jako sádlo. Tedy jinak řečeno, že prase má vlastně dva druhy sádla. Jeden typ najdeme v podkoží, tomu se říká řemenové, a pokud chceme dostat opravdu dobré škvarky, měli bychom k jejich výrobě použít právě tuto část zvířete. Další, takzvané plsní sádlo, je potom hlouběji v těle prasete, a i když je ho víc, nemá ani samotné sádlo po vyškvaření takovou kvalitu, a dokonce se i rychleji kazí. Pokud máte tedy k dispozici oba druhy, raději je nemíchejte, toho podkožního by bylo ve směsi opravdu škoda.

Rýže trochu jinak: Zkuste ji místo vaření upéct v troubě!

Už vás nebaví rýži jen obyčejně vařit v hrnci nebo v rýžovaru? A co takhle zkusit ji upéct? Rýže,…

Kvalitní suroviny

Základem správného škvaření sádla - a tím i získávání dobrých škvarků - je příprava suroviny ještě před tím, než ji vložíme do kastrolu. Musíme si uvědomit, že chceme škvařit opravdu jen a jen sádlo, a tak si dáme práci s odstraněním všeho ostatního, včetně zbytků masa nebo vnitřností. Další úprava už záleží na tom, jestli nám jde jen o sádlo, které budeme dále využívat na smažení a podobně, nebo chceme získat právě i zlatavé a křupavé škvarky. V prvním případě; tedy když chceme jen tuk, můžeme syrové sádlo namlít na strojku. Zajistíme tak největší výtěžnost prakticky beze zbytku. Jestliže si ale rádi pochutnáte i na škvarcích, pak syrové sádlo nakrájejte na kostičky - ideálně o straně asi jeden až dva centimentry. Čím menší kostičky, tím křupavější škvarky získáme.

Škvaření sádla je hrou trpělivosti, na to bychom se měli připravit. Nakrájené syrové sádlo vložíme do kastrolu, podlijeme trochou vody a přisolíme. Pozor na oheň nebo stupeň na elektrickém vařiči. Sádlo musíme zahřívat pomalu, aby se nepřichytilo na dno. V takovém případě by přišla všechna práce i surovina vniveč. Po chvíli poznáme, že se začíná práce dařit, tuk se začíná uvolňovat a až bude jemně probublávat a jeho vůni ucítíme zvlášť intenzivně, máme téměř hotovo.

Upéct buchty v peci bývalo dívčí zkouškou dospělosti. Víte, k čemu sloužil tzv. kamnovec?

Dnes je to pro nás něco skoro nepředstavitelného, ale není to tak dávno, co místo jednoduchého…

Vyškvařené sádlo můžeme hned slít, ideální je k romu použít kameninové nebo skleněné uzavíratelné nádoby, ale záleží také na tom, jak dlouho plánujeme sádlo uchovávat. Čím déle jej chceme skladovat, tím těsněji by mělo být uzavřeno.

Kouzlo se škvarky

A teď ještě ty škvarky - pokud vám bude stačit barva a křupavost, kterou získali při samotném škvaření v tekutém sádle, máte hotovo. Jestliže ale toužíte po tmavších a ještě křupavějších, bude třeba nechat je ještě chvíli v kastrolu a přilít k nim trochu mléka. Tohle kouzlo způsobí, že dostanou nádhernou hnědou barvu. Nakonec je buď můžeme uskladnit - podobně jako již slité sádlo - ve sklenici i se zbytkem sádla, které se z nich ještě ke konci stihlo vyškvařit, nebo slijeme i to a škvarky si uchováme suché. Všechno záleží na dalším využití, osobním zvyku a také chuti. Pustíte se do škvaření domácího sádla třeba i u vás doma? Syrové sádlo je možné koupit i v běžném řeznictví, nic tedy nebrání prvnímu pokusu…