Popeleční středa

Masopustní období, které trvalo od Tří králů, Popeleční středou končí. Tímto dnem totiž začíná čtyřicetidenní předvelikonoční půst – čas tichého rozjímání, a hlavně odříkání všeho dobrého. Do zmiňovaných 40 dnů se nezapočítávají neděle, které nejsou postními dny. Tradice velí, že bychom měli odříct jedno ze dvou hlavních jídel a rozhodně během celého období vynechat maso. V tomto čase se jedly hlavně luštěniny.

Zatímco ještě během Masopustního úterý bylo všude veselo a plno jídlo, s Popeleční středou jako když utne – všechno utichlo. Maximálně je možné dojíst zbytky z toho velkého veselí. Maškary už nechodí, tancovačky se nekonají. Popeleční středou začal totiž půst a na další dobroty se lidé museli počkat až do Velikonoc. Lidé by se v postní době měli vrátit zpátky k prostotě a užívat si radost s ní spojenou. Půst má trvat do Bílé soboty.

Zvyky spojené s Popeleční středou

Vznik Popeleční středy spadá přibližně do 6. až 7. století n. l. Název tohoto svátku se odvozuje od takzvaného popelce, což je označení křížkem na čele, které dává kněz věřícím v kostele.

Popeleční středa s sebou historicky kromě půstu nesla i různé pověry, které se ovšem lišily kraj od kraje. Hospodyňky by v tento den neměly prát, protože by pak prádlo mohlo zůstat po celý rok špinavé. Když jste se v tento den napili svěcené vody, měla vás údajně celý rok chránit před komáry a dalším nepříjemným hmyzem. Skvělý zvyk pak měly ženy, když během Popeleční středy chodily s hrncem, ve kterém měly rozpuštěné mýdlo s vodou. Tím potíraly tváře mužů, kteří to na Masopustní úterý přepískli s pitím a nebyli schopni se ještě probrat.