Co víme o cibuli

Mezi nejpoužívanější zeleninu v naší kuchyni patří zajisté cibule. Tato zelenina nás provází od nejstarších dob. Poprvé ji objevili ve středoasijských stepích.

Cibule, kterou používáme v kuchyni je už rostlinou kulturní. Začala se pěstovat na území Afghánistánu, jihozápadního Pákistánu a Íránu. Cibuli znali i v Egyptě a Římě.

Proč je tato zelenina tak oblíbená? Její zvláštní chuť způsobují těkavé éterické silice. Cibule má hlavně baktericidní a fungicidní účinky a obsahuje vitamín B, C, karoten aj. Cibule je z rodu Allium. Cibule má více druhů, na prvním místě stojí cibule kuchyňská ( Allium cepa ). Je to dvouletá rostlina, která vytváří v zemi cibuli, která je složená z dužnatých suknic, které jsou pokryté suchými barevnými suknicemi. Tyto suknice vznikly přeměnou šupin a spodních částí listů.

Rostliny jižního typu mají cibule velké, kulaté, mají vyšší obsah vody a sladší chuť. Tyto cibule se pěstují hlavně v jižní Evropě. 

Rostliny západního typu mají cibule kulaté i zploštělé, mají ostřejší chuť. Pěstují se téměř v celém mírném pásu.

Rostliny východního typu mají malé cibule a pěstují se v zemích s kontinentálním klimatem a v chladnějších prostředích

Dalším druhem cibule je šalotka. Je to cibule drobnější, pěstovala se ve starověku (podle města Ascalona dostala svůj název). Ve středověku se rozšířila o Evropy. Šalotka se liší od kuchyňské cibule především svojí jemnější chutí a dále tím, že nám na záhonu déle vydrží a lépe se uskladňuje. 

Dalším druhem cibule je cibule zimní. Její pěstování začalo na Dálném východě, ve střední a západní Číně. Odtud se dostala do Evropy s mongolskými nájezdníky. Tato cibule je vytrvalá rostlina, snese i silné mrazy. Protože má velmi drobné cibule, tak se pěstuje kvůli nati a stvolům. V Číně se bělila pod přihrnutou zemí jako chřest. Zimní cibule má hodně vitamínu C.