Nejlepší chlebové placky jsou ty z Indie: Vyzkoušejte roti, naan, papadam a parathu

Nejjednodušší placky roti

Říká se jim také čapati a vedle rýže jsou nejčastější přílohou indické kuchyně. Podávají se k polévkám, luštěninovému pokrmu dhal a ke všem jídlům typu curry – tedy k směsi zeleniny a masa dušené v omáčce s kořením. Vzhledem k tomu, že se v Indii často jí rukama, strávníci nabírají omáčku právě pomocí placek. Ty se obvykle podávají na velkém podnosu s názvem thali zároveň s malými mističkami naplněnými omáčkami, jogurtem, pikantní zavařeninou čatní, jogurtovým okurkovým dresinkem s názvem raita, luštěninovou směsí, opečenými bramborami, masem a zeleninovým salátem. Placky čapati neboli roti se dělají z nekvašeného těsta. To se podle originální receptury hněte ze speciální celozrnné mouky atta, která je drolivější než klasická hrubá mouka, a vody. Vyrobíte je ale samozřejmě také z normální celozrnné pšeničné mouky. Existují i varianty z mouky jáhlové, kukuřičné, čirokové nebo dokonce rýžové. Roti se postupně dostaly i do dalších zemí jihovýchodní Asie, setkat se s nimi můžete na Srí Lance či v Thajsku. Příprava roti je velice jednoduchá, stačí vám jen mouka, voda, olej a sůl. Pečou se na pánvi nasucho.

Naan pečený v peci

Tyhle placky, nebo spíš chleba, skvěle doplní nejpikantnější jídlo indické kuchyně vindaloo, jemnou smetanovou kormu, máslové butter chicken i známou kořeněnou tikka masalu. Slovo naan pochází z perštiny a znamená přímo chléb. Příprava naanu je trochu náročnější než v případě roti, dělá se totiž z kynutého těsta z pšeničné mouky, do něhož se navíc přidává pro zvláčnění jogurt. Těsto se pak válí do typického tvaru protáhlé placky. Naan je měkčí a nadýchanější než roti, obvykle se podává přelitý přepuštěným máslem ghí, které mu dodává lahodnější chuť. Vedle máslového butter naanu je populární rovněž česnekový naan. Někdy se na něj ještě sype sezam, aromatická černá semínka černuchy seté, v evropských variantách i bylinky jako třeba tymián. Naan se tradičně peče v indické hliněné peci tandúr, v níž se topí dřevěným uhlím a peče se v ní maso. Na jejích stěnách se pak opékají placky. Vyzkoušejte klasický kynutý naan, případně můžete zvolit i trochu jednodušší variantu jen s kypřicím práškem.

Křupavý papadam

Křehké placičky papadam patří k méně obvyklým přílohám. Mají zajímavou chuť vycházející ze speciální mouky. Dělá se totiž z mouky připravené z fazolí vigna mungo, známých také jako urad či černý gram. Hotové těsto se buď smaží nebo peče na sucho (převrací se na otevřeném ohni), dokud nevznikne křupavý chlebík. Používají se také jiné dostupnější mouky z čočky, cizrny, rýže, tapioky, prosa nebo brambor. Do těsta se také přidává koření jako římský kmín, pepř nebo chilli. Papadam je populární i v jiných zemích, např. v Pákistánu, Bangladéši, Nepálu a na Srí Lance. Často se servíruje společně s čatní, do něhož se namáčí nebo s indickou kořeněnou zeleninovou směsí sabdží.

Plněná paratha

I když existuje i jen v neplněné podobě, u nás se můžeme v indických restauracích nejčastěji setkat s variantou plněnou kořeněnou bramborovou či luštěninovou kaší. Název paratha nebo také parantha je spojením slov parat a atta, což doslova znamená vrstvy vařeného těsta. Připravuje se pečením či vařením celozrnného pšeničného těsta. Vrstvení se dosahuje pomocí náplně nebo opakovaným překládáním těsta, během něhož se jednotlivé vrstvy potírají rozpuštěným máslem ghí. Pokud je paratha plněná, jí se většinou samotná jen potřená máslem, neplněná se podává stejně jako ostatní placky třeba s čatní, nakládanou zeleninou nebo s raitou.