Francouzské středověké hostiny: Na talířích z tvrdého chleba se podával pečený páv či zvěřina, zeleninou šlechta opovrhovala

Mytí rukou a modlitba

Evropské středověké stolování šlechty je v našich představách většinou spjaté s přejídáním a marnotratným plýtváním jídla. Z různých dochovaných písemných dokladů ale víme, že francouzská aristokracie si už ve 12. a 13. století potrpěla na určitou noblesu. Stoly (v případě potřeby i prkna umístěná na podstavcích) byly pokryty bílými látkami, později ubrusy z drahých látek. Na nich byly připraveny hliněné nádoby vína ředěného vodou.

Trochu nudný páv

Talíře bývaly často vskutku „rustikální“ – šlo o několik dní staré plátky chleba, na kterých se servírovalo maso. Vidličky se nepoužívaly, i proto velkolepé hostiny začínaly i končily mytím rukou. Pak následovala modlitba. 

Na šlechtickém stole se vystřídalo několik chodů, a to zvěřina, skopové, hovězí a vepřové maso, obilné placky, čerstvě upečený chleba či kaše nebo fazole. Drůbež a různí divocí ptáci byli také oblibě. A víte, že na francouzském středověkém banketu nikdy nechyběl páv?

Ovoce bylo „in“, zelenina „out“

Příslušníci aristokracie často využívali různé sezónní a netradiční ingredience či  koření, aby a na hostinách předváděli své bohatství. A zatímco sezónní ovoce čerstvé nebo lehce upravené jako dezert ukazovalo na majetného hostitele, zelenina chyběla. Ta se totiž považovala za podřadné jídlo, které mají na talíři jen drobní zemědělci a chudina.

Koření mělo zelenou

Občas se uvádí, že výrazné koření ve středověké kuchyni mělo maskovat zápach staršího nebo dokonce zkaženého masa. Možná se tak někdy stalo, ale obecně platilo, že lidé, kteří si mohli dovolit drahé exotické koření, byli bohatí. A bohatým lidem se servírovalo jen čerstvé maso.

A jaké vzácné koření se používalo v kuchyních středověké francouzské šlechty? Žádaný šafrán, štiplavý zázvor, voňavé muškátový oříšek, hřebíček, kardamom či skořice byly symbolem bohatství hostitelů a ukazovaly na jejich vazby na obchodníky ve vzdálených zemí Orientu.

Zapomenout nesmíme ani na sůl, jejíž používání bylo ve středověku také spojené s vyššími společenskými vrstvami.

Zapojeny musely být všechny smysly

Aristokraté preferovali pokrmy vizuálně dobře upravené a naaranžované, což patřilo k vybranému stolování. Dobře zkombinovaná směs kvality, vzácnosti, vynalézavosti a krásy měla probudit všechny smysly. Například hojně se využíval šafrán, který jídlu dodal nádherně žlutou barvu, a přitom nijak neovlivnil chuť.

Na programu nebylo jen jídlo a dostatek pití. Šlechta své hostiny doplňovala o různá umělecká vystoupení. Hosté tedy mohli zhlédnout například krátká představení herců, zpěváků a tanečníků za doprovodu najatých hudebníků. 

Dnes můžeme konstatovat, že středověké hostiny ve Francii ve znamení jednoduchosti a čerstvých surovin spolu s důrazem na vybranou prezentaci pokrmů položily základy dnešní moderní francouzské kuchyně.

Náš tip: Králík pečený s hořčicí, česnekem a zeleninou podle našeho videoreceptu by na středověké hostině ostudu neudělal.

Zdroje informací:

juliettebourdier.net: French Medieval Food

getty.edu: Imagining the Culinary Past in France: Recipes for a Medieval Feast

escoffier.edu: French Cooking: How and Why French Cuisine Came to Rule the World