Eliška Rejčka: Manželka Václava II. byla z Polska zvyklá na uzené ryby a plněné pirohy, v Čechách jedla zvěřinu a labutě
6. 9. 2025 Historie a zajímavosti
Poláci o ní píšou jako o středověké i středoevropské „femme fatale“. Eliška Rejčka se jako mladinká dívka stala dvakrát po sobě českou královnou a dvakrát vdovou. Štěstí našla až v náruči vlivného šlechtice Jindřicha z Lipé.
Kdo byla Eliška Rejčka?
Narodila se 1. září 1288 v Poznani. A pokud přemýšlíte, kde přišla k na první pohled podivnému jménu, vysvětlení je jednoduché. Otcem dívky byl velkokníže Přemysl z rodu Piastovců (později král Přemysl II. Velkopolský) a matkou Rixa Švédská. Právě po ní dostala jméno – Ryksa Elżbieta, v Čechách se to zkomolilo na Elišku Richenzu či Rejčku. Za zmínku stojí, že Přemysl byl prapravnukem „našeho“ Přemysla Otakara II.
V roce 1300 byla teprve dvanáctiletá Eliška Rejčka provdána za ovdovělého vzdáleného bratrance, českého krále Václava II. Po svatbě ještě tři roky žila odděleně od manžela. Václav II. zemřel v červnu 1305, jen pár dní po narození jediné společné dcery Anežky. Když rok poté byl zavražděn Eliščin nevlastní syn Václav III., vymřeli Přemyslovci po meči.
Mohlo by vás zajímat
Velká láska
Údajně velice krásná osmnáctiletá vdova se opět dostala na šachovnici dynastických sňatků. Provdala se za Rudolfa Habsburského, který usedl na uprázdněný český trůn. Po roce podlehl úplavici při obléhání Horažďovic. Dvojnásobná a dobře zabezpečená vdova se přemístila do Hradce Králové.
Pak se po jejím boku začal objevovat významný, bohatý a mocný šlechtic Jindřich z Lipé. „Hradecká královna“, jak se jí začalo říkat, s ním prožila velkou lásku. Ačkoli byl Jindřich po celou dobu jejich vztahu ženatý, žila s ním až do jeho smrti v roce 1329.
Mohlo by vás zajímat
Na jaké jídlo byla zvyklá Eliška Rejčka?
Ačkoli české země a Polsko od sebe nejsou tak vzdáleny, přece jenom se středověký jídelníček trochu odlišoval.
Hojně se používalo zelí, a to do polévek i do dalších pokrmů, také tuřín a červená řepa. Z té se mj. připravoval boršč, což byl tehdy vývar z pečené červené řepy podávaný s malými knedlíčky plněnými houbami.
Maso bylo u bohatých vrstev společnosti, mezi něž rod Piastovců patřil, na stole téměř každý den. Většinou šlo o zvěřinu, pečenou nebo dušenou a ochucenou bylinkami nebo doplněnou sladkými omáčkami z ovoce. Z bylinek byla oblíbená majoránka, často se využíval libeček, známkou bohatství byl z dalekých krajin dovážený černý pepř. Přílohou byl chléb, v šlechtických rodinách bílý pšeničný.
Mohlo by vás zajímat
Ryby nejen o půstu
Tradičně silně katolické Polsko vždy dodržovalo půsty. To pak maso nahradily ryby, v případě rodiny Elišky Rejčky šlo o ty říční. Servírovaly se nejen klasicky pečené či dušené, často se na stole objevovaly solené, marinované i uzené. A konzumovaly se nejen v postní dny.
Eliška si mohla dopřávat také pirohy s různými náplněmi, masovými či zeleninovými, ale i koláče s medem a ořechy.
Mohlo by vás zajímat
Český jídelníček
Když byla Eliška Rejčka korunována českou královnou (1303) a začala žít po boku Václava II., její jídelníček se trochu změnil. Na stole zůstala zvěřina, na kterou byla zvyklá, významně ji však doplňovala drůbež včetně labutí. Ty byly tehdy hodně oblíbené, labutí krk se dokonce někdy servíroval plněný různými nádivkami. Chléb byl podobný tomu polskému, pekly se ale menší bochánky podobné dnešním dalamánkům.
Stejně jako v rodné Poznani se v Praze pilo převážně pivo, ale i medovina a také víno.
Eliška Rejčka se po roce 1318 přestěhovala za milovaným Jindřichem do Brna, protože byl jmenován zemským hejtmanem na Moravě. Jindřich zemřel v roce 1329, Eliška ho přežila o šest let. Zemřela v Brně 18. října 1335 ve věku 49 let. Společně s Jindřichem jsou pochováni v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Starém Brně.
Zdroje: curiavitkov.cz, e-stredovek.cz, koronamk.pl, ciekawostkihistoryczne.pl, national-geographic.pl, historiaposzukaj.pl
Témata
Recepty k tomuto článku
Mohlo by vás zajímat
Přečtěte si Zobrazit více
Přečtěte si Zobrazit více