Pomerančový džus Olymp stál 10 Kčs: Byla v něm cítit chuť plechu a nejčastěji jej nosily návštěvy jako dárek do nemocnice

Limonády, voda se šťávou a mošty

Nabídka sladkých nápojů sice možná nebyla v předrevolučních časech tak velká jako teď, ale i tak existovala spousta možností, jak zahnat „žížu“. V hospodách se točily limonády, u nichž jste mohli volit mezi žlutou nebo červenou. Doma se pila voda se šťávou, tedy se sirupem, nebo ochucené minerálky, k lepším nápojům pro výjimečné chvíle patřily Kofola či Vinea.

Pro milovníky ovocných nápojů tu dlouhá léta byly především mošty nebo šťávy typu Karola či Karotela. Nápoje se tenkrát prodávaly obvykle v lahvích, džusy zase v plechovkách jako kompot. K dostání byly různé druhy – třeba meruňková Kamila, citronový, jahodovo-rybízový nebo i rajčatový. 

Oblíbené pomerančové džusy

Velký průlom nastal v 80. letech, kdy se na trhu objevily pomerančové džusy z koncentrátu. Pomeranče byly tehdy vzácné zboží, prodávaly se u nás jen ty kubánské, které nevypadaly úplně nejlépe a nedaly se moc oloupat, ale byly sladké a šťavnaté, takže jste si z nich mohli šťávu vymačkat. Pokud se do toho ale někomu nechtělo, mohl si koupit již hotový džus v plechovce. 

Z řeckého koncentrátu

První takové džusy se začaly objevovat v 80. letech minulého století a byly z řeckého koncentrátu. Tomu odpovídaly i jejich názvy Olymp či Zeus a třeba i obrázek sloupů řeckého chrámu na etiketě džusu Olymp. Pamětníci určitě vzpomínají na to, že se plechovky s nápojem vyznačovaly hlavně tím, že se hodně špatně otvíraly a bylo těžké se do nich probojovat – obvykle se udělaly z vrchu dva otvory na kraji naproti sobě, aby bylo možné džus nalévat. 

Pomerančový džus Olymp vyráběly Slovácké konzervárny v Uherském Hradišti Sloko a stál tehdy 10 Kčs (plechovka 560 g). Od stejného výrobce byla o trochu levnější Pomka za 6 Kčs. Pomerančový byl i džus Dino v černé plechovce s obrázky pomerančů za 7,50 Kčs nebo Pirueta, která se prodávala i ve skle za 11 Kčs. Nejoblíbenější býval ale právě Olymp.

Pil se samotný i s vodkou

Vzhledem k mnohdy docela vysoké ceně džusů se popíjely spíš při svátečních příležitostech, například na Silvestra. Odrostlejší je pili rovnou s vodkou nebo dokonce s griotkou. Pamětníci vzpomínají, že byly hořké, kyselé, a byla v nich cítit chuť kovu z plechovek. Jiní si ovšem stojí za tím, že chutnaly jako čerstvě vymačkaná šťáva.

„Byl výborný a většina návštěv ho nosila pacientům do nemocnic,“ vzpomíná třeba ve FB skupině Retro aneb Vzpomínky na časy před rokem 1989 Jitka. Jaroslava zase vzpomíná: „Ten mě vždycky lechtal v krku, říkala jsem mu chlupatý džus…ale jinak mi chutnal.“

Stáčený v restauracích

Džusy bylo možné si objednat i v restauracích. Tam je mívali v průhledných nádobách (dávkovačích s lopatkami), odkud vám jej natočili do skleničky. „Cestou ze školy domů jsem se často stavovala v našem Prioru, kde nahoře v malém útulném bufetu prodávali tenhle vynikající džus. Nápoj, který míchaly dvě mechanické lopatičky (jako v mixéru), byl v malém ‚akvárku‘ a prodavačka jej čepovala do sklenice. To byla dobrota…,“ vzpomíná třeba ve FB skupině Retro – Vzpomínky na dětství Hedvika. Podle dochovaných starých jídelních lístků se daly dvě deci koupit od 3,20 do 8 Kčs. 

Náš tip: Pomerančový džus se používal i k výrobě tehdy oblíbené americké limonády. Tu si můžete udělat podle našeho videoreceptu.