Retro okénko: Šťáva Pribinka stávala od dvou do 5 Kčs. Tekuté ovoce z Přibyslavi se hodilo do limonády i mléčného koktejlu

Voda se šťávou - nejoblíbenější nápoj

Různé druhy ovocných sirupů byly za socialismu poměrně oblíbené. Limonády byly vzácným a často nedostupným zbožím, proto se nejčastěji pila voda (normální nebo perlivá ze sifonové láhve) smíchaná se sirupem. K nejoblíbenějším patřil ten s vyobrazením zahradníka Ovocínka, o němž jsme psali v našem starším článku, limonádu ovšem bylo možné namíchat i z tzv. tekutého ovoce Pribinka. 

Tam, kde se zrodil Pribináček

Tyto šťávy pocházely stejně jako populární smetanový krém Pribináček ze závodu Pribina v Přibyslavi. Zajímavostí je, že šlo o mlékárnu, jejíž původ sahal do 20. let minulého století, kdy bylo založeno v přibyslavském Hesově Mlékárenské a pastevní družstvo.

To se později přejmenovalo na Pribina a následně se stalo národním podnikem s provozovnami nejen v Hesově, ale i v Polné, Žďáru nad Sázavou, Havlíčkově Borové nebo v Novém Městě na Moravě. Podnik proslavil nejen smetanový krém Pribináček, kromě toho byl i jedním z nejvýznamnějších producentů sýrů u nás, zrodil se tu rovněž český hermelín (nynější Král sýrů), vyráběli tavené sýry i sýr s modrou plísní nivu.   

Džemy na dochucení Pribináčku

I když se Pribina specializovala hlavně na mléčné výrobky, na konci 40. let se začali věnovat také konzervování ovoce a zeleniny. Podnik měl totiž vlastní sady a ovocné plantáže na Moravě, kde pěstovali hlavně rybíz a jahody. Nejprve se pustili do výroby moštů a ovocných vín.

Později se ještě vrhli na džemy, sirupy a kompoty. Jejich džemy se pak používaly k ochucení většiny tehdejších jogurtů a také dodávaly chuť místní vlajkové lodi Pribináčku. Ten se totiž za socialismu dělal v mnoha ovocných příchutích, třeba i višňový, jahodový či citronový. 

Z černého rybízu i rajčat

A protože ovoce bylo dostatek, začala Pribina vyrábět i tzv. tekuté ovoce, které pojmenovali Pribinka. Tyto šťávy se vyráběly v nepřeberném množství příchutí, a to dokonce v méně obvyklých. Pribinka tak byla třeba černorybízová, švestková, šípková, z jedlého jeřábu, borůvková, ananasová, citronová, broskvová nebo meruňková.

Existovaly dokonce i zeleninové verze, např. rajčatová, papriková nebo mrkvová. 
Produkt tak měl nahrazovat čerstvé ovoce a zeleninu po celý rok a byl doporučován jako zdroj vitaminů, který by se měl konzumovat hlavně v chladných obdobích roku, kdy je člověk náchylný na různé choroby. Byl dokonce nabízen jako „nepostradatelný doplněk výživy kojenců“. 

Do polev i do koktejlu

Pribinky se vyráběly z jakostního ovoce, byly bez chemických konzervantů, takže se po otevření musely do dvou dnů spotřebovat. Byly ovšem doslazovány cukrem, aby zachutnaly i dětem. Šlo vlastně o trvanlivý džus z čerstvého ovoce, dal by se rovněž označit za něco mezi šťávou a sirupem. Už tehdejší reklamní letáky a brožury z Pribiny doporučovaly Pribinky používat nejen na přípravu limonád nebo do čaje, ale i na polevy nebo omáčky a také na mléčné koktejly.

Pribinky tehdy získaly i spoustu ocenění i na zahraničních výstavách. Navzdory jejich popularitě se však bohužel začátkem sedmdesátých let přestaly vyrábět. 

Náš tip: Máte-li rádi limonády zajímavých příchutí, vyzkoušejte třeba tuto okurkovou podle našeho video receptu.