Školní svačiny za socíku? Chleba s ubrouskem a zákaz pití. Pak přišlo mléko pro každého

Chleba s ubrouskem

Jak vypadala velká přestávka, tedy ta svačinová po druhé vyučovací hodině? Ve většině tříd velmi podobně - ostatně stejně jako dnes. Děti, hlavně ty z prvního stupně, vybalily svačiny a v hloučku, ty ukázněnější samostatně ve své lavici, začaly svačit. Většinou měli všichni téměř to samé. Krajíc chleba namazaný a překrojený na polovinu byl obalený papírovým ubrouskem, který se na chleba přilepil a často tak tvořil součást svačiny. Jen ti šťastnější si nosili svačinu v ubrousku látkovém.

Igelitové sáčky rozhodně samozřejmostí nebyly a krabičky, do kterých by se svačina schovala, také ne. A tak chleba nebo rohlík, stejně jako případně i kousek ovoce, cestovaly do školy mezi učebnicemi a často na to také doplatily - a to jak svačina, tak i učebnice a sešity.

Vylej tu vodu!

Zajímavý a z dnešního pohledu nepochopitelný byl na mnoha školách zákaz nošení pití do školy. Dnes samozřejmě víme, jak je pitný režim důležitý a každý v jeho dodržování děti jedině podporuje. Ne tak doba minulá. Troufalci, kteří se odhodlali do školy pití přinést, si dokonce mnohdy koledovali o trest, byl-li nápoj odhalen. Napít se v průběhu hodiny, to už byl opravdu kousek pro ty nejodvážnější rebely.

Na druhou stranu si ale musíme znovu uvědomit, stejně jako u balení svačin, že plastové lahve prakticky nebyly, pokud si ji někdo nepřivezl ze zahraničí, a spoléhat na rozbitné sklo bylo trochu riskantní. Pití se tak dalo poměrně nezpečně nosit jen v lahvích, které používali sportovci, anebo v placatkách. Toho samozřejmě rádi využívali kluci z druhého stupně a připadali si pak mnohem důležitější. Ani to se ale učitelkám nelíbilo a se slovy "Ještě něco poliješ!" přikazovaly vodu z lahví vylít. Umíme si to dnes představit?

Mléko do škol - pro zábavu

Pravým opakem zákazu pití v době vyučování byl příkaz pití v době vyučování. A ano, i toto se dělo, konkrétně ke konci sedmdesátých let minulého století. Šlo o snahu zajistit správnou výživu budoucí generace. Rodiče tak dětem ve škole povinně předpláceli mléko a každý žák potom dostal o velké přestávce čtvrt litru. Jenomže i když záměr byl jistě dobrý, výsledky dobré nebyly.

Zatímco sáčky na svačinu ještě moc rozšířené nebyly, mléko se už v igelitu prodávalo. Co asi tak mohla udělat třída dětí, z nichž každý dostal čtvrtlitrový sáček mléka (nikoliv krabičku, jak bychom si asi dnes představili), jehož růžek měl odstřihnout a obsah spořádaně vypít? Není nic zábavnějšího, než sáček propíchnout kružítkem, zmáčknout a proudem mléka pokropit spolužáky. Vzpomínáte?