Jak se skvěle najíst na Matějské pouti: Za 280 korun dostanete jídlo lepší než v mnoha restauracích

Na pouť za jídlem

Matějskou pouť má většina lidí spojenou s dětstvím, okamžiky plnými radosti, zábavy a štěstí. Kolotoče, střelnice, horská dráha, později zahraniční atrakce, které uměly víc než ty, co jsme znali. Jak ovšem člověk zestárne a navštěvuje tuto akci třeba s vlastními dětmi, hledá i trochu jiné vyžití. Například to gastronomické.

Ze stejného důvodu jsem se na Matějskou vydal i já. Hledat dobré jídlo, které nezruinuje moji peněženku a zároveň zažene hlad, který můžete mít, když se na pouť vypravíte ještě před obědem, nebo na ní strávíte celý den. Překvapivě jsem našel hned několik míst, která mě velmi mile překvapila.

Ostudné prostředí

Smutnou pravdou ovšem je, že putování za občerstvením, popřípadě i za nějakou atrakcí, začíná nejen nepochopitelným vstupným 30 Kč, ale především naprosto nedůstojným prostředím současného pražského Výstaviště. Právě proto, že se spíše podobá staveništi, je s podivem, že musíte zaplatit vstup. Procházení kolem bagrů a dalších strojů, v blátě a špíně, opravdu není ideálním začátkem cesty za jakýmkoli kvalitním zážitkem, třeba gastronomickým.

Když už se vám ovšem podaří se dostat kolem Veletržního paláce a Sportovní haly, objeví se před vámi nostalgický pohled na místo, kde jste v dětství patrně strávili mnoho příjemných chvilek, doprovázených oposlouchanými hláškami o autíčkách, které nemají bourat do ostatních nebo superprodloužených jízdách.

Tradice i moderní hity

Narozdíl od let dávno minulých ovšem neuvidíte pouze pár stánků s párky v rohlíku – kolem 50 Kč, pirohy, langoši, klobásami za 130–150 Kč či hranolkami za 80 Kč, ale objevíte desítky prodejců s různými dobrotami, slanými i sladkými. V areálu třeba najdete dva stánky s churros, španělskou specialitou z odpalovaného těsta za 150 Kč, řecký gyros v tortille za 150 Kč, nechybí ani stále populární bubble tea za 150 Kč, bramborové spirály za stovku nebo bubble wafle za 130–230 korun.

Prim ovšem hrají tradiční pochoutky, na které jsme zvyklí nejen z poutí, ale i dalších akcí. Turecký med za padesát korun, perníky od 80 Kč, ovocné žužu od 60 korun nebo pivíčka za 60 Kč. Smažák seženete za 120 Kč, hamburger za stejnou cenu. 

Langoš, kam se podíváš

Matějská však v podstatě trochu působí jako food fest, zaměřený na langoše, stánků s nimi tady totiž najdete jednoznačně nejvíc. Kromě, některých „všehochuť“ prodejnách, v nichž mají vše od párků po cukrovou vatu, jsou na Výstavišti rozmístěny i stánky specializované pouze na langoše. Od 90 do 150 korun tak můžete ochutnat klasiku s česnekem, kečupem a sýrem nebo třeba speciály se čtyřmi druhy sýra, čedarem, chilli pastou, smetanou, slaninou nebo tatarkou.

Já jsem vsadil hned na ten první, který jsem potkal nedaleko divadla Spirála, tedy na začátku spodní části pouti. Poutač sliboval domácí těsto, na které je vždy dobré se zeptat, abyste nedostali osmažený zmrazený polotovar mdlé chuti. Prodavač skutečně těsto „roztahal“ až přede mnou a dal ho smažit. Za chvilku jsem měl za 120 korun opravdu velký langoš s poctivou dávkou všech ingrediencí. Příjemné překvapení velikostí za rozumnou cenu vystřídalo i nadšení z chuti.

Těsto bylo vláčné a křupavé, kečup nebyl kyselý, jak bývá mnohdy zvykem, protože se volí ta nejlevnější varianta a sýr taky zachutnal. Chybu jsem našel jen jednu a ta byla na mé straně, neměl jsem si tak velkou porci jídla dávat hned na začátku putování za občerstvením, protože langoš se dal sníst tak tak. Celkové hodnocení 10/10.

Domácí klasika za stovku

Jako druhý mě zaujal bramborák za rovnou stovku. Pro někoho možná přemrštěná cena za placku, kterou jsme zvyklí si připravovat doma, ale stejně jako u langoše jsem byl za investici rád. Bramborák byl sice vyšší, na dvou místech lehce nepropečený, ale chuťově se mu nedalo vytknout vůbec nic. Dostatek česneku a křupavost rozhodně daly zapomenout na cenovku. Navíc, prodejce připravoval jídlo čerstvé, což mu také dodává plus body. Celkové hodnocení 8,5/10.

Pomyslnou sladkou tečkou nemohlo být nic jiného něž pouťová klasika - cukrová vata za 60 Kč. Jednalo se o menší porci, která ovšem úplně stačila, protože takový nával sladkosti ocení asi pouze děti. Na druhou stranu, sledovat proces přípravy vaty je velmi zajímavé, takže body za „umělecký dojem“ zvedají celkové hodnocení za 7/10.

Stojí za návštěvu?

Suma sumárum, pokud se chcete dobře najíst za rozumný peníz, určitě návštěvu Matějské pouti doporučuji. S atrakcemi je to slabší, vstupné do areálu jsem nepochopil vůbec, protože za něj dostanete maximálně boty od bláta. Jídlo ale opravdu stojí za to.

Když si pohlídáte, abyste dostávali langoše z domácího těsta, všechny potraviny byly tepelně zpracovány před vašima očima a vyhnete se experimentům, můžete odcházet z Matějské najedení a spokojení. Mě osobně to stálo 280 korun, což je cena, kterou utratíte v průměrné restauraci za horší jídlo, než jsem já ochutnal na slavné pražské pouti.

Na čem si letos pochutnáte na Matějské pouti, zjistíte v naší fotogalerii: 

Fotogalerie - Matějská pouť 2026

Dalších 27 fotek

Ukázat 30 fotografií