Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Šampionka čtvrté řady Peče celá země Eliška Hlaváčová prošla celou soutěží bez výraznějšího zaváhání. Favoritkou se stala hned v úvodu, když dokázala dvakrát vyhrát Pekaře týdne. O tom, jak náročná byla cesta za celkovým vítězstvím, co rozhodovalo, z čeho měla Eliška strach i jaká bude její nejbližší budoucnost, jsme si se sympatickou farmářkou povídali v obsáhlém rozhovoru.

Nenápadná favoritka

Eliška sice nebývala středem pozornosti, vždy však odevzdávala výrobky, které porotci chválili, někdy z nich byli dokonce v úžasu. Jinak by šikovná farmářka také sotva získala třikrát titul „Pekaře týdne“ a nakonec triumfovala i ve finálovém klání

Jak se čerstvá vítězka Peče celá země cítila při jednotlivých výzvách, jak vnímala své soupeře, s kým se nejvíc skamarádila i jak naloží s nabytou slávou, prozradila v rozhovoru pro Toprecepty.cz.

Nevěděla, jak je na tom

Eliško, kdy jste si začala uvědomovat, že byste mohla Peče celá země vyhrát? Bylo to po nějakém hodnocení porotců nebo z vlastního dobrého pocitu?

Do poslední chvíle jsem si vlastně neuvědomovala, že bych mohla vyhrát. Hodnocení poroty pro mě bylo samozřejmě příjemné, ale vzhledem k rozlehlosti stanu jsem v daný moment neslyšela hodnocení ostatních. Takže jsem neměla možnost porovnat, jak si stojím vůči dalším soutěžícím, a proto jsem si nic dopředu nepřipouštěla.

Když šlo o samotné finále, měla jsem spíš smíšené pocity. Hodně se ve mně mísily emoce, protože po dlouhém odloučení jsem už viděla svou rodinu – hlavně partnera a děti – a myšlenkami jsem už byla s nimi doma.

Jako vítězi se to špatně posuzuje, ale co byste vlastně brala jako úspěch, kdyby to nevyšlo?

Pro mě byl vlastně úspěch už samotný fakt, že jsem byla pozvaná na samotný casting, a poté fakt, že jsem se dostala přes první kolo. To už pro mě bylo velké ocenění a potvrzení, že to, co dělám, má smysl. Potom mi šlo hlavně o to každé další kolo zvládnout tak, abych odevzdala výrobek, za který se nemusím stydět, a na výsledku soutěže jsem nelpěla.

Celá soutěž pro mě byla spíš takovou příjemnou, možná i trochu osudovou cestou v životě. Největším vítězstvím je pro mě moje rodina – partner a děti, a naše společná, spokojená cesta životem – a právě s nimi spojuji i svůj největší životní úspěch.

Jak na vaše vítězství zareagovala rodina a nejbližší okolí?

Co se týče reakce rodiny, diváci mohli jejich nadšení vidět i v televizi. Zbytek nejbližší rodiny a okolí se to dozvěděl až po odvysílání, protože kromě lidí, kteří byli přímo u vysílání, nikdo výsledek dopředu nevěděl.

Co se vám teď honí hlavou – otevřít si cukrárnu, mít svoje kurzy, nebo se vrátíte k rodinnému životu na vaší farmě?

Teď aktuálně cítím hlavně potřebu dohnat resty, které mi přinesla účast i samotné vysílání v životě. Primárně je pro mě teď nejdůležitější být s rodinou. S příchodem jara se také těším na vysévání semínek a práci na zahradě, do které zapojuji i své děti. Je to pro nás krásná chvíle, kdy propojujeme rodinu s tím, co nás baví.

Cukrárna ani kurzy pro mě nejsou hlavním cílem. Mám sice určitý cukrářský sen, který bych chtěla jednou propojit s naším životem na farmě a předat lidem něco z našeho způsobu života, ale nerada o svých snech mluvím. 

Tajemství, které se muselo udržet

Natáčelo se v létě, bylo hodně složité o vítězství nikomu neříct?

Jsem člověk, který o věcech, které ještě nejsou, nerad mluví. Myslím, že je lepší, když věci postupně dozrávají a ukazují se spíš činy než slovy. Jediné, co pro mě bylo opravdu podstatné, bylo, aby se širší rodina a nejbližší přátelé dozvěděli o mé účasti těsně před samotným odvysíláním, aby tuto informaci měli přímo ode mě a ne až skrze televizní obrazovky. To pro mě byl důležitý moment. Výsledek se pak dozvěděli až s odvysíláním.

Nastal v soutěži okamžik, kdy jste měla pocit, že byste mohla jít domů?

Upřímně, když se na to podívám zpětně a z hlediska emocí, člověk si během pečení nikdy nemůže být stoprocentně jistý, jak hodnocení dopadne. V soutěži je každý úkol už pod tou tíhou tlaku, stresu a nervozity velmi náročný a vždy může přijít jakýkoliv výsledek. Přesto jsem se snažila odevzdávat výrobky, za které jsem mohla stát, a soustředit se hlavně na to, abych úkol splnila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Měla jste před finále obavy z nějaké výzvy, která by mohla přijít?

Ano, obavy jsem měla hlavně z kreativní výzvy, protože už při ní byla přítomná rodina. Navíc už před samotným zahájením pečení jsme třeba natáčeli příchod na dvakrát, takže jsem se pokaždé s nimi šla vítat a musela se s nimi rozloučit. Pro mě to znamenalo obrovský emoční výkyv – každé to setkání i rozloučení vyvolávalo silné pocity a vhánělo slzy do očí. Myšlenkami jsem byla už spíš u nich než u samotného pečení. Nakonec pro mě tedy největší výzvou nebyla technická stránka, ale zvládnout emoční tlak a udržet soustředění během celého úkolu.

Nesrovnávat se s ostatními

Ve finále jste se utkala s Anežkou a Alenou, myslela jste, že to právě tyto dámy dotáhnou tak daleko?

V průběhu soutěže jsem se snažila nesrovnávat se s ostatními a soustředit se hlavně na vlastní práci. Pro mě bylo podstatné odevzdávat každý úkol tak, abych s ním mohla být vnitřně spokojená, a příliš nepřemýšlet nad tím, kdo se může dostat až do finále.

V čem podle vás byly soupeřky „nebezpečné“ a hrozilo, že by vás mohly překvapit a uzmout si vítězství?

Upřímně jsem nikdy nebyla typem soutěživého člověka a vítězství ani postup do finále pro mě nebyly hlavní motivací. V soutěži pro mě bylo nejdůležitější odevzdat vždy výkon, za kterým si mohu stát, a zůstat věrná tomu, jak peču a tvořím. Prioritou pro mě byla a je rodina, a samotná účast v soutěži pro mě byla spíše velmi příjemným bonusem a krásným vyústěním celé té zkušenosti.

Jak se nyní prezentujete a chcete i nadále třeba na sociálních sítích, které jsou dnes již důležitou součástí práce i pro cukráře a pekaře?

Na svém Instagramu Neobyčejně obyčejná ukazuji, že i z běžného domácího prostředí může vznikat cukrářská tvorba, která má vlastní nápad, osobitý styl a jasný rukopis. Lidé tam mohou sledovat projekty, které stojí na dvou liniích, jež se navzájem prolínají a vlastně vystihují i mě samotnou.

To zní zajímavě, jak jste tvorbu rozdělila?

První linie je kreativní a hravá. Baví mě vytvářet dezerty inspirované různými příběhy nebo postavami, kde nejde jen o samotný dort, ale o celkovou stylizaci. Velkou roli u mě hraje také líčení a outfity, protože díky nim se můžu do dané postavy opravdu vcítit a vytvořit kompletní atmosféru. Tak vznikly třeba projekty inspirované Hunger Games s hořícími šaty nebo trosečník s ikonickým Wilsonem.

Druhá linie je naopak velmi blízká našemu každodennímu životu na farmě a tradici. Ráda se vracím k receptům našich babiček – k poctivým vdolkům, taženému závinu nebo klasickým buchtám.

Právě propojení těchto dvou světů – výrazné kreativní stylizace a obyčejné domácí tradice – tvoří základ mé tvorby a můj osobní koncept, se kterým pracuji dlouhodobě. Může působit kontrastně, ale přesně to vystihuje můj styl i způsob, jakým o cukrařině přemýšlím. Diváci se navíc mohou těšit i na další projekty – například na moje zpracování hororové postavy Annabelle apod.

Cenné rady porotců

Jaké nejlepší rady jste dostala od Míši Landové a Josefa Maršálka?

Od porotců jsem si odnesla několik cenných rad. Pro mě byla nejdůležitější myšlenka, že je potřeba zůstat věrná svému stylu a zároveň se neustále snažit posouvat a pracovat na detailech. Současně se v každém díle objevovaly drobné rady, které si člověk může vzít i do běžného denního pečení – takové praktické postřehy, které pomáhají postupně zlepšovat práci a víc si uvědomovat detaily.

Už je konec, po čem ze soutěže se vám bude nejvíc stýskat?

Nejvíc se mi bude stýskat po celkové atmosféře soutěže Peče celá země a zároveň bych chtěla vyjádřit obrovské poděkování celému týmu, který za pořadem stojí. Za každým obrazem, který diváci vidí, je skrytá práce mnoha lidí – celého štábu a všech profesí, které se podílejí na tom, aby mohl takový pořad vzniknout. Je úžasné vidět, kolik energie, času, pozitivní nálady a úsilí do toho každý vložil.

Díky nim má národ možnost po určitou dobu žít tímto pořadem a my, soutěžící, si odnášíme nádherné vzpomínky i jedinečnou zkušenost nahlédnout do zákulisí a být součástí takového krásného projektu. Před všemi, kteří se na jeho tvorbě podíleli, opravdu hluboce smekám.

Jak vypadala Eliščina cesta soutěží Peče celá země, zjistíte v naší fotogalerii:

Fotogalerie - Eliška Hlaváčová - účastnice 4. řady Peče celá země

Ukázat 27 fotografií

 

Čtvrtá řada Peče celá země

Peče celá země 2026 je už čtvrtou řadou oblíbeného soutěžního pořadu, který Česká televize zařadila do svého programu na začátku roku 2026.

Porotci, soutěžící a moderátoři Peče celá země 2026

Celkem v deseti soutěžních kolech poměří své pekařské schopnosti dvanáct účastníků. Čtvrtá řada Peče celá země nabídne souboj prodavačky, ortodontisty, studenta i operní pěvkyně.  Jejich výkony hodnotí dva porotci – pekař a cukrář Josef Maršálek a cukrářka Michaela Landová. Moderování se chopili herci Tereza Bebarová a Václav Kopta.

Recepty k tomuto článku

]