Encyklopedie salátů: Jak se liší ledový salát od římského a jak si nejlépe vychutnat čekanku

Zelené listy nejen do salátů

Listové saláty patří k nejstarším a rovněž k nejoblíbenějším druhům zeleniny. Již naši dávní předkové si pochutnávali na různých lístcích, které našli někde v přírodě. Ještě před pár lety byl u nás k sehnání obvykle jen ten nejobyčejnější hlávkový, nyní si můžete vybírat z mnoha druhů a běžně je seženete i v obchodech a nejste odkázání jen na to, co si vypěstujete na zahrádce. Listy můžete doplnit jiné druhy zeleniny, ale v salátovém pokrmu si klidně vystačí i samy. Navíc jsou i hezkou ozdobou mnoha pokrmů. Nejlepší jsou čerstvé lístky, které po rozlomení krásně křupnou. Ze stejného důvodu používejte ze salátu spíš vnitřní křehké listy, ty venkovní povadlé raději vyhoďte. Čerstvé lístky navíc obsahují mnohem víc živin. A ještě jednou předností se mohou saláty pochlubit – díky vysokému obsahu vody v listech jsou dokonalou dietní potravinou.

Hlávkový salát

Tento salát u nás paří k nejoblíbenějším a donedávna byl i jediným, který se u nás dal sehnat. Jde o jeden z prvních jarních salátů, má však i svou letní a podzimní odrůdu. V kombinaci se sladkokyselou zálivkou, která se na Moravě ještě vylepšuje špekem, je přímo vynikající. I když jej známe jako hlávkový salát, oficiální název zeleniny zní locika setá nebo salátová, jíž je rovněž mnoho odrůd. Nejznámější je zelený salát s hladkými listy, oblíbeným druhem je třeba salát dubáček, který existuje i v červené verzi. Hlávkový salát má jemnou, lehce nasládlou a trochu nevýraznou chuť, která vylepší právě nakyslá zálivka.

Ledový salát

Když se u nás objevil ledový salát, ten klasický hlávkový téměř zastínil. Mnohé si získal svou křupavostí a křehkostí, díky nimž se hodí nejen do salátů, ale třeba i do hamburgerů nebo sendvičů. Pro svůj kulatý tvar trochu připomíná hlávky zelí, i jeho listy jsou tužší a víc drží u sebe. Jeho předností je, že vydrží čerstvý nejdéle ze všech salátů. V lednici jej můžete uchovávat i déle než týden. I on je jednou z odrůd lociky seté, název získal podle skelně lesklého povrchu listů, které působí, jako by byl salát zkřehlý mrazem.

Římský salát

I římský salát je jednou z odrůd lociky seté a tedy i příbuzný ledového a hlávkového salátu. Na rozdíl od nich má však podlouhlý tvar. Listy jsou také tužší, což salátu zajišťuje delší trvanlivost. Vnější listy jsou tmavé, uvnitř salátu se pak ukrývá žluté srdíčko. Vnější listy bývají lehce nahořklé, vnitřní jsou krásně křupavé a mají lehce nasládlou chuť. Salát je populární hlavně v Itálii a je nejdůležitější surovinou pro přípravu salátu Caesar – ten pravý musí být jen s římským salátem. Jeho menší verzí je salát Little Gem, který v překladu znamená malý drahokam. Díky malým listům se hezky vyjímá jako dekorace na talíři, výborně pasuje i do sendvičů.

Lollo rosso, lollo biondo

Načechrané saláty jsou vlastně jen variantou hlávkového salátu, oblíbené jsou však pro svou křupavost, šťavnatost a také kadeřavý tvar listů. Verze lollo biondo je klasická zelená, lollo rosso zase červená. Často se proto kombinují a jsou pak krásnou ozdobou různých salátových mís. Zelená verze je jemnější, ta červená má trochu nahořklou, lehce oříškovou příchuť.

Polníček

Předností malých lístků polníčku je, že si jej můžete užívat i v zimních měsících, je totiž odolný mrazům. Celý název rostliny je kozlíček polní neboli kozlíček polníček. Konzumují se z ní drobné lístky, pokud jej ale koupíte s kořeny, vydrží vám v lednici delší dobu. Polníček má lehce nahořklou ořechovou chuť, která dobře vynikne v kombinaci s dýňovým olejem. Nejvíc aromatické jsou nejmenší lístky. Často se používá na ozdobu pravého vídeňského salátu.

Rukola

Podlouhlé listy rukoly vám trochu připomenou pampelišku, rukola má ale výjimečnou trochu nahořklou a hlavně lehce pikantní štiplavou chuť. Rukola je oblíbená hlavně v italské kuchyni, používá se nejen do salátů (nejlepší je v kombinaci s rajčaty a balzamikovým octem), ale i do těstovin nebo se jí zdobí pizza. Je možné ji i orestovat. Někdy se zaměňuje s roketou. I když mají obě rostliny stejnou chuť a patří do čeledi brukvovitých, jde o odlišné druhy. Rukolu u nás spíš seženete v obchodech, na zahrádkách lidé pěstují hlavně roketu.  

Čekanka listová

Bílé čekankové puky jsou populární ingrediencí ve francouzské kuchyni, u nás čekance teprve přicházíme na chuť. I čekanka je jedním z mála salátů, které si můžete užívat i v zimě a na jaře. Její listy jsou krásně křehké a výborně se hodí do salátu se zálivkou z octa a hořčice nebo s jogurtovým dresinkem. Často se v salátech kombinuje s jablkem. Některým vadí její nahořklá chuť, nejvíc hořké jsou však její košťály, proto se z listů vyřezávají. Hořkosti se zbavíte, když listy posolíte a necháte krátce tzv. vypotit. Hořkost zmírňuje i tepelná úprava. Čekankové puky se často půlí, plní sýrem a pak zapékají se smetanovou omáčkou.

Červená salátová čekanka

Tato červená čekanka je příbuznou té bílé, vypadá ale úplně jinak a svým tvarem spíš připomíná červené zelí. I ona vyniká nahořklou chutí, není ale tak výrazná jako u bílé čekanky. Proto se červená čekanka, známá též pod názvem radicchio, upravuje převážně zasyrova do salátů.

Čekanka štěrbák

Zelené kadeřavé listy tohoto salátu možná spíš zaměníte se salátem lollo biondo, jde rovněž ale o druh čekanky. Rostlina je známá rovněž jako štěrbák zahradní, často je označována jako endivie nebo  se jí říká salát frisée. Salát je specifický svým žlutým středem a zelenými listy na okrajích. Stejně jako čekanka má lehce nahořklou chuť, používá se hlavně do salátů, které výborně oživí svou svěží chutí. Výhodou je, že jde o podzimní salát, který si můžete užívat od září až do listopadu.

Fotogalerie - Encyklopedie listových salátů: Jak se liší ledový salát od římského a jak si nejlépe vychutnat čekanku?

Dalších 7 fotek

Ukázat 10 fotografií