Nechtěnými „hity“ jídelníčku během první světové války byly tuřín, krmná řepa a polévka z vrány, chleba byl na příděl

Prázdné obchody 

Ráda jsem poslouchala dědu, když mi vyprávěl o svém dětství, i když jsem si to vůbec nedokázala představit. Narodil se v roce 1910 a období od čtyř do osmi let prožil v docela těžkých podmínkách. V roce 1914 vypukla první světová válka a jeho maminka, moje prababička, zůstala sama s třemi malými syny. Praděda musel narukovat a bojovat za rakousko-uherskou monarchii.

V obchodech skoro nic nebylo a na venkově se tak rodiny musely spoléhat na vlastní chov hospodářských zvířat a na to, co vypěstují. A to nebylo zase až tak jednoduché. Takové prasátko nebo koza v chlívku potřebovali nakrmit, pro drůbež bylo nutné mít dostatek zrní. Pole nebo větší zahradu, kde by se mohlo pěstovat například obilí, neměl každý.  

Čtyři krajíčky chleba na den

Nedostatek a špatnou distribuci základních potřeb měl vyřešit přídělový systém. Ten rakouská vláda zavedla v roce 1915 a platil ještě v době, kdy byla vyhlášena Československá republika, která ho zrušila až roku 1921.

Žádná sláva to ale nebyla. Například 210 g chleba na den, to byly 4 krajíčky. Lidé, kteří vykonávali těžkou práci, měli nárok na 336 g chleba na den. Jedna věc ale byly lístky, druhou pak skutečná zásoba v obchodech.

Přídělový systém vůbec nic nevyřešil

Přídělový systém nedostatek jídla nevyřešil. Potraviny stejně nebyly k dostání a příděl se postupně snižoval, na konci války i na polovinu. Hodně se tak nakupovalo nebo směňovalo na černém trhu, kde ovšem byly tak vysoké ceny, že si je málokdo mohl dovolit.

Kromě lístků na chleba a mouku (240 g na den) postupně přibývaly další lísky, tedy jak se tehdy říkalo, cukřenky, sádlenky a máslenky či kávenky. Na příděl bylo samozřejmě maso, brambory nebo vajíčka.

Tuřín a krmná řepa

Lidé trpěli podvýživou a výjimkou nebyly ani případy úmrtí z hladu. Před hladem rodiny často zachránila jídla připravovaná z tuřínu a krmné řepy, která se většinou po večerech tajně sbírala na polích. Zatímco dneska se o tuřínu hovoří jako o superpotravině, v první dekádě minulého století šlo doslova o z nouze cnost. 

Ze zeleniny, která chutí připomíná kombinaci ředkvičky a kedlubny, se vařily polévky zahuštěné kroupami. Tuřín se připravoval dušený s bylinkami, pekly se z něj placky a zapékal se s další zeleninou nebo s bramborami.

Tuřín se také míchal s koňskou krví nebo se používal nakrájený na proužky místo zelí.

Vrány jako luxusní pochoutka

Zpestřením válečného jídelníčku byly vrány a havrani. Vrány přece jen ale byly větší (cca kolem 600 g), tak byly i žádanější. Polévka z vran nahrazovala hovězí nebo slepičí vývar. Kromě vydatné polévky bylo z vrány i maso. Sice bylo trochu tužší, ale chutí i tmavou barvou víc připomínalo zvěřinu než drůbež.

Začátek dvacátých let a rozvoj ekonomiky první republiky umožnil zrušit přídělový systém. Nedá se říct, že byl život ideální, ale lidem se rozhodně žilo lépe než v posledních letech rakouskouherské monarchie. To už je ale na jiné vyprávění.

Náš tip: Výbornou polévku si můžete připravit z červené řepy podle našeho videoreceptu.

Zdroje informací:

vysocina.rozhlas.cz: V dubnu 1915 zavedli nevídanou novinku: přídělové lístky na chleba a mouku

plus.rozhlas.cz: Jídelníček dělníků za 1. světové války? Bez masa, brambor a mouky, popisuje historik

dotyk.cz: Jaký byl jídelníček Čechů za první světové války?