Svatební hostina Elišky Přemyslovny: Podávala se paštika ve tvaru středověkého hradu, sladká kaše i zvláštně vařená slepice

Když se vdává princezna z rodu Přemyslovců

Připomeňme si, že Eliška Přemyslovna byla dcerou krále Václava II. a  sestrou posledního Přemyslovce na našem trůně, Václava III. Zjednodušeně řečeno se stala důležitou figurkou v mocenské v šachové partii a ve svých osmnácti letech byla provdána za teprve čtrnáctiletého Jana Lucemburského.

Svatba budoucích rodičů Karla VI. se uskutečnila 1. září 1310 v německém Špýru a následovala již zmíněná typicky bohatá středověká hostina, jaká byla v královských a šlechtických kruzích zvykem.

A protože ženich byl synem římského krále, bylo žádoucí, aby svatební hostina byla doslova nejlepší z nejlepších. To se povedlo. Tehdejší kronikář a autor Zbraslavské kroniky Petr Žitavský, který se svatby zúčastnil, v kronice zaznamenal, že hostina byla „....bohatá a okázalá, jakou od dávných dob na dvoře římských krá­lů nebylo vidět“. 

Pečeně a nápadité paštiky

A co svatebčané a jejich hosté mohli ochutnat? Výběr menu byl ovlivněn původem ženicha – po otci lucemburským a po matce francouzským. Samozřejmě se podávaly především různé masové pe­čeně a pokrmy z ryb. Nechyběly ani huspeniny a paštiky, ty se aranžovaly do různých tvarů, například vypadaly jako středověký hrad.

Kuchaři si dali záležet i kaších, a to nejen chuťově, ale i vizuálně. Přidáním například šípků nebo lesních plodů měly různé barvy. Pro chuť se doplňovaly jablky, hruškami švestkami, třešněmi, ořechy a rozinkami. Jak bylo zvykem ve Francii, nechyběl dostatek čerstvé zeleniny a ovoce. 

Jídlo na plodnost a „pro oči“

Novomanželé ochutnali také pokrmy, které tradičně připravovaly údajně na podporu plodnosti. Šlo například o kaši z krupice slazenou medem. Zrnka krupice měla symbolizovat hojnost dětí a med se zase ve středověku považoval za afrodisiakum.

Součástí svatební tabule byly také tzv. „šauesen“, tedy jídla „pro oči“, nápadité dekorace na stůl. Ty se totiž různě malovaly a zdobily, a to i zlatem. A tak na stole „seděl“ pečený páv i s korunkou a ozdobným ocasem.

Zajímavé je, že před pečením se ocas a hlava dobře obalily plátnem a pomazaly řídkým těstíčkem, aby se tyto části nepoškodily žárem. Pak jen stačilo plátno s připečeným těstíčkem odstranit.

Slepice neměla chybět

Další variantou byla slepice, která se stáhla z kůže a ta se vyplnila směsí masa, vajec, krájených mandlí, vajec a různého koření. Takto upravená slepice se vcelku uvařila v hovězí polévce, pak se ne­chala ztuhnout a servírovala se celá, „usazená“ do nádoby s hustou polévkou. A protože slepice se považovala také za symbol plodnosti, byla dekorací i důležitou položkou jídelníčku.

Kdo se na přípravě hostiny podílel?

Možná stojí za to připomenout, že svatba musela být náročná i z hlediska logistiky. Vždyť bez dnešních technických a technologických vymožeností, například bez možnosti uchovávat potraviny delší dobu v chladu, musely být všechny činnosti dokonale zorganizovány. Kromě kuchařů se tak na bezchybné přípravě a servírování pokrmů podíleli i další profese.

Namátkou jmenujme „huntýry“, kteří prodávali maso, a „drobníky“, kteří pro změnu obchodovali s vnitřnostmi. Dodavatelé ovoce a zeleniny se nazývali podle toho, co dovávali. Proto byli potřeba zelníci“, „cibuláři“, „melouníci“ nebo „dýňaři“. Pečivo pekli „caletníci“ a perník „pernáři“.

A jak už bylo řečeno, velkolepá svatba nebyla zárukou šťastného života. Ačkoli formálně spolu manželé byli dvacet let, do Eliščiny smrti, ve skutečnosti jejich dlouhodobé spory přerostly v hlubokou nenávist. Posledních pět let Eliščina života se už zřejmě nesetkali.

Náš tip: Pikantní grilovaná krkovička podle našeho videoreceptu by neudělala ostudu ani na středověké královské svatební hostině.

Zdroje informací:

Zbraslavská kronika Chronicon aulae regiae, Praha 1976

vyzivaspol.cz: Svatební hostina Elišky Přemyslovny

cnb.cz: 700. výročí sňatku Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou