Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Retro okénko: Luxusní bonboniéry jako Orient dezert či Maryša stávaly kolem 40 Kčs a mívaly tři patra
Zdroj: se souhlasem Retro muzea Brno

Znáte někoho, koho by nepotěšila bonboniéra? Snad jedině zapřisáhlé odpůrce sladkostí. Dřív byla oblíbeným dárkem pro všechny příležitosti i tradičním úplatkem. Nejlákavější byly ty s více druhy bonbonů, jako byl třeba Orient dezert. Jen vybrat si ten správný bonbon pak nebylo úplně snadné...

Bonboniéra - oblíbený dárek

Bonboniéry byly za socialismu dobrotou vyhrazenou pro výjimečné chvíle. Byly oblíbeným dárkem k MDŽ neboli Mezinárodnímu dni žen, kupovaly se pro soudružky učitelky do školy, podpláceli se jimi lékaři i paní na úřadech.

Taková bonboniéra byla vždy sázkou na jistotu a udělala radost každému milovníkovi čokolády. A pokud obdarovaný o sladkosti nestál, mohl ji ještě nevybalenou předat dál.  

Krabičky se nevyhazovaly

Za socialismu bývaly bonboniéry vzácnějším zbožím. Prodávaly se třeba v prodejnách s výběrovými potravinami ESO, v obchodech s dárkovým zbožím (především dárkovými koši) nebo v cukrárnách. Obvykle vám je tam paní prodavačky zabalily do papíru a rovnou i ozdobně obvázaly mašlí. I obaly samotných bonboniér byly ovšem luxusní, zdobily je různé obrázky květin a podobně a původně dokonce i zlatá ražba.

A protože jinak byla o ozdobné krabičky nouze, nechávali si lidé ty od bonboniér, které jim pak sloužily jako úložiště třeba na šicí potřeby nebo na různé poklady, jako třeba fotografie, dopisy, pastelky či jiné drobnosti. Třeba Romana ve skupině Retro – jak se nám dobře žilo napsala: „Babička v ní pak měla štrasové a perlové náhrdelníky, co nosila na plesy. Samozřejmě bižu. Ale pro mne tenkrát úplný poklad.“ 

Nejlepší byly dvoupatrové

Bonboniér bývala v předrevolučních časech celá řada. Dělaly se jak jednodruhové, mezi nimiž vynikala třeba ta s nugátovými bonbony, rumovými pralinkami nebo Maraska s višňovou alkoholovou náplní.

Ještě více oblíbené ovšem byly bonboniéry s více druhy bonbonů, z nichž si každý vybral svého favorita. Předností těchto bonboniér bylo, že byly často dvoupatrové a vážily od 300 g do 500 g. Vyšší byla i jejich cena, a to od cca od 40 do 70 Kč.

Lidka, Maryša, Diana

Takové už pak byly opravdu hodnotným dárkem. K těm nejznámějším patřil Orient dezert, jenž se vyrábí do současnosti. Stejně tak populární byla i Diana, Lidka nebo Maryša. Hlavně Maryša byla považována za luxusnější bonboniéru už kvůli své krabici.

Někteří si možná pamatují tu bílou s reliéfem brněnského kostela na Petrově. Třeba Marcela ve FB skupině Retro – vzpomínky na dětství ale vzpomíná nejvíc na Dianu: „Vynikající bonboniéra, patřila k těm luxusním a bonbony byly opravdu kvalitní, mnoho různých druhů s chutnými náplněmi...“

Různé druhy bonbonů

Krabice se sladkými poklady se vyráběly v různých čokoládovnách, třeba Orient dezert pocházel ze závodu Zora v Olomouci, Maryša zase z Továrny Maryša v Rohatci u Hodonína a Diana ze Severočeských čokoládoven v Děčíně. Tyto luxusní bonboniéry se skládaly z čokoládových bonbonů mnoha příchutí. Jen problém byl v tom, že popisky bonbonů bývaly ze spodní strany krabice.

Možná si pamatujete to dilema, zda bonboniéru otočit a zapamatovat si příchutě a nebo přendat vnitřní blister do víka. K tradičním bonbonům v bonboniérách patřil nugát, lanýž, bonbony s čokoládovým nebo pařížským či kávovým krémem, karamelem nebo s mandlí uvnitř.

„Ten nugát z Maryši neměl konkurenci... téměř v každé rohatecké rodině vám ho ke kafíčku nabízeli…“ vzpomíná třeba ve facebookové skupině Retro Československo pamětník Jaroslav. Někteří dávali přednost ovocnějším bonbonům s jahodovým fondánem nebo s pomerančovým marcipánem, jiní zase naprosto milovali mandlové či ořechové hrudky. Ideální stav tak byl, když se jednotliví členové rodiny doplňovali a každý měl rád něco jiného. 

Náš tip: Pokud milujete čokoládu, připravte si třeba tento nepečený čokoládový koláč podle našeho videoreceptu

Recepty k tomuto článku