Štědrovečerní zvyky: Odvážným odhalí budoucnost, oplatky zajistí rodinnou pohodu a zdraví jedna běžná surovina

Štědrý večer nastává

Zatímco v anglosaském světě se narození Ježíše slaví 25. prosince ráno, my slavíme už 24. prosince večer podle dávného pojetí času, kdy den nezačínal úsvitem, ale soumrakem. S první večerní hvězdou se věřící začínají modlit a připravovat na příchod Ježíše Krista. Toto bdění v modlitbách se nazývá vigilie a uzavírá je půlnoční mše, kterou začínají Vánoce a končí adventní půst.

Přesný den narození Ježíše Krista zavedl až papež Julius I. ve 4. století. Teorie, proč určil zrovna 25. prosince, se různí. Některé spojují toto datum se starořímskými Saturnáliemi oslavujícími plodnost a život, jiné s pohanskými oslavami slunovratu, další s římským svátkem světla. Ať tak či onak, jistá podobnost s tehdejšími způsoby slavení se dochovala i v našich obyčejích.

Kdo uvidí zlaté prase

V české lidové tradici patří Štědrý večer k nejdůležitějším dnům v roce. V dobách předindustriálních s vysokou mírou závislosti na přírodě byl vnímán jako magický čas, kdy se prolíná svět lidí a nadpřirozených sil, a proto je třeba se snažit si je naklonit. Vázalo se proto k němu množství zvyků, pověr i pevných pravidel, které měly zajistit zdraví, dostatek, soudržnost rodiny a ochranu hospodářství v nadcházejícím roce.

Základem adventu byl půst, který vyvrcholil půlnoční mší. Štědrý den byl posledním postním dnem, který bývá považován za nejpřísnější. Ten, kdo vydrží nejíst až do večeře, prý uvidí zlaté prasátko – symbol hojnosti a štěstí. Přísný půst byl symbolem odříkání, pohroužení se do sebe a zároveň připravoval tělo i mysl na slavnostní večeři. Odlišoval všední od svátečního.

Štědrovečerní stůl

Štědrovečerní tabule se prostírala slavnostně, i v těch nejchudších rodinách se na stole objevil ubrus. Pod něj se vkládaly šupiny, mince nebo obilí s přáním hojnosti a dostatku. Snopy obilí často svazovaly nohy stolu, nebo místo nich posloužil řetěz, který měl zajistit rodinnou soudržnost.  

Stůl se prostíral vždy pro sudý počet osob, aby nikoho v příštím roce nečekala smrt. Pokud měla rodina lichý počet členů, pozvala buď někoho bez příbuzných, nebo si půjčila strýčka od sousedů. Od stolu se během večeře nevstávalo, aby rodina zůstala pohromadě. Proto se všechna jídla nanosila na stůl a pak se postupně jedla. Dnes nám pomůže udržet všechny chody v teple polévková mísa, ohřívací deska nebo nahřáté talíře.

Na začátku večeře po společné modlitbě rozdával otec všem členům rodiny oplatky s medem nebo krajíce chleba z jednoho pecnu potřené česnekem, aby všichni zůstali zdraví a vždy našli cestu domů. Poté už se zasedlo ke štědrovečerní večeři, která se tradičně skládala ze sedmi, devíti či dvanácti chodů symbolizující jednotlivá přání – čočka, hrách, jáhly a obilí představovaly hojnost a bohatství, kynuté pečivo plodnost, ryba život, jablko zdraví a soudržnost rodiny. Zelí chránilo před zimnicí, červená řepa před úplavicí a jalovec před morem.

Hravé předpovídání budoucnosti

Štědrý večer představoval magický čas, kdy lze nahlédnout do budoucnosti. A ta vhodná chvíle přišla právě po štědrovečerní večeři před odchodem na půlnoční mši.

Zdraví značila hvězdička v rozkrojeném jablku. Kdo však uviděl křížek, toho čekala smrt nebo jiné neštěstí. Pojistit si to však mohl za ranního rozbřesku. Kdo se omyje ranní rosou, ve studánce nebo ve sněhu, bude zdráv celý rok. Ve džberu se pouštěly skořápky se svíčkami. Komu přeplula celou hladinu, došel daleko, kdo se točil u kraje, zůstal doma. Kdo se potopil, měl by být v nadcházejícím roce obzvlášť obezřetný.

Vdavekchtivé dívky mohou usuzovat na změnu svého stavu různými způsoby. Pokud jim na Štědrý den vykvete třešňová větvička ve váze, vdají se. Pokud zády ke dveřím hodí za sebe botou a ta bude směřovat špičkou ven, také mohou pomýšlet na svatbu. Zůstane-li stát patou ke dveřím, i dívka zůstane doma. Jméno snoubence prozradí slupka od jablka. Podaří-li se dívce oloupat ji v celku, má ji hodit za sebe a z jejího tvaru poznat písmeno, na které začíná jméno milého. Povolání budoucího muže či ženy či první písmeno jeho jména napovídaly i tvary vylité z olova. To odhalovalo i možné povolání, odchod do ciziny nebo jiné životní události. Stačí mít jen velkou fantazii.

Mnohé z těchto zvyků dnes vnímáme spíše jako milou tradici než magický rituál, ale kdo by to chtěl pokoušet. 

Náš tip: Jedním z tradičních štědrovečerních pokrmů je i čočková polévka, uvařit si ji můžete podle našeho videoreceptu.

Zdroje:

Marie B. Svobodová: České Vánoce v kuchyni. Staročeské vánoční zvyky a pokrmy, Čeněk Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidu českého,
Dušan Holý: Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 
Televizní pořad Herbář a projekt Retrovaření,
NationalGeographic.cz.