RADY PRO ZDRAVÍ

Eliza: netvrdím, že mám vždy pravdu a netvrdím, že ty nemáš v ničem pravdu, ano v lecčems určo máš. Myslím, že by to pro psanou diskuzi stačilo, ono se nikdy nepovede na klávesnici to napsat tak, aby to bylo dostatečně jasný, jako kdyby se diskutovalo z očí do očí, to víš sama dobře. Člověk se nevyjádří písemně přesně, nereaguje ihned a už se to blbě pochopí. Ano minulý režim uspokojoval mé potřeby ohledně zdraví stoprocentně. Myslíš, že byla prdel jezdit každoročně na půl roku do Košumberku? Chodit doma zbylého půl roku v sádrovým korzetu? Fakt si myslíš, že mi bylo dobře? Dnes, pokud prachy nemáš, se na tebe jednoduše dr.vykašlou.
Ovšem nikde jsem netvrdila, že režim byl stoprocentně správný. A dnes? Samá zlodějina, pro seniory a invalidy nejsou prachy. Nakonec i mladí se musej otáčet, pokud nemají za zády silně zabezpečené rodiče.
Smsky neuznávám, uznávám vztah lidí z očí do očí. Internet je jen anonymita, která nepotvrdí, jaký člověk ve skutečnosti je. Ale pomáhá aspoň v orientaci. Díky internetu jsem se seznámila osobně s mnoha lidičkami, kteří mi prostě seděj a je mi s nimi osobně prima. Takhle na dálku anonymně se diskutuje blbě. Nikdy neřekneš úplně doslova, jak to cítíš, hádat se nechci. prožila jsem si toho v životě hodně a i nyní prožívám. Nikomu to nepřeju. Ano, cítím se zdravotně postiženými, obdivuju lidi, kteří se starají o postižené lidčky a mám k nim úctu. Neposílám SMS-ky, starám se osobně a je mi dobře, když vidím 50-letého invalidu, duševně i fyzicky postiženého, jak se usměje a obejme mě.
Tak toho necháme, , fakt proti tobě nic nemám a ty to víš, jsi prima holka., jen holt máme odlišné názory no a to tu nevyřešíme

Hosta: No jistě, stále to bude jen o diskutování se mnou... Takže tady se vlastní názor neuznává, hlavně že to vím. Ale důvod k omluvě? To, mamko Ivanky, nemůžeš myslet vážně - až mě zamrazilo, že Tebe prý zamrazilo...
Špagetka je na topreceptech zřejmě výraznou autoritou, ale nemusí mít vždy pravdu. Tady konkrétně obhajuje minulý režim proto, že uspokojoval její soukromé potřeby. Ta prezentovaná empatie a sociální cítění s ostatními potřebnými jsou podmíněné hlavně vlastními výhodami. A to neuznávám, promiň.
Raději žiju ve společnosti, kde fungují adresované sms a veřejná čísla účtů na pomoc potřebným a kde při každé výplatě vymýšlíme, kam ten svůj skromný dílek poslat, a věříme, že jsme ho zaslali na správné místo...

Lukáš: za výrok, který ti připadá xenofobní, se omouvám, měla jsem na mysli ne národy, ale demokracie jako takové, vzniklé různým, leckdy nepříliš objektivitu odrážejícím volebním způsobem a korupcí při volbách, omlouvám se, špatně jsem se v rychlosti vyjádřila - ale to je opravdu téma, které sem nepatří.
Asi sem nepatří celá tato diskuse, vzniklá na základě Yanullčiného doporučení přečíst si povídání o konkrétní nekvalitě potravin a Eliziny reakce, že to jsou jen demagogické žvásty a že se jí při slově socialismus zvedá žaludek. Můj názor nebyl zdaleka žádným nostalgickým vzpomínáním na doby minulé, fakta, která jsem psala jsou dost obecně známá a kdo má zájem, může se s nimi na internetu seznámit - pokud tedy chce. Jistě i tehdy bylo leckteré jídlo nekvalitní, jistě nebyl takový výběr, ale úrovně, jaká je nyní to určitě nedosahovalo. Je to téma, které se zdaleka netýká jen seniorů, velkou možnost výběru nemají mnohé nízkopříjmové rodiny především v oblastech s vysokou nezaměstnaností.
Elizo, měla jsem také to štěstí, že jsem se celý život pohybovala v intelektuálním prostředí lidí, kteří měli vlastní názor na vše a dokázali posoudit, co je a není pro ně dobré. Naivně jsem se domnívala, že je to tak všude. Ale průměr národa je o něčem jiném, o čemž jsem se dokonale přesvědčila, když jsem před cca šesti lety odešla definitivně z Prahy na malinkou vesnici, která nemá ani svůj obecní úřad. Pokud se starší lidé, kteří nevlastní auto, dostanou autobusem - jede-li - do nějakého marketu, kupují podle svých informací a ceny.
Tady lidé snadno podléhají reklamám, letákům, neseriozním nabídkám a neznám v okolí nikoho nad 50 let, kdo by se snažil hledat informace jinde než v Blesku. Další generace i zde je na tom díkybohu lépe a proto se zas vracím na začátek, kdy i takovéto pro tebe "demagogické" povídání o potravinách považuji jedině za přínosné.
To, co jsi napsala ve 21:03:19 jsi doufám nemyslela vůči Špagetce vážně a myslím, že jí dlužíš omluvu. Až mě z toho zamrazilo.

Myslela jsem si, že je to každému jasné, ale zřejmě ne...
V minulém režimu jsme si opravdu nemohli přečíst žádné zprávy odhalující, kolik si nakradli soudruzi Štrougal, Chňoupek, Husák, Kapek, Mohoryta, Bilak a další. Média byla řízená z jednoho centra, ÚV KSČ. Všechno, co se dostalo mezi prostý lid, procházelo přísným schvalovacím řízením a podléhalo chapadlům zmíněného orgánu. Pracovala jsem v letech 1988-90 v Krátkém filmu Praha (jenom jako asistentka, ale i my jsme byly u tzv. schvalovaček). Do kin se nedostalo nic, co by se nelíbilo na vyšších místech - a šlo často o jednotlivá slova či záběry). Stejně tomu bylo v televizi a v redakcích periodických tiskovin i neperiodických publikací. Měli bychom si dnes uvědomit, že informace, které můžeme čerpat z internetu, nemusí být vždy zaručené, zvláště pokud se týkají exkluzivních podmínek socialistické výroby, hospodaření a trhu. Kdybyste například znali týdeníky a dokumenty Die deutsche Wochenschau z Protektorátu, zřejmě byste nabyli dojmu, že nikde v Evropě nemohlo být tou dobou lépe. Média zkrátka ovlivňují názor obyčejných lidí víc, než je zdrávo.
No a jak to bylo dál se zmíněnými soudruhy... měli peníze, měli potomky a potomci další potomky, měli přivdané a přiženěné osoby, další příbuzné a loajální kámoše, kamarádíčky a přisluhovače - no a ti všichni po převratu zůstali skryti i se svými nahromaděnými prostředky, za které mohli skupovat bývalé státní podniky a nebo vůbec výhodně podnikat na takové úrovni, o které se nám, obyčejným, ani nezdá.
Kdo měl po 1989 možnosti velkého podnikání? Jen ten, kdo si nakradl předtím. Ostatním, dříve bohatým, kterým byl jejich majetek po 1948 ukraden, se satisfakce dostávalo pomalu, museli o ni žádat a vyčekat si ji. Nevím to jistě, ale možná, že se tou dobou už okolo rozkrádalo...Holt když je lůza u moci, neodejde s prázdnou. Myslím, že bychom jim dnes - po tolika letech - měli přestat věřit. Aby se nám to nakonec ještě nevymstilo.

Lukáš:

Mě fascinuje to používání my, lidé apod. v demagogických vyjádřeních hosty, které navíc nejsou ničím podložené.
Ale nejvíce mě dostal její xenofobní výrok-
"Přitom mnohem méně kvalitním západním „demokratickým“ národům je vštěpováno vlastenectví."
Prosím, kdo určuje ty více a méně kvalitní národy??Vy?Tací tu už byli a smrděli na sto honů hnědými košilemi.

A my jsme se ségrou jako děti sedávaly na břehu Otavy pod píseckou Křižíkovou elektrárnou a hádaly, jaká barva z té trubky poteče teď... V Jitexu totiž barvili textil a tak do Otavy tekla co chvíli červená, modrá, zelená, ale i žlutá a jejich kombinace...Ty ryby musely vypadat, pokud to přežily... Stalo by se to dneska? Troufám si tipnout, že ne.

Samozřejmě, že bouchnul Černobyl a ne Temelín, už mi to nešlo přepsat

maris:V tomhle s tebou ve všem souhlasím a já to ani nerozporovala. Eliza: Psala jsem úplně v jiném duchu a o něčem jiném

maris: Maruško, moc děkuji za Tvůj příspěvek, protože Tebe tu jistě budou respektovat a nebudou Tě srážet jako mě. Děkuji za lidi jako Ty, s objektivními názory.

Já jsem vůbec netušila, že se tu rozpoutala taková diskuze.
Nechci se vyjadřovat k problémům seniorů, to je opravdu bez konce..
Já v poslední době pozoruji se znepokojením, jak se nostalgicky vzpomíná na to, že za komunistů bylo dobře a jak byly potravíny zdravé atd.... S tím nesouhlasím, protože když si uvědomíte, jak se např. hnojila pole a co všechno jsme potom snědli. I já znám případ, že zemědělci pohnojili pole tak důkladně, že při prvním dešti se všechny jedy spláchly do obecní studny, která byla naprosto znehodnocená, otrávená takovým způsobem, že museli najít jiný zdroj, dostatečně daleko. Pod námi teče řeka a pamatuji si, jak cca jednou za 2-3 roky byla otrávená, plná mrtvých ryb. Neřešila se příčina, o tom se vždycky jen šuškalo, které fabrice " něco" uteklo, protože takové věci byly tabu. Ryby nasadili jiné a jelo se dál. Do obchodů se s lupou chodit nemuselo, protože tak podrobné složení nebylo nikde uváděno a někdy ani to nejzákladnější. Běžný spotřebitel nikdy neslyšel o tom, že existují nějaká éčka, která tam samozřejmě byla, ale neřešilo se to, protože o tom lidé neměli ani tušení. Normy byly - říkali nám, že velmi přísné, ale nebylo s čím porovnávat. Pamatuji si, že několik mých přátel bylo na různých brigádách v potravinovém průmyslu a byly to potom hrůzostrašné příběhy, co vykládali - ať už to byly mlékárny nebo konzervárny. Když bouchnul Temelín, nikdo nás neinformoval, myslím, že to byl přímo zločin. Takže nějaká posypová sůl - je to hrozné, ale rozhodně míň škodlivé.
Je známo, že ve vzpomínkách většinou zůstávají hezké věci, ale nerada bych, aby se na toto zapomnělo a určitě ani tenkrát nebyly potraviny tak v pořádku a bez škodlivin, jak se nás někdo snaží přesvědčit. Tím nemyslím nikoho z Topek, ale na internetu je hodně článků v tomto duchu. Za komunistů jsem vyrůstala a pár roků jsem měla už svou rodinu, tak vím, o čem mluvím.

Naše současnost je pouhým reziduem minulosti... Té, ve které někdo jezdil zadarmo např. do lázní Košumberk a ten druhý mohl jít leda tak "do prdele"...
Lukáši, Jitko a Zdeno z JM - naprosto souhlasím z Vašimi komentáři.

spagetka: Promin, unikl mi jeden tvuj prispevek, ten o plitickych procesech. A to ostatni tedy bylo spravne? To snad nemyslis vazne?

Tak tento problem starsi lide v Italii nemaji, trhy jsou hodne normalni zalezitost i v malych vesnickach, natoz v mestech.

Nakonec je to debata hlavně o seniorech a jejich nedůstojném dožití. Když se dožili vysokého věku, byli nejspíš zdraví, ne? Řekněte mi, v které době neplatilo, že o staré pečuje především jejich rodina? Odmala mi bylo vštěpováno a předala jsem to i svým dětem, že tak, jak se o nás rodiče starají v našem dětství, my jim to musíme (!) vrátit v jejich stáří. Vlastně vůbec už nevím, jak tohle všechno souvisí s nekvalitními potravinami na našem trhu...
Občas, tak jednou za měsíc, jedeme nakoupit do supermarketu trvanlivé potraviny. V létě častěji, protože na chalupě není dostatečně zásobený obchod. Vidím ty lidi s vozíky přeplněnými "zaručeně výhodnými potravinami", zejména v malém městě. Jsou to manželské dvojice s neforemnými těly, oblečenými do nevkusných a nepadnoucích oděvů, věkově něco mezi čtyřiceti a šedesáti lety. Budou mít plný barák jídla a nepřekvapí je ani třetí světová (teda pokud to do týdne všechno nespořádají, to potom musí vyrazit znovu...). Staří lidé kupují vesměs pečivo, lučinu, tvaroh, kefír, šunku. Košíky mají téměř prázdné. Většinou mají dietní režim, nebo si prostě točeňák a paštiku nekoupí - už jim po tom někdy bylo blbě. Jsou střídmí, proto jsou totiž staří. Dožili se svého stáří.
"Musím se přiznat, že nerozumím Ladinky výroku: "že dnešní doba zaznamenává nedostatek úcty k seniorům, je pravda také. Jenže nebýt těch seniorů, nejsme tam, kde jsme".
Tak kde tedy jsme??