Komentáře uživatele Tonja

casino: Také mě nebaví, když mi topky nabídnou třeba i více než deset receptů téměř stejných s tím, že si můžu vybrat. Výběr totiž znamená těch deset dvacet receptů přečíst a vybrat si ten nejvhodnější. A já chci vařit, ne o vaření číst a navíc stále totéž dokola. Uvědomte si, že je v tomto systému už 70 tisíc receptů a některé jsou úplně (doslova úplně) shodné; už se mi podařilo na pár takových narazit.

Tomu, kdo dělal titulky k videu vzkažte, že když už je dělá v češtině, tak "černé koření" je černý pepř. Ani ze slovenštiny se nedá překládat otrocky doslovně.

Pozor: V poslední době se v supermarketech objevuje kuskus, který se jen nezalévá horkou vodou, ale který se předem musí vařit. Kuskus je těstovina v drobné formě a standardně se prodával předvařený, takže se jen zalil a nechat nabobtnat. To teď pro všechny prodávané značky neplatí. Tak při nákupu si přečtěte na obalu informaci o přípravě, abyste nebyli/y pak doma nemile překvapeni/y. Ten předvařený kuskus, který se jen zalévá je výrazně lepší, chutnější. Nevaří se totiž ve vodě, ale zpracovává se nad párou.
A pokud chcete trochu výraznější chuť, můžete kuskus zalít místo vody nějakým vývarem.

Mirka: Mirko, kdysi dříve jsi napsala do komentářů, že - cituji "KMÍN tam nesmí chybět" a přidalas ještě velký barevný vykřičník. Do tohoto pokrmu se nedává (ani v Texasu, ani v Mexiku) kmín, ale cumin, česky nazývaný římský kmín. Je to jiné koření, má jinou chuť a jinou vůni, naším běžným kmínem nejde nahrazovat.
Píšu to tu proto, že podle receptů se mnozí učí vařit, nebo se pokouší či učí vařit cizokrajná jídla a bylo by dobré přiblížit se co nejvíce té originální chuti. Nepleťte si kmín a cumin (římský kmín), prosím, mnohé tím můžete zmást a uvaří jídlo jiné vůně a chuti než by chtěli.
Připouštím, že každý si může ochucovat podle vlastní chuti, ale oregano v tomto chili con carne vidím poprvé.

Rama je margarín, tedy ztužený tuk. Vyrábí se tak, že se spolu šlehá rostlinný olej a voda, tím vzniká emulze, která je relativně tuhá a přitom dobře roztíratelná. Ani rostlinný olej, ani voda nejsou přece pro tělo škodlivé látky, tak proč odsuzujete Ramu a jiné margaríny?

Poznámka na okraj: Šleháním oleje s vaječným žloutkem vzniká také emulze, je to klasická majonéza.

Poznámka (spíše pro techniky): Šleháním technického oleje s vodou vzniká emulze známá jako technická vazelína.

Do salátů používám cibuli červenou, ta je jemnější a za syrova chutnější než cibule žlutá (standardní kuchyňská), a to i bez spaření.

Zajímavé je, že bílé klobásky jsem jídal v Bavorsku hodně často. Ani jednou mi ji však neservírovali vařenou, vždy byla opečená na pánvi nebo na grilu.

Bílé klobásky však nejsou specialitou jen v Mnichově, existují tzv. norimberské bílé klobásky, duryňské bílé klobásky, bílé klobásky se dělaly i v některých oblastech Slezska - já je znám např. ze zabíjaček na Hlučínsku.

Vidím na fotkách pravé čínské zelí (Pak Choi) ne zelí pekingské. Děláme to podobně, jen pro zdůraznění "asijské chutě" přidáváme pár lžiček některé ze sójových omáček (Tamari, Teriyaki apod.). Je to fakt vynikající.

Kdo psal ten úvodní text? Celý recept na karbanátky je z mletého masa, tak proč by to měly být "cheeseburgery počesku". Přece vložením masa do housky se maso nezmění na sýr (cheese = sýr).

Jen poznámku na okraj: Kysané zelí, opražená slanina a v tom zamíchané halušky, noky (nebo gnocchi jako hotový polotovar téhož) a podobné variace se dělají v mnoha zemích. Např. já je znám z jižního Německa i se šlíškami (v obchodech jako polotovar Schupfnudeln i u nás - Lidl, Kaufland), ty mírně opražím (či spíše dobře prohřeju) na pánvi na té slanině. Jen slaninu neprařím na másle či oleji, ale zásadně na sádle. Nová pro mě je tady informace, že někdo dává švábské špecle (spec. vaječné těstoviny), také to někdy zkusím.

Já nechci ani kritizovat, ani poučovat. Původně se dělaly spaghetti carbonara asi bez smetany, komu to chutná více se smetanou, ať si ji tam přidá.

Když jsem si toto jídlo dal v Itálii, nikdy nebylo úplně stejné. Nikdy jsem ale necítil česnek a bazalku. A také - alespoň mně se to nestalo - že by špagety a vaječná omáčka byly smíchané předem. Na talíř naservírovali horké špagety a na ně nalili onu vaječnou omáčku nebo jen prošlehané vejce; na horkých (opravdu horkých) špagetách vejce nádherně "došly". A navrch slaninku a sýr (parmazán, pecorino). Toť vše; tak jsem poznal toto jídlo v Itálii.

A ještě na jednu věc je třeba dávat pozor: Italské těstoviny se vyrábí ze semoliny (tvrdé pšenice), špagety vyrobené z měkké pšenice (u nás velmi časté) se rozvařují a lepí. To dovede kvalitu jídla snížit.

Eva: Quiche lorraine (lotrinský koláč) a Flammkuchen (alsaský cibulový koláč) jsou sice podobné, ale ne totožné produkty, Evo. Takže kdoví, co Ti v tom pekařství vlastně pečou.

Dovolím si jen malou poznámku: V poslední době se v obchodech objevuje kuskus, který nestačí jen zalít horkou vodou nebo vývarem, ale musí se vařit jako jiné běžné těstoviny. Při koupi kuskusu proto raději koukněte na obal, kde je návod k přípravě uveden. Možná by stálo za to, uvést toto upozornění nějak v širší povědomí, aby někdo nebyl při přípravě jídla nemile překvapen.

Těmto bramborovým šulánkům moje babička říkala šlíšky; zajímavé slovo, ze kterého je "cítit" jak ty šulánky, tak ty šišky. Bylo to mé oblíbené jídlo v dětství, s mákem, s ořechy, s opraženou strouhankou, vždy na sladko. Nyní je jíme spíše se zelím a uzeninou (jako Němci) nebo s fazolkami (jak ve Francii). Kdo se s nimi nechce dělat, ať nekupuje polotovar v prášku, ale chlazené hotové - po názvem Schupfnudeln je prodává Kaufland i Lidl.

Milano: Sečuánská kuchyně je známá především svou pikantností až pálivostí; je to prý nejostřejší kuchyně v Číně.